Novodobý Quasimodo Joseph Merrick: Kvůli své ošklivosti našel práci jen jako kuriozita v panoptiku

Občas se stane, že se život s někým nemazlí hned od jeho dětství. Tak tomu bylo i v případě Josepha Carey Merricka, jenž si kvůli svému nevzhlednému tělesnému postižení vysloužil jméno Sloní muž. O normální práci zavadit nemohl, žil na obecní útraty v chudobinci a aby se postavil na vlastní nohy, začal vystupovat jako kuriozita v panoptiku.

06.08.2019 - 12:00  
S Josephem Merrickem se život nemazlil. Tělesné postižení ho vyčleňovalo z běžné společnosti.
Zobrazit fotogalerii (3)

Joseph Carey Merrick se narodil v roce 1862 v Leicesteru ve Velké Británii. O jeho krátkém, 27 let trvajícím životě by bylo možné napsat román. Už od raného dětství ho provázela smůla. V pěti letech se u něho začaly projevovat tělesné abnormality, jež ho vyčlenily z běžné společnosti.

Jeho jedna paže a obě nohy byly nebývale velké, na čele mu rostl masivní kostní výrůstek, zrohovatělá kůže s papilomy se více než lidské podobala té sloní. Kvůli poškození kyčelního kloubu následkem úrazu měl omezenou hybnost. Deformace měly vliv i na jeho slovní proslov, který býval nesrozumitelný. Přes svůj hrůzný vzhled byl Merrick inteligentním, vzdělaným a citlivým člověkem, který uměl dávat najevo emoce.

Stvůra s lidskými city

V lidech však vzbuzoval svým vzezřením většinou děs. Jediný, který ho opravdu měl rád, byla jeho vlastní matka, s níž ho poutal vřelý vztah. Jenže když máma v jeho jedenácti letech zemřela, začalo pro Merricka peklo na zemi. Otec se podruhé oženil a jak to často bývá, nevlastní matka si k němu cestu nenašla. Ba co víc, vysmívala se mu a dávala najevo, že je jen zbytečným krkem, který musí rodina živit.

Určitě i díky matčině výchově a mateřské lásce se ke svému postižení stavěl Joseph Merrick statečně s důstojností a zbožností. Ve třinácti letech ukončil školní vzdělávání a našel si zaměstnání v továrně na cigarety. Bohužel po třech letech ztratil ve svých rukách potřebnou zručnost, takže musel práce zanechat. Doma na něho čekaly jen posměšky a ústrky. Otec mu sice zajistil licenci podomního obchodníka, ale s takovým vzhledem velké obchody Merrick nedělal. Lidé z něho měli strach a raději mu ani dveře neotevírali. Merrickovi chyběly peníze na živobytí a rodina mu to dávala dost krutým způsobem znát. Když ho jednou otec fyzicky napadl, odešel v patnácti letech Merrick z domova.

Raritou v panoptiku 

Žil jako bezdomovec do doby, než se nad ním slitoval jeho vlastní strýc a nechal ho u sebe bydlet. Následující dva roky se ještě Merrick pokoušel živit jako podomní obchodník do doby, než mu odebrali kvůli jeho vzhledu licenci. Strýc bohužel neměl dostatek financí, aby uživil své vlastní děti i synovce.

Merrick proto odešel do chudobince, kde strávil čtyři roky, než ho napadlo, že by svého odpudivého tělesného vzhledu mohl využít ve svůj prospěch. Nechal se zaměstnat jako kuriozita v panoptiku leicesterského kabaretního komika Sama Torra pod uměleckým jménem Sloní muž.

Přátelství s doktorem Trevesem
Tím začala nová éra v životě Josepha Merricka, můžeme říci, že určitě o něco lepší, kdy našel spřízněné duše, které mu rozuměly a které se nad ním slitovaly. Osud tomu chtěl, že se o Merricka začal zajímat také lékař Frederick Treves, který zařídil jeho lékařské vyšetření, díky kterému bylo zdokumentováno Merrickovo postižení.

S vystoupením v panoptiku se mu dařilo do doby, než jej anglické úřady zakázaly. Proto Merrick zkoušel své štěstí v kontinentální Evropě, ale tamní úřady se k panoptikům stavěly stejně odmítavě jako ve Velké Británii. Útočiště nakonec našel v nemocnici, kde pracoval doktor Treves. Ten pořídil další fotodokumentaci a zařídil, že Merrick mohl v nemocnici zůstat už doživotně.

Podařilo se mu totiž díky uveřejněnému článku v novinách vzbudit zájem veřejnosti, která Merrickovi poskytla finanční podporu na jeho živobytí. S Trevesem Merrick navázal blízké přátelství. Na základě jejich rozhovorů pak Treves napsal knihu The Elephant Man and Other Reminiscences o Merrickově životě i o podrobnostech jejich vzájemného vztahu.

Nesplněné sny
Merrickův sen pořídit si svůj vlastní dům se mu nikdy nesplnil. Svůj život však prožil i přes hrůzné tělesné postižení v důstojnosti. Zemřel v roce 1890 na následky udušení, což bylo napsáno v úmrtním listu. Ve skutečnosti však měl zlomený vaz.

Jeho hlava byla příliš velká a těžká, a pro Merricka to proto znamenalo celý život spát výhradně vsedě. Zdá se však, že jednou toto pravidlo porušil a vyzkoušel malý experiment, který pro něho dobře nedopadl.

Klíčová slova: