Exhibice jménem Notre Dame. Na děti umírající hlady není vidět, jejich smrt neběží online

Nedávný požár katedrály Notre Dame v Paříži je jistě událost, která zasáhla srdce nejednoho obyvatele planety. Jen největší ignorant se tomu může smát nebo tvrdit, že je mu to jedno. Na obnovu památky se už vybraly miliardy, boháči z celého světa se předhánějí, kdo dá víc. Není ale tohle vlastně hodně smutné? Když se podíváte, kolik dětí trpí hlady, jak mizí deštné pralesy, jak se nedaří zastavit válečné konflikty a tak dále. Vítězí populismus, nebo lidské dobro?

29.04.2019 - 10:00  
Peníze chybí, lidé nemají základní věci potřebné k životu
Zobrazit fotogalerii (4)

/KOMENTÁŘ/ Při pohledu na odpadající kusy Notre Dame a statečný boj francouzských hasičů s plameny bylo nejednomu z nás úzko. Možná málokdo čekal, že katedrála "přežije". Nakonec se však podařilo na první pohled nemožné a historický klenot se zřejmě dočká kompletní renovace, zachránit se povedlo i cenné artefakty. Super!

Už mají přes miliardu eur

Je také strašně fajn, že se lidé z celého světa snaží pomáhat (například v Česku už běží druhá sbírka, konal se koncert apod.). Jeden z nejbohatších Francouzů François-Henri Pinault daroval  celkem 100 milionů eur, šéf značky LVMH Bernard Arnault se vytasil se sumou 200 milionů eur, stejnou částku přihodila dědička kosmetického gigantu L'Oréal Françoise Bettencourtová Meyersová, pařížská radnice "pustí" 50 milionů eur a tak dále a tak dále.

Sečteno a podtrženo, na obnovu katedrály už je k dispozici více než miliarda eur. Podle odborníků jsou tyto finance zhruba totožné s částkou, která bude na rekonstrukci potřebná. Netřeba řešit ani fakt, že katedrála nebyla pojištěná, protože je v majetku státu. Praxe, že finanční odpovědnost přejímá stát, je ve Francii běžná od konce 19. století.

Peníze z krácení daní i agentur

Během pár dní se tedy podařila vybrat obrovská suma. Na "nějakou" budovu. Spousta lidí nad tím kroutí hlavou. Důvodů je několik. Prvním je fakt, že největší dárci budou až z devadesáti procent osvobozeni od daně (projde-li novela zákona). To je asi v takových případech správný krok, byť se z těchto daní platí komunální služby a další projekty. Nutno si ale hlavně uvědomit, že štědří byznysmani velké části svých majetků mají i z neplacení a krácení daní. To je první paradox.

Druhým znepokojivým faktem je skutečnost, že Francie se potýká s obrovskými sociálními problémy. Vládní agentury teď z už tak děravých rozpočtů "vyškrabují" atronomické částky (i v milionech aur), aby se zařadili mezi "zachránce" Notre Dame.

Prezident Francie Emmanuel Macron se sice bil v prsa, jak se podařilo mobilizovat síly a památku zachránit, ale sociální požár se mu v zemi rozhořel ještě více. A ten bude hasit jen velmi složitě. Macron chce tmelit národ, místo toho ho zřejmě ještě víc rozdělil. Ale budiž, tohle je vnitřní problém Francie. Někdo má Babiše a Zemana, jiný Macrona, nevyberete si.

Dětí umírají hlady, kde jsou miliardáři?

Pak je tu však obrovský celosvětový přesah. Stačí se rozhlédnout a můžete konkrétně jmenovat a počítat. Válka a humanitární katastrofa v Jemenu, která je pravděpodobně vůbec největší na světě? Více než 24 milionů lidí potřebuje pomoci, více než polovina z nich akutně, okamžitě, hned.

Nechme teď stranou, proč už při náletech koalice vedená Saúdskou Arábií s podporou USA, Británie a Francie zemřelo mezi 20 a 60 tisíci lidí (záleží, které straně budete věřit), proč přes 3 miliony lidí muselo opustit své domovy. Zvěrstva, které se v této části planety dějí, si zřejmě neumíme představit ani v těch nejhorších snech, chybí potraviny i lékařská pomoc. Desítky tisíc dětí mladších pěti let už zemřelo hladem a na nemoci.

Můžeme se podívat třeba do Sýrie, do Venezuely, ale třeba i na Ukrajinu a mnoho dalších částí světa. Desítky milionů lidí nemá ani základní potřeby k životu, denně umírají malé děti, protože nemají co jíst. Kde jsou miliardáři házející eury? Největší "problém" je, že na tyto děti není vidět, neplní denně stránky novin, jejich smrt není přenášena online. Takže ani pomoc by tu nebyla tak medializovaná, že? A o to tady jde. Ani ty deštné pralesy, bez nichž se udusíme, nejsou takové terno.