Cyklistický oddíl Sokola Veltěž tvoří šest dospělých trenérů a 43 dětí. Vedle trofejí na národním šampionátu se k úspěchům malého klubu řadí i účasti na mistrovství Evropy a pozvánky do reprezentačního výběru. Každodenní tréninkové dávky nebo tvrdý dril v přípravě však rozhodně nečekejte.
Vystačí si s málem. „Není žádné umění děti fyzicky odrovnat"
Kořeny cykloklubu sahají do roku 2009, kdy se malá skupinka rodičů a dětí registrovala pod Sokolem Veltěž. „Z počátku jsme jezdili na výlety. Účastnili jsme se ale i závodů v okolí, na kterých jsme začali vyhrávat,“ vzpomíná Pavel Mišoň, trenér a vedoucí cyklistů Sokola Veltěž. Odtud už nebylo daleko k závodní cyklistice. Od roku 2012 se jejich oranžové dresy míhají na seriálu Českého poháru. „V první sezoně jsme obvykle uzavírali výsledkovou listinu. Už v roce 2014 jsme si ale odvezli první medaili,“ nahlíží zpět do historie Pavel Mišoň.
„S dětmi trénujeme dvakrát během pracovního týdne. O víkendu k tomu přibyde závod nebo nějaká vyjížďka. Když se pak vedle nás na startovní čáru postaví tovární týmy, dokážeme s nimi držet krok. Nikdo nám to nevěří, že nejsme s dětmi šestkrát v týdnu na tréninku tak jako oni,“ říká Pavel Mišoň.
Podle něj se tajemství úspěchu může skrývat ve struktuře tréninku a v návaznosti jeho jednotlivých částí. „Udělat intervalový trénink a děti fyzicky odrovnat, to není žádné umění. My jsme spíš zastánci toho, že se děti nemají přetěžovat. Snažíme se vést přípravu tou zábavnou formou. U nás třeba zařadíme do tréninku hru po dokončení nějaké krátké intervalové jízdy,“ říká trenér veltěžských cyklistů.
„Pořádáme závody v co nejpomalejší jízdě,“ poodhalují něco z tréninkové jednotky
Ve Veltěži se specializují na cross country cyklistiku. „Je to z důvodů široké dostupnosti horských kol a okolního přírodního terénu,“ vysvětluje Pavel Mišoň. Velkou část přípravy však s dětmi tráví i na klubové trati v nedalekých Klíčanech.
„Snažíme se, aby byl trénink pro děti co nejvíce zajímavý. Připravujeme jim prudké sjezdy, cestu občas přehradíme kládou. Na tréninku pořádáme i závody v co nejpomalejší jízdě, což je nejlepší pro nácvik držení rovnováhy. V pomalé rychlosti se učíme přejíždět kamínek na trati, čímž také pilujeme rovnováhu. Čím uděláme trénink zábavnější, tím více to děti baví. Té intenzivní, kvalitativní práci, jako je nácvik startů nebo intervalové úseky, věnujeme tak 15 minut z celého dvouhodinového setkání. Nezřídka pak dětem zdůrazňujeme, že už je čas končit, že mohou jít domů,“ informuje Pavel Mišoň.
