Největší mafiánský zátah své doby se stal v Česku. Po razii u Holubů nám gratulovala dokonce FBI
V pražské tramvaji číslo č. 11 ležela na podlaze těla policisty Michala Braniše a vraha na útěku Jiřího Zounka. Toho červnového dne roku 1997 vyhasly tragicky dva životy. Jejich osudovému setkání předcházelo vražedné běsnění studenta informatiky. Vydáme se po stopách jeho zločinů a odhalíme, které další vraždy mu byly připisovány, ale nedostaly se k soudu.
Když se posádka vozu neozývala do vysílačky, dal policejní operátor pokyn Pohotovostní motorizované jednotce (PMJ): „Lípa 1000, Lípa 1000, Lípa 1000, Lípa, všem hlídkám v blízkosti Nuselské ulice. Máme oznámení o střelbě Nuselská 118. Zranění policisté, Echo 213 se mi nehlásí. Kdo jede na pomoc?!“ Když na místo PMJ dojela, hlásila dva zraněné policisty a mrtvého pachatele. Byl jím Jiří Zounek. O tři týdny později svým zraněním podlehl i policista Michal Braniš, naplnil tak svou přísahu, že v případě nutnosti jako policista nebude váhat obětovat svůj život.
Kriminalisté již měli o Zounkovi dost informací, ale další části této pavučiny zločinu se jim začaly rozplétat po jeho smrti. Co vedlo studenta k tomu, aby začal krást a vraždit?
Celý případ začal pro detektivy o pár dní dřív, na podolské střelnici Terč. Střelmistr byl nalezen mrtev s prostřelenou hlavou. Útok přišel zákeřně zezadu. Chyběla jedna zbraň a vše nasvědčovalo tomu, že právě s touto pachatel vraždil. Jednalo se o izraelskou pistoli Jericho s velkou ráží. Poslední byl v knize návštěv zapsán jistý student. Když jej však policisté navštívili, dozvěděli se, že mu byla na přednášce na ČVUT odcizena občanka.
Další šetření je dovedlo k Jiřímu Zounkovi, který studoval s oním studentem a na střelnici chodil. Tichý mladík studující informatiku nebyl k nalezení. Detektivové se o jeho osobě dozvěděli, že měl rád zbraně a také že pocházel ze skromných poměrů – ačkoliv studoval informatiku, počítač si pořídit nemohl. O Zounkovi se však dozvěděli ještě jinou věc – byl stíhán pro krádeže, ale jelikož se za něj zaručili rodiče, byl stíhán na svobodě. Nebýt této události, mohl policista Braniš ještě žít a Zounek putovat z vazby rovnou do vězení. Historie však nezná žádné „kdyby“.
Rozeběhlo se rozsáhlé pátrání, ale studenta se nepodařilo dostihnout. Dostali tip od místních z chatové oblasti, kde měli chalupu, že zde před pár dny byl. Když sem přijeli operativci, nebylo po něm již ani vidu, ani slechu. Zounkova maminka tvrdila, že o svém synovi nic neví. Musíme si také uvědomit, že tehdy nebyla možná lokalizace mobilu, přenosné telefony byly obrovské a vlastnilo je jen malé procento bohatých lidí.
Zounek byl majitelem střelné zbraně, kterou držel legálně, ale v rámci probíhajícího vyšetřování jeho loupežné činnosti mu byla zabavena. Vypadalo to, že ihned po svém propuštění na svobodu si student opatřil další zbraň surovou vraždou.
Vyšetřování případu přerušila hrůzná událost v tramvaji. Po přestřelce mezi vyděšenými cestujícími ležel na zemi hledaný Jiří Zounek. Kriminalista se pro podcast Kriminálka vyjádřil, že mu jej bylo paradoxně líto, protože měl v té době syna právě ve věku zastřeleného Zounka. V době, kdy byl na útěku, přepadával rodinné domy střelbou do oken či balkonů. Když nikdo nerozsvítil, vloupal se dovnitř. Kradené věci pak prodával. To se mu stalo osudné – lidé, kterým chtěl prodat šperky, místo nákupu zavolali policisty a sdělili jim, že podezřelý nastoupil do tramvaje číslo 11.
Policisté spojili Zounkovo jméno i s dalšími případy přepadení, jednou dokonce spoutal prodavačku večerky a sebral peníze z kasy. Vyšetřovatelé se domnívají, že jeho motiv byl loupežný, zhlédl se prý v záporných hrdinech akčních filmů, nájemných vrazích a gangsterech. Byly tady ještě další dvě vraždy, které měly stejný modus operandi a byly také provedeny pistolí Jericho. Jednalo se o vraždu směnárníka a starožitníka. Ačkoliv měli kriminalisté indicie, že je dost pravděpodobně spáchal Zounek, nepodařilo se je objasnit.
Pro každého poctivého policistu je důležité dodržet přísahu, kterou složil při přijetí do sboru. V ní slibuje, že v případě nutnosti nasadí svůj vlastní život. Tuto přísahu dodržel také Michal Braniš, který se toho dne domů ke své partnerce, kterou si měl zanedlouho brát, a malému synovi nevrátil. Na místě incidentu má na zdi pomník. Jeho hrdinský čin nebyl zapomenut a Policie ČR pravidelně pořádá memorial Michala Braniše, fotbalové utkání na památku zavražděného kolegy, vzpomínají se však i další jména, která každým rokem přibývají. Nejsmutnější statistku (podle Policie ČR) měl za poslední desetiletí rok 2013, o život tehdy ve službě přišlo pět policistů. Podobné případy se stávaly i za komunismu, v roce 1979 v Těšnově při přepadení pošty zastřelili strážmistra Velíška. Čin nebyl dosud objasněn, ale stopy nejvíc vedly k pozdějšímu šéfovi podsvětí Antonínu Bělovi.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL:Nostradamus viděl hrůzy, které se letos mají týkat i Česka. Potvrdil je generál Šedivý i další věštec