Sigmunda Freuda máme ještě ze školy v paměti jako zakladatele psychoanalýzy, tedy oboru, který se dokáže dostat až do nitra pacientovy duše, odhalit příčiny jeho problémů a pomoci mu je vyřešit. Podle vyprávění jeho vnučky se mu ale příliš nedařilo v jeho vlastní rodině, kde se synovo manželství brzy po svatbě sesypalo a manželé spolu zůstali jen proto, že se v té době rozvody netolerovaly, tak jako dnes. Neměl dokonce ani nijak vynikající vztah se svými vnoučaty, zato jeho obdivovatelé jej už za života a zvláště pak po jeho smrti doslova vynášeli do nebes.
Problémy od mládí
Freud nikdy nebyl právě zdravým člověkem, už od mládí měl problémy se srdcem, a dokonce se potýkal i s depresemi. Kdo by to u tak význačného psychologa čekal. Pak ale přišly problémy, které před ním lékař pro jistotu nejprve zamlčel. Vědec, silný kuřák, který denně počítal doutníky na desítky, právě překročil šedesátku, když se mu zdálo, že se děje něco podivného v jeho ústech. Patro mu čas od času oteklo, ale po pár dnech a desítkách doutníků problémy zase zmizely. Dospěl tedy k názoru, že by měl přidat víc nikotinu – a podle toho se také řídil. Jenomže v tom se velmi mýlil. Šlo již o počáteční stádium rakoviny, která se později rozvinula do takové míry, že se Freuda nebály snad jen mouchy, které v celých hejnech poletovaly kolem jeho otevřených ran.
Jednoduchý zákrok? Ani náhodou!
Lékař, který o Freuda už léta pečoval a jemuž se vědec nakonec po celých šesti letech od prvních příznaků odhodlal se svými problémy svěřit, nechtěl svého přítele a pacienta strašit. Dobře na první pohled poznal, k jaké tragédii se schyluje, ale namluvil mu, že všechno spraví maličká operace. Na tu se tou dobou již těžký pacient dostavil s klidnou myslí. Až později pochopil, jakému klamu byl vystaven.
Rozpadala se mu ústa
Doktorova neupřímost následně dovedla Sigmunda Freuda ke změně lékaře. Ten mu musel slíbit, že k němu bude vždy a bez výjimky upřímný, a dokonce i to, že jej nenechá v posledních chvílích trpět. Do té doby ale ještě přišly na řadu opravdu složité operace, při nichž věhlasný lékař Pichler odstraňoval z Freudových úst zničené a rozpadající se zahnívající části. Jeden zákrok nestačil, bylo třeba operovat znovu, než zmizel celý aktuální problém. Ani pak ale nebylo zdaleka vyhráno. Pacient sice neměl v ústech nádor, ale ani velké části čelistí. Ty si později nasazoval jako protézy, což sice byla jistá pomoc, ale přesto prakticky nemohl jíst a mluvil jen velmi těžko. Kouřil ale stále jako o závod – i přes všechny lékařské zákazy. A také stále, až do posledních několika dní před smrtí, přijímal pacienty.
Bez doutníku ani ránu
Ani tak zásadní operace, ani strastiplné ozařování a jakékoliv další lékařské pokusy o zvrácení neodvratného nemohly už pomoci. Snad jen oddálit definitivní konec. Možná, kdyby pacient poslechl a přestal kouřit, mohl mít život přece jen o něco jednodušší, s Freudovým přístupem k „léčbě“ se ale pacient musel přibližně dvakrát ročně podrobovat dalším a dalším, i když již menším, chirurgickým zákrokům.
Ukončil to jeho lékař
Veškeré utrpení pro nemocného zakladatele psychoanalýzy skončilo v září roku 1939. Bolest byla nesnesitelná, zápach, který se kolem něj šířil z rozkládající se tkáně, odpuzoval všechny živé tvory kromě much a Freud se rozhodl, že už to stačilo. Jeho lékař – tak, jak slíbil ve chvíli prvního setkání se svým vzácným pacientem – vyslyšel vědcovo volání po bezbolestném a rychlém konci. Všechno završily dvě injekce morfia, po nichž upadl starý pán do kómatu, ze kterého se již neprobral. Dodnes ale zůstal v učebnicích jako jeden z největších odborníků, který posunul lékařskou vědu o hodný kus dál.
Zdroj: wikipedie.cz, history.com, britannica.com
KAM DÁL: Statečná Hana Maciuchová byla v rukou lékařů, kterým nevěřila. Nemoc nakonec zvítězila.
