Lékař se mým bolestem vysmál a poslal mě domů, říká Martina (36). Diagnóza: ulcerózní kolitida
Zánět v těle může být jak superhrdina, tak padouch, závisí na kontextu. Namísto úplného odstranění se ho nové způsoby léčby snaží přesměrovat, protože je jednou z obdivuhodných reakcí lidského organismu. Bylo by tedy do budoucna možné mít zánětlivé nemoci pod kontrolou a účinně s nimi bojovat?
Zánět nám pomáhá bojovat s infekcemi a hojit rány. „Pokud ho mít nebudete, zemřete,“ řekl pro Live Science profesor Ed Rainger, který studuje chronický zánět na univerzitě v Birminghamu ve Spojeném království. „Ano, je to tak jednoduché,“ doplnil.
Pokud však zánět přejde z krátkodobého na dlouhotrvající, který v těle zůstává měsíce nebo i roky, může chronický zánět vyvolat onemocnění, jako je cirhóza, revmatoidní artritida (RA) čí srdeční problémy. V minulosti se lékaři pokoušeli tyto nemoci léčit tak, že si „posvítili“ na všechny záněty v těle pacienta. To ale má vedlejší účinky a ne vždy to funguje.
Nyní odborníci navrhují léčbu, která neodstraní zánět úplně, ale spíše přeprogramuje buňky, jež jej pohánějí. A u nemocí, jako je rakovina, kde nádory útočí na hojivé stránky zánětu, aby podpořily svůj růst, se nová léčba soustředí na opačný postup – tlačí zánět zpět do „bojového stavu“, aby mohl lépe napadat mutované buňky.
V závislosti na kontextu může být zánět považován za užitečný nebo škodlivý, ale díky novému výzkumu může být v obou případech pod kontrolou. „Pokud to dokážete, můžete nechat imunitní systém a zánětlivou reakci, aby běžely ruku v ruce, prostě normálním způsobem,“ vysvětluje Rainger.
Zánět je přirozenou reakcí těla na fyzické trauma, infekci nebo toxiny a lékaři jej popisují již od starověku. „Inflammare“ znamená v latině „zapálit“ a ve druhém století Galén, lékař římského císaře Marca Aurelia, popsal jeho pět hlavních příznaků jako horko, zarudnutí, otok, bolest a ztrátu funkce.
To, co tito první lékaři popisovali, byly charakteristické znaky akutního zánětu. Zarudnutí a teplo jsou způsobeny místním rozšířením krevních cév, aby se do poškozené tkáně dostalo více buněk, zatímco uvolňování sloučenin, jako jsou prostaglandiny, způsobuje bolest a otok. Aby imunitní systém zabránil infekcím, vyloučí také chemické látky zvané pyrogeny, které dále zvyšují produkci prostaglandinů a způsobují horečku.
„Celým smyslem zánětu je kontrolovat infekci, zastavit její šíření a pak umožnit zahájení procesu hojení,“ uvedl Robert Anthony, docent medicíny na Harvardově univerzitě.
Během akutního zánětu vysílají poškozené buňky „nebezpečné“ signály, které lákají imunitní buňky do místa útoku. Mezi první patří makrofágy podobné amébám, které pohlcují škodlivé vetřelce, a neutrofily, které „nepřátele“ chytají a zabíjejí. Jakmile jsou tyto buňky aktivovány, produkují chemikálie zvané cytokiny, které zesilují zánět v pozitivní zpětné vazbě. Jak tento akutní zánět zuří, imunitní systém se učí zaměřovat se na nepřítele selektivněji.
Normálně akutní zánět vyvrcholí asi za sedm dní, zhruba o tři dny později začne ustupovat. Některé buňky zároveň pracují na hojení ran, vylučují protizánětlivé signály a podporují tvorbu nových krevních cév a pojivové tkáně.
Zatím není úplně jasné, jak by lékaři mohli záněty a jejich procesy v praxi využívat. Nicméně se zdá, že jsou ve výzkumech na dobré cestě, aby všechno pochopili.
Zdroje: redakce, livescience.com, ncbi.nlm.nih.gov
KAM DÁL: Konec Dancingerové ze Zlaté labutě? Musím čerpat síly, říká neurčitě.