Douglas Bader byl vojenským pilotem teprve několik měsíců, ale odvaha a sebevědomí mu nechyběly. Zato disciplíny a poslušnosti by potřeboval přece jen o trochu víc a snad by nemusel přijít o obě nohy.
Hodně špatná show
Stalo se to při jednom z letů, kdy se mladý muž rozhodl předvést svým kamarádům pár akrobatických kousků. Že to bylo zakázané? Na to Bader běžně příliš nedbal, ale tentokrát se mu jeho neposlušnost krutě vymstila. Při havárii letadla si poranil obě nohy tak těžce, že mu je lékaři museli amputovat – jednu nad a druhou těsně pod kolenem. Psal se rok 1931 a Douglas stihl oslavit teprve jedenadvacáté narozeniny. „Havaroval jsem nízko nad zemí, byla to špatná show,“ poznamenal později ke svému výkonu.
Síla vůle
Bolelo to a chtělo to opravdu hodně odvahy a statečnosti, aby se Bader postavil znovu na vlastní nohy, i když tentokrát už jen umělé. Podařilo se mu to sice s pomocí velkých dávek morfia, ale za pár měsíců by z jeho chůze jen málokdo poznal, s čím se mladý muž musí potýkat. Ale jemu ani to nestačilo. Rozhodl se vrátit do kokpitu letadla, teď už snad disciplinovaněji. V RAF ale byli jiného názoru a létání mu nedovolili. Možná nechtěli přijít o další letadlo, možná se jim nezdála Baderova morálka, kdo ví. Nebo si jen neuměli představit beznohého pilota.
Z letadla na ropnou plošinu a zase zpět
To byla pro Badera obrovská rána, ale i s tímto příkořím se nakonec s těžkým srdcem vyrovnal a našel si práci na ropné plošině. Jenomže právě v té době se začalo schylovat k další světové válce, a tak se pilot snažil ještě víc, aby se mohl vrátit do služby. To se nakonec podařilo, i když se musel přimluvit jeho známý, vysoce postavený důstojník. Účel ale i v tomto případě světil prostředky.
Válečný pilot Bader se toho nebál
První střet s německým nepřítelem čekal na beznohého pilota v posledních hodinách bitvy o Francii. Bader neváhal a hned si na své konto připsal první sestřelený německý Messerschmitt. Ani v dalších vzdušných bitvách pak rozhodně nezůstával bez úspěchu, a tak se není čemu divit, když zanedlouho opustil svoji původní 222. peruť, aby se stal velitelem té 242., která sídlila v Norfolku, kde bylo potřeba zvednout morálku i bojové nasazení. Podařilo se, a když se 10. července roku 1940 rozhořela bitva o Británii, byli to právě Bader a jeho muži, na jejichž strojích se velmi rychle hromadily pomyslné zářezy za sestřelení nepřátelských letounů.
Nahoru a pak rychle dolů
Douglas, který se podle původního rozhodnutí velení už nikdy neměl vrátit do služby, tak měl otevřenou cestu k dalšímu postupu. Stal se z něj velitel celého křídla se třemi stíhacími perutěmi. I tady úspěchy pokračovaly, ale jen do osudného dne, kdy se střetl s přesilou německých stíhaček, a tentokrát se mu již nepodařilo vyváznout bez problémů. Jeho letoun byl poničen a on se zachránil jen díky své umělé noze. Ta se totiž zaklínila v kokpitu, a kdyby byla skutečná, nebylo by možné ji odepnout a vyskočit padákem. První zranění tak Baderovi zachránilo život.
Zázraky v zajetí a stálé útěky
O život naštěstí nepřišel, avšak o svobodu ano, protože se po dopadu na zem dostal do německého zajetí, ale naštěstí také do nemocnice, kde jej ošetřili. Dokonce se spřátelil s nejlepším německým vojenským pilotem té doby, Adolfem Gallandem, s nímž dříve vedl ve vzduchu souboj na život a na smrt. Osudy jsou zkrátka zvláštní. O to neuvěřitelnější je, že se Galland později dokonce zasadil o to, aby mohli Britové bezpečně přeletět nad Němci okupovaným územím a shodit z letadla na zem druhou náhradní nohu pro jeho nového „nepřátelského“ přítele.
Obyčejné zajetí na něj nestačilo
A tak měl Bader znovu obě nohy. Už s jednou jedinou se pokusil o útěk z nemocnice, ale jakmile se mohl normálně pohybovat a byl převezen do zajateckého tábora, neměli to s ním dozorci vůbec lehké. Pokusů o tajný útěk z vyhrazeného prostoru podnikl tolik, že mu začali vyhrožovat odebráním nohou. Výhrůžky sice neuskutečnili, ale raději jej převezli na lépe střežené místo. Nakonec se ale Bader spolu s ostatními zajatci přece jen dočkal osvobození americkou armádou v roce 1945.
Zdroje: www.history.co.uk, en.wikipedia.org, nationalarchives.gov.uk
KAM DÁL: Sovětský hrdina Maresjev se vrátil do kokpitu stíhačky i bez nohou. Při oslavě svých 85. narozenin byl už hodinu mrtvý.
