I když se Adolf Hitler snažil, co mu síly stačily, působit jako sebevědomý a silný vůdce, v podstatě šlo o nemocného člověka – a to jak fyzicky, tak i psychicky. Mnoho z chorob bylo zdokumentováno téměř do posledního možného příznaku, o dalších se stále spekuluje – a některé mohou být doslova kontroverzní.
Zažívání, arytmie i psychické poruchy
Rozhodně ale dobře víme o jeho zažívacích problémech spojených s urputnými bolestmi břicha a také se zácpou, nebo naopak prudkými průjmy, přičemž zároveň trpěl nepříjemnou plynatostí, kterou nešlo skrývat. To byl mimochodem pravděpodobně jediný důvod jeho vegetariánství. Mimo zažívání měl také problémy s vysokým tlakem, srdeční arytmií a byla u něj potvrzena také angina pectoris. Navíc se u něj v určitém věku začal objevovat třes v pravé ruce, který byl způsoben nástupem Parkinsonovy choroby. Záchvaty vzteku a paranoia už všechno jen završovaly. Není tedy divu, že se odevzdal do rukou lékaře, kterému bezmezně věřil, doktoru Theodoru Morellovi. S ním měl navíc podle všeho společného víc, než se oficiálně uvádělo.
Z běžného doktora vůdcovým důvěrníkem
Doktor Theodor Morell se ve své lékařské kariéře nejvíce proslavil právě péčí o Adolfa Hitlera. Lékař se narodil v roce 1886 v Trais-Münzenbergu, dostudoval v roce 1910 a následně vstoupil do armády a účastnil se bojů za první světové války. Po jejím skončení si založil vlastní praxi a začal se starat o běžné pacienty z okolí. Tak jeho život běžel více než patnáct let – až do jeho prvního setkání s Adolfem Hitlerem. Pak přišla změna, jakou si do té doby vůbec nedokázal představit. Hitlerovi se jeho léčebné metody začaly zamlouvat a rozhodl se mu věřit jako žádnému jinému doktorovi. Morell se stal jeho osobním lékařem a poznal i ta nejskrytější tajemství vůdcova podlomeného zdraví.
Psí sliny, krev selete a lidské výkaly
Doktor Morell se nejprve pustil do boje s Hitlerovými žaludečními problémy, ty jej totiž spolu s plynatostí tížily nejvíce a pro okolí nejznatelněji. Léčba nejmocnějšího muže Německa ale rozhodně neprobíhala nijak tradičním způsobem. Léky, které mu jeho osobní lékař předepisoval, obsahovaly kromě velkých dávek vitamínů také krev selat, psí a koňské sliny, ale také výtažky z lidských výkalů a další opravdu neobvyklé součásti. A pak tady byl také Eukodal…
Lékař, nebo drogový dealer?
Proč současní lékaři jen kroutí hlavou nad lékem Eukodal, který Hitler užíval v poměrně velkých dávkách? Jde o velmi silný opiát, který se ale v době kolem druhé světové války v Německu používal zcela běžně a lékaři jej předepisovali velmi rádi. Není divu, že se na takovém „léku“ stal Hitler velmi brzy závislým. Jeho osobní lékař z něj během několika měsíců udělal drogově závislého muže s neskutečnou mocí. Jak to mohlo dopadnout jinak, než katastrofou světového rozměru?
Smradlavý vůdce, smradlavý lékař...
V úvodu padla zmínka o společných vlastnostech německého vůdce a jeho lékaře. V čem tedy spočívaly? Šlo jednoduše o zápach, který se od obou mužů linul na všechny strany. V případě Adolfa Hitlera se jednalo o následky zdravotních problémů, u Theodora Morella zase šlo o nedostatečnou hygienu, která v případě jeho korpulentní postavy udělala své. I když je taková vlastnost pro většinu lidí samozřejmě nesnesitelná, pro Hitlera se jednalo naopak o velmi sympatický moment. Nepřipadal si vedle něj tak odlišný. I to je jeden z důvodů, proč si svého podivného a neortodoxního lékaře oblíbil.
Zdroj: jewishvirtuallibrary, Britannica, en.wikipedia
KAM DÁL: Římští císaři žili ve strachu, tři čtvrtiny z nich skončily v kaluži krve.
