Již sedmý ročník motorkářské mše proběhl v sobotu 16. dubna na pražském Proseku. Desítky jezdců a silných strojů se začali sjíždět kolem jedenácté hodiny. Mše sice začínala až v pravé poledne, ale všichni tady museli být dřív, aby poklidně zaparkovali. Na akci totiž bývá velká účast a ani letošní ročník nebyl výjimkou, silných strojů se sem sjela spousta.
Podobně jsme vám v minulost přinesli reportáž z pražské Sapy. Stát schovaný ve státě - SAPA
Mše začala přesně ve dvanáct. Farář promluvil k motorkářům a popřál jim vždy šťastný návrat zpátky. Ovšem vedl ji především za ty, kteří odešli do motorkářského nebe, za mrtvé kamarády. Po skončení mše farář všechny stroje pokropil svěcenou vodou. A když na někoho náhodou zapomněl, hrdý majitel se hned hlásil s prosbou o posvěcení.
Účastníci poklidné akce se potom rozjeli směrem k silnici, kde motorkáři poslušně vytvořili špalír. Po příjezdu policistů se vydali směrem na Sázavu, kde na všechny zúčastněné čekalo občerstvení a rockový koncert.
Někdo jezdí na motorce, jinému stačí trocha adrenalinu na kolotoči. Z Matějské pouti jsme také reportovali. Matějská pouť - adrenalin, zábava a nejrůznější dobroty
Vedle obrovských motorek, které budily respekt, jste mohli vidět i úplně obyčejného fichtla. I když dnes jde spíše o raritu, Jawa 20 je historický kousek. Jezdci měli na motocyklech nejrůznější talismany nebo nápisy. „Jestli miluješ svůj život tak jako já svoji motorku, potom od ní dej ruce pryč.“
Pohybovali se zde muži i ženy v kožených bundách a kalhotách. Některé z žen měly různě barevné vlasy, modré, červené nebo třeba zrzavé. K výbavě pořádného motorkáře nepatří jen oblečení a helma, ale velmi často právě i slečna spolujezdkyně.
