Úplně první fotbalové krůčky udělal Matěj v Dobřichovicích, kde se ale dlouho neohřál. Stačil jeden zápas a už zamířil k sousedům. „Hráli jsme přátelák proti Letům a prohráli jsme 1:10. Dal jsem náš jediný gól z penalty. Trenér Letů se pak rodičů ptal, jestli nechci jít hrát k nim. Samozřejmě, že jsem chtěl, zvlášť, když nás tak rozdrtili. A tak jsem šel,“ vzpomíná s úsměvem na své fotbalové začátky.
Jak se záhy ukázalo, byl to krok správným směrem. Matěj se stal v Letech součástí silné starší přípravky, která drtila jednoho soupeře za druhým.
„Měli jsme výbornou partu. Všichni jsme fotbal milovali a v naší soutěži jsme neměli konkurenci. Zápasy často končily naším vítězstvím až o deset gólů,“ dodává současný háč Liberce, kde hostuje ze Sparty. Moc rád vzpomíná i na trenéry, pod kterými v Letech hrál. Pány Oldřicha Limporta a Jaroslava Holého.
„Pan Limport byl takovým naším dědou. Byla s ním sranda a některé jeho hlášky se staly legendárními. I díky tomu, že nás trénoval, mě fotbal tolik bavil,“ přiznává Matěj. „Teď, když ho potkám někde na fotbale, tak prohodíme pár slov. Říkal, že je na mě pyšný, fandí mi a ví o mě úplně všechno. Vždy mě to potěší a dojme. U pana Holého je to stejné.“
Jaroslav Holý: "Vždycky byl ctižádostivý, s Oldou (Limportem – pozn. red.) jsme věděli, že to může jednou dotáhnout daleko. Proto jsme se snažili odehrát nějaké zápasy se Spartou, aby se ukázal. A vyšlo to! Zpočátku to ve Spartě neměl lehké, ale dokáže se zakousnout a všechny problémy překonat. I díky téhle zkušenosti jsme i poté hráli se Spartou ještě několikrát. Věděli, že máme šikovné kluky."
Oldřich Limport: "Byl skutečně obrovský talent, takový fotbalista jako je on se hned tak nerodí. Nestačí jen talent, je potřeba i píle a pracovitost, což Matěj má. Nazval bych ho Jágrem v kopačkách. Navíc to má v hlavě srovnané. Jednou jsme se potkali na fotbale a hned se ke mě hlásil. Můžu na něj říct jen to nejlepší. Sleduji ho a jsem na něj opravdu moc pyšný."
I po letech zůstává Matěj s některými bývalými spoluhráči z úspěšného týmu v kontaktu. „Hlavně s mým tehdejším spolužákem a nejlepším kamarádem Adamem Kustošem. To on mě přivedl k fotbalu, v Dobřichovicích nám to spolu šlo. Pak jsem spolu hráli i v Letech, kam jsem ho pomohl přivést. Chtěl bych mu poděkovat, protože díky němu jsem vlastně začal fotbal hrát,“ vzkázal.
Když mu to dovolí náročný časový harmonogram, do Letů se občas zajde podívat. „Rád chodím na procházky z Dobřichovic podél řeky až k hřišti, kde vzpomínám,“ prozrazuje černolický rodák. „Na angažmá v Letech vzpomínám jen v tom nejlepším."
Tradiční klub na břehu řeky Berounky Matěj opustil, když mu bylo deset. Z Letů si ho po vzájmeném přátelském zápase vytáhla do svégo týmu Sparta! „Prohráli jsme 4:14, vstřelil jsem tři góly a na jeden přihrál. Trenéři sparty si mě pozvali na trénink a po dlouhém zkoušení si mě nakonec nechali,“ popisuje současný reprezentant výběru do 19 let.
"Pro moji hru je typický důraz, dobře umím hlavou. Dokážu si vybrat to pravé místo ve vápně. Jsem vůdce."
Na Letnou prý nemusel odcházet sám. „Do zápasu kvůli zlomené ruce nemohl nastoupit Adam (Kustoš – pozn. red.). S ním bychhom uhráli daleko lepší výsledek, hlavně jsem přesvědčen o tom, že by si ho trenéři Sparty také vybrali,“ má jasno talentovaný útočník.
V pražském celku prošel přes mládežnické týmy až do „áčka“, kam si Matěje před startem zimní přípravy vytáhl kouč Zdeněk Ščasný. Šanci připravovat se po boku ligových hvězd si vysloužil i tím, že na podzim nasázel v první lize staršího dorostu ve 20 zápasech celkem 25 gólů!
O velkou pozornost si Matěj řekl na podzim roku 2013, kdy sparťanskou "sedmnáctku" dotáhl dvěma góly k senzačnímu vítězství nad slavným Manchesterem United:
Není divu, že se o Matějovi mluví jako o jednom z největších talentů, kteří pobíhají po českých pažitech. „Poslouchá a čte se to samozřejmě příjemně. Vím ale, že to nic neznamená, stále to musím potvrzovat. Za talent jsem se nikdy moc nepovažoval, ale to, že se o mě takhle píše, mě žene dopředu,“ přiznává.
- Také čtěte: David Zoubek: Za „škorpiona“ jsem moc rád
Jak ale záhy dodává, sám by to všechno možná ani nezvládl. Vždycky měl - a stále má - velkou oporu ve své mamince. "Za to, kde jsem teď, vděčím jí. Všude se mnou jezdila a vozila mě na tréninky, zápasy i turnaje. Víkendy vlastně trávila se mnou na fotbale. Po přestupu z Letů do Sparty se dokonce musela vzdát své práce, abych mohl dojíždět na tréninky do Prahy. Patří jí můj velký dík," vzkázal Matěj své mamince. I díky ní má našlápnuto k úspěšné kariéře.
