Děti emigrantů byly za dob socialismu rukojmí režimu. Svůj příběh plný bolesti má i modelka Pavlína Pořízková
Jako mladík prožil Karel Kryl bezpočet lásek, ať už platonických, nebo erotických. Někdy ho dívky odmítaly a někdy mu naopak nadbíhaly. Jeho milostná vzplanutí sloužila jako inspirace pro jeho písničkovou a básnickou tvorbu.
Básník a písničkář Karel Kryl se proslavil hlavně protikomunistickým songem Bratříčku, zavírej vrátka. Miloval ženy a život a hrdě se postavil proti bolševikům, což jej nakonec přinutilo k emigraci.
V 60. letech básník prožíval milostný poměr s Helenou Landovskou – sestrou herce Pavla Landovského. K velké lítosti obou je rozdělil Krylův exil.
Seznámili se v pražské Viole, a přestože byla Helena o hlavu větší a o pět let starší, nalezli vzájemné souznění. Dnes bychom o nich mluvili jako o nejstabilnějším páru showbyznysu.
Dlouhou dobu spolu žili v podnájmu na Malé Straně, kde navštěvovali malebné malostranské hospůdky. Po tragickém roce 1968 jejich románek skončil a pro oba milence nastala nová životní epocha, po které musel kráčet každý sám.
Když v srpnu roku 1968 přijely tanky vojsk Varšavské smlouvy, stvořil píseň Bratříčku, zavírej vrátka. Píseň v prosinci zaujala druhé místo v tehdejší rozhlasové hitparádě Houpačka. Později se píseň dokonce dočkala prvenství, čímž Krylovi nastala opravdová sláva.
Když komunisté začali přitvrzovat, autor protestsongů jim byl stále více trnem v oku a nakonec ho doslova vypudili. Jednak měl méně koncertů a vystoupení v rozhlase nebo v televizi, jednak ani v divadle už o něj moc nestáli. V září roku 1969 využil pozvání na písňový festival v západním Německu a už tam zůstal. Doma zanechal svou slávu a milovanou Helenu.
Nějaký čas v exilu tu pravou ženu nenalézal. Ačkoliv se občas objevila drobná milostná vzplanutí, nikdy to nebylo příliš vážné.
Až v roce 1972 potkal na jedné párty, kde hrál a zpíval, Evu Sedlářovou. Po několika měsících od prvního setkání napsal své nastávající milostný dopis plný vyznání, po kterém se sešli, a bylo jim jasné, že se vezmou. S pevnou vírou, že spolu zůstanou do smrti, se básník vyznal slovy: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout.“
Eva a Karel byli oddáni 13. července 1973 v obřadní síni v mnichovské Mandlstraße a druhý den následoval církevní sňatek. Kryl věřil, že pověra o pátku třináctém jim nemůže uškodit. Bohužel manželství netrvalo dlouho kvůli Evině nevěře.
Při svých četných návštěvách banky potkával za přepážkou půvabnou úřednici Marlen, jíž se časem začal dvořit. Tentokrát byl vztah trvalého rázu a skončil až Krylovou smrtí.
Ačkoliv neměli děti, jejich manželství bylo velice harmonické, a to i navzdory jeho častým pobytům v zahraničí. Kryl se k Marlen vyjádřil takto: „Vydržela se mnou patnáct let a to je co říct. Měla by za to dostat minimálně Řád rudého praporu.“
Špatná životospráva, neklidný život, genetické dispozice a těžké životní situace způsobily, že Karel Kryl se nedožil svých padesátin. V březnu 1994 jej postihl těžký infarkt a jeho životní pouť byla u konce.
Zdroje: Akorát že mi zabili tátu: příběh Karla Kryla (V. Klimt)
KAM DÁL: Proč tramping odolal nacistům i komunistům, ale namále měl s kapitalisty? Jen paďour nevidí důvody.