Soudy s čarodějnicemi ve Vardø vystavovaly ženy mučení, topení a nakonec vždy končily upálením
Inkvizice byla v období středověku a novověku na denním pořádku. U nás se, až na výjimky, dařilo vítězit zdravému rozumu. Bohužel ale najdeme chvíle, kdy i v našem kraji docházelo k nelítostným vraždám.
Jen velmi matné jsou zprávy o prvním inkvizičním tribunálu v českých zemích. Úplně první zmínku najdeme v druhé polovině 13. století, kdy příchod valdenského hnutí do rakouských zemí znamenal dosah i na Moravu. V roce 1257 papež Alexandr IV. ustanovil na žádost Přemysla Otakara II., aby existoval samostatný tribunál v Polsku a Čechách. Jak důsledné a kruté v té době bylo jejich úřadování, nelze dokázat.
Až první polovina 14. století přináší ucelenější informace o inkvizičním jednání na našem území. Inkvizitor Valtr byl pověřen Janem IV. z Dražic. Z historických pramenů známe proces s Richardinem, jenž byl usvědčen z hereze.
Doktor z Pávie se však před hrozbou plamenů sám nabídl, že zmíněný text, který ho málem přivedl na hranici, přepíše. Ústupek a zpytování svědomí vedly k jeho propuštění. Jeho případu předcházelo 14 dalších, které tak šťastně neskončily. Životy obviněných zhasly v ohni na hranici.
Nepokoje na panství Oldřicha III. z Hradce nabobtnaly do neúměrných rozměrů. Na základě špatné hospodářské situace a problematických česko-německých vztahů mezi poddanými se konflikt dostal pod větší drobnohled. Mezi lidmi se zde šířila valdenská hereze, a tak papež Benedikt XII. jmenoval dva inkvizitory, dominikána Havla z Kosořic a františkána Petra z Načeradce.
Inkvizitor Havel o čtyři roky později informoval papežskou kurii o tom, že se v českých zemích šíří kacířství. Valdenští reagovali několikaletým povstáním proti katolíkům, které však skončilo velkými inkvizičními procesy. Potlačené povstání znamenalo 4 400 podezřelých, 220 z nich bylo upáleno na hranicích.
V období husitských válek se upalování stalo zcela normální pro obě strany. Války jako takové odstartoval samotný proces s mistrem Janem Husem a mnoha jeho zastánci. V následujícím historickém období se velké inkviziční procesy na našem území neodehrávaly. Existuje však jeden region, kde se pořádal opravdový hon na čarodějnice.
Asi nejvýraznější stopu inkvizičních procesů vysledujeme na Jesenicku a Šumpersku v 17. století. Celkově zde bylo upáleno přes 200 lidí a hlavním důvodem byla vyvolaná hysterie ohledně podezření z čarodějnictví.
Unikátní případ se odehrál ve Velkých Losinách na Šumpersku, kde Jindřich František Boblig z Edelstadtu vykonal 56 poprav, na nichž sám výrazně zbohatl. Jeho konání mělo celkem přes sto obětí a mezi nimi se objevil i šumperský děkan Kryštof Lautner. Šumperské šílenství skončilo až v roce 1696.
Na základě šumperských čarodějnických procesů vznikla kniha Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Otakar Vávra následně podle této předlohy natočil v roce 1969 stejnojmenný film, který se stal pro svoji metaforu s komunistickými procesy dílem trezorovým.
Ovšem jen málo se ví, že realita daleko předčila film i Kaplického knihu. Procesy totiž nezačaly až v roce 1951 příchodem výše zmíněného Bobliga. V Jeseníku se „šílelo“ už v roce 1622. Vyšetřovaných tehdy bylo 35 lidí, přesné počty odsouzených nejsou známé.
Zdroje: redakce, rozhlas.cz, stoplusjednicka.cz
KAM DÁL: Ženu prý v minulém životě upálili na hranici. Má důkazy.