Bájný Stachanov překonal nemožné, jeho rekord ale vydržel jen tři dny. Konec hrdinného úderníka byl víc než trpký

Alexej Stachanov se stal hrdinou - vydatně k tomu pomohla sovětská propaganda
 

Ti z nás, kteří chodili do školy před rokem 1989, jeho jméno patrně nemohli minout. Horník Alexej Stachanov byl hrdinou, tím pravým sovětským mužem, vzorem pro všechny dělníky. Právě 31. srpna v roce 1935 pokořil všechny dosavadní rekordy v překračování plánu, když narubal čtrnáctinásobek stanoveného úkolu! Před takovým mistrem se muselo smeknout - jenže co když to všechno bylo trochu jinak? 

Že by všechno nebylo tak, jak slavnostně a slavně hlásal tehdejší sovětský tisk? Nejenže je to více než pravděpodobné, ale pozdější přiznání, otištěné v deníku The New York Times, dává neskutečnému rekordu poněkud reálnější obrysy.

Zatímco původní zprávy hovořily pouze o Alexeji Stachanovi a vše vypadalo tak, že se opravdu jednalo o dílo jediného úderníka, po letech začaly na povrch prosakovat i další podrobnosti tohoto jistě heroického, ale také propagandou velmi obratně využitého kousku. 

Chtěl koně, ale zůstal v dole

Kdo byl vlastně Alexej Grigorievič Stachanov? Původně docela obyčejný mladý muž, který svoje dětství prožil v docela obyčejné vesnici Lugovaja v Orelské oblasti. Pak se ale vydal pracovat do dolu, aby vydělal a našetřil na koně, kterého chtěl pro rodinu pořídit. Jeho život se měl ale vyvíjet docela jiným směrem. Brzy zjistil, že mu život mezi důlními dělníky vyhovuje a návrat do rodné vesnice se už neuskutečnil. Absolvoval potřebné kurzy a pustil se do rubání ze všech sil. Dokonce tak odvážně, že se stal doslova symbolem sovětských dělníků. 

Rekord, který oslnil

Přišla noční směna z 30. na 31. srpna roku 1935 a Alexej Stachanov spolu s dalšími horníky připravoval pro celý národ i pro okolní svět překvapení. Nebylo to ale tak nečekané, jak by se mohlo zdát, a také nešlo o dílo jediného člověka, jak bylo později uváděno.

Už jen to, že byl v šachtě přítomen i novinář (pravděpodobně docela náhodou) dává tušit, že nešlo jen tak o nějaké bezděčné překonání všeho, co bylo doposud platné a zdánlivě možné. Jestliže byla v té době norma 7 tun vyrubaného uhlí na jednoho horníka za směnu, Alexej Stachanov (a jeho spolupracovníci) zvládl za stejnou dobu připravit horu o plných 102 tun uhlí. Normu tedy překonal víc než 14x! Tedy pokud by na to byl opravdu sám. 

Stachanovovi následovníci neotáleli

Jak se ale brzy ukázalo, dosahovat takových výkonů nebyl zase tak nepřekonatelný problém, jak by se mohlo ještě navečer 30. srpna zdát. Výkon Stachanova (a jeho spolupracovníků) nedal spát dalším úderníkům, a tak už jen o tři dny později jeho rekord překonala parta Mirona Dimitrijeviče Djukanova, a to o plných 13 tun uhlí. Aby toho stále ještě nebylo málo, byl i tento rekord hned další den překonán - horník Kontsedalov si na svoje konto připsal 125 tun za jedinou směnu.

Rekord za rekordem

To nemohl hrdý Stachanov nechat bez povšimnutí. Jakmile si trochu odpočinul, pustil se zase do práce. Už 9. září byl rekord zase jeho - tentokrát šlo o neuvěřitelných a možná také neskutečných 175 tun! Jak dlouho se hřál na první příčce? Pouhé dva dny. Pak přišel Nikita Alexejevič Izotov a ten se nezalekl už vůbec ničeho.

Během jeho směny vyjely na povrch vozíky s 240 tunami uhlí a později svůj výkon zvýšil až na 640 tun. Při těchto výkonech je možná prostor pro zamyšlení nad původní sedmitunovou normou, ale tím si nadšení z hrdinství sovětských horníků jistě nebudeme ničit. 

První mezi rekordmany

Alexej Stachanov tak sice rozhodně nebyl jediným, ale určitě byl prvním úderníkem tohoto druhu, který rozpohyboval celé údernické hnutí. Stachanovců se v Sovětském svazu i v dalších zemích najednou začalo objevovat spousta a hranice výkonů se posouvaly. Které skutečně a které “na papíře”, to už je jiná kapitola. Jak ale dopadl první mezi rekordmany? Docela neslavně… 

Leninův řád a sláva na každém kroku

Ačkoliv za svůj výkon a hlavně příklad dalším dostal Stachanov Leninův řád, vystudoval průmyslovou akademii v Moskvě a stal se poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, nebyl patrně typem člověka, který by unesl pověstné břímě slávy.

Strmý pád až na dno

Pozornost, kterou na něj upírala média a jejich prostřednictvím celý národ, na něm zanechala hluboké stopy. Začal pít, stal se z něj arogantní člověk. Až do Stalinovy smrti žil přesto na výsluní v jedné z nejlepších moskevských čtvrtí, pak ale přišel tvrdý pád.

Stalinův nástupce Nikita Sergejevič Chruščov už takovým obdivem ke Stachanovi netrpěl a nařídil, aby se vrátil tam, odkud do Moskvy přišel, tedy do Doněcké oblasti. Luxusní byt v centru Moskvy tak úderník vyměnil za ubytovnu a jeho životní změna byla o to trpčí, že jeho rodina odmítla odejít s ním a zůstala se souhlasem úřadů v Moskvě. 

Alkoholik v psychiatrické léčebně

I když se už nemusel vrátit k práci horníka a zastával například funkci asistenta hlavního inženýra na dole, po slávě i po rodině se mu stýskalo natolik, že svůj zármutek začal zahánět velkými dávkami alkoholu. A ten se mu také stal osudným, když jej jeho závislost dohnala až do psychiatrické léčebny. Tam také ve svých 71 letech zemřel. Byl to smutný konec velkého a zveličovaného hrdiny.

Zdroj: Warheroes.ru, ru.wikipedia.org

KAM DÁL: Krádež, která proslavila Monu Lisu. Mezi obviněnými byl i jeden slavný malíř


Zdraví