Utajená a zrůdná NDR: Režim léta využíval vězně na nucené práce

O masivním znečišťování životního prostředí v průmyslových oblastech někdejší NDR se veřejně nesmělo mluvit, stejně jako o vězních, využívaných na nejtěžší nebezpečnou práci v chemických továrnách. Teprve po letech vyšly najevo otřesné podmínky, ve kterých museli lidé pracovat a žít. Za sebemenší kritiku nebo projev odporu hrozily mnohaleté tresty vězení v žalářích Stasi.

26.08.2019 - 12:00  
Noční snímek zpracování fosforu v chemických závodech v Bitterfeldu
Zobrazit fotogalerii (7)

Podobně jako v ostatních zemích socialistického bloku se politické rozhodování v Německé demokratické republice, založené v roce 1949 na území Německa, obsazeném na konci 2. světové války Rudou armádou, řídilo zcela bezvýhradně příkazy z Moskvy.

V oblasti hospodářství byl kladen důraz na těžký průmysl, vedle těžařského (NDR měla například v oblasti Saska a Durynska velké zásoby uranu) a strojírenského především na průmysl chemický. Od 60. let bylo prosazováno oficiální heslo „Chemie bringt Brot, Wohlstand und Schönheit“ - „Chemie přináší chléb, prosperitu a krásu“, což byl v porovnání s realitou v nejzatíženějších oblastech doslova cynický výsměch.

Leuna je dodnes pojem
V trojúhelníku měst Leuna - Bitterfeld - Wolfen vznikaly již od 30. let průmyslové podniky, zabývající se chemickou výrobou. Režim NDR do rozvoje tohoto průmyslu investoval obrovské prostředky, vývoj nových produktů a hromadná výroba (často pro celou RVHP) měly absolutní prioritu. Vzhledem k nutnosti držení nízkých cen v centrálně plánovaném hospodářství se ale naprosto nehledělo na ekologii a důsledky chemické výroby pro přírodu: podle současných podkladů spolkových úřadů byly vedle elektráren, spalujících hnědé uhlí a vypouštějících do ovzduší miliony tun oxidů síry a prachu ročně, největšími znečišťovateli právě podniky v uvedené oblasti kolem Leuny.

V blízkosti Bitterfeldu se do Labe vypouštěly desítky let neupravené odpadní kaly, obsahující ročně asi 120 tun sloučenin olova, 23 tun rtuti, 380 tun mědi, kolem 2 000 tun zinku a 3,5 milionu tun chloridů. Není divu, že po změně politických poměrů se z Leuny odstěhovala převážná část obyvatel, přestože nově se začalo s nákladnou likvidací následků předchozí chemické výroby. Dále žít zde chtěl málokdo.

Wolfenské stříbrné jezero

Fotografické materiály ze závodů AGFA Leverkusen zná prakticky každý - v NDR byla značka ORWO spojena s podnikem Filmfabrik Wolfen. Dnes je potvrzeno, že po dobu delší než 60 let se z této výroby a z výroby syntetických vláken vypouštěly neupravené toxické kaly, obsahující obrovská množství těžkých kovů, do tzv. „stříbrného jezera“ jižně od Wolfenu. V 90. letech dosáhla výška toxického bahna na dně jezera síly 12 metrů - to je výška činžovního domu.

Práce vězňů

Podle metod sovětské KGB se řídily mnohé tajné služby v bývalých socialistických zemích - včetně naší StB a Stasi v NDR. (Jejich dobrou spolupráci ostatně naznačuje i několik dílů legendárního československého seriálu o majoru Zemanovi.) Vedoucí představitelé NDR v čele s Waltrem Ulbrichtem a později (od roku 1971) Erichem Honeckrem se rovněž řídili původně stalinskou, později brežněvovskou doktrínou drakonických trestů pro odpůrce režimu - včetně utajovaného nasazování lidí ve výkonu trestu do chemických provozů.

Podobně jako u nás líčili přeživší svědci strašné podmínky, jaké panovaly nejen v uranových dolech, ale například i v provozech podniku Preciosa, vyrábějícího skleněné ověsy na křišťálové lustry, vyprávějí i dnes pamětníci o pekle chemických provozů v NDR. Vězni, zejména političtí, zde byli mnoho let nasazováni bez řádného poučení a zaškolení a bez odpovídajících ochranných pomůcek na nejtěžší práce, při nichž vdechovali olovnaté a rtuťové výpary či jiné exhalace, produkované chemickými procesy při výrobě.

Málokdo o tom však věděl. Jak tuto praxi, tak i údaje o znečištění životního prostředí v inkriminovaných lokalitách režim co nejpřísněji tajil; dozvídali se o tom jen nejvyšší političtí představitelé formou tajných zpráv. Jakákoli činnost ekologů byla vyhodnocována jako útok na státní zřízení. Teprve po roce 1989 se odhalil plný rozsah těchto procesů a započalo se se sanacemi, které však potrvají ještě dlouhou dobu.