Lanovka v Kaprunu byla zprovozněna v roce 1974. Fungovala na stejném principu jako lanová dráha na Petřín v Praze. Byla složena ze dvou vozidel, která vždy jezdila proti sobě. Soupravy neměly žádnou zabudovanou hnací jednotku. Lanovku poháněl silný motor v horní stanici. Lanovka tak neměla řidiče, ale jen průvodčího, který obsluhoval dveře. Osudová cesta začala v devět hodin ráno.
Hořet začalo v zadní části lanovky
Dvě minuty poté, co lanovka vyjela ze spodní stanice, tedy zhruba po šesti stech metrech cesty v tunelu, se v její zadní části objevil dým a krátce na to i plameny. Lanovka zastavila. Dveře obou vozů soupravy ale zůstávaly zavřené. Průvodčí, který je obsluhoval, byl v horní části lanovky a o požáru zatím nic nevěděl. Netušil ani, proč se lanovka zastavila. Cestující se sami pokoušeli rozbít okna. Jeden z pasažérů, který měl s sebou malou dceru, se do okna pustil kladivem, další se pokoušeli okna vykopnout nebo vyrazit lyžařskými hůlkami. Muž s kladivem nakonec uspěl, vyhodil vzniklým otvorem svou dceru a sám za ní vylezl. Následovali ho další. To už požár zaznamenal i průvodčí. Jeho první pokus otevřít dveře soupravy selhal, protože její ovládací systémy už požár vyřadil z provozu. Nakonec je tedy alespoň nouzově odjistil. Lidé se vyhrnuli do tunelu, aby s hrůzou zjistili, že zadní vůz jejich lanovky zachvacují mohutné plameny.
![](https://www.ctidoma.cz/sites/default/files/styles/box_image/public/imgs/15/lyzovani.jpg "Když necháte lyžařské areály otevřené, mohou se dít "velké" věci...")
Většina cestujících se rozhodla špatně
Cestující, kteří lanovku opustili, se ocitli na úzkém servisním schodišti vedoucím podél kolejí. Spodní vůz již intenzivně hořel. Většina cestujících se bála okolo ohně projít a vydala se cestou vzhůru. Dvanáct lidí vedených německým dobrovolným hasičem Thorstenem Grädlerem zvolilo zdánlivě nebezpečnou cestu dolů okolo hořícího vozu. Urazit potřebných 600 metrů k dennímu světlu jim trvalo asi čtyři minuty. Kolem čtvrt na deset se vynořili z tunelu. V té chvíli ještě netušili, že budou jedinými pasažéry, kteří děsivou nehodu přežijí. 150 lidí, kteří se rozhodli pro cestu k horní stanici, neměli šanci přežít. Všechny dostihl kouř, umírali v různé vzdálenosti od vozů. „Rekordmanem“ byl japonský lyžař, který urazil od lanovky 142 metrů. Obětí se stali i dva lidé jedoucí v protijedoucí soupravě. Kouř byl nemilosrdný zabiják.
Kouř zabíjel i v horní stanici
Jedovatý kouř začal plnit i horní stanici nad lanovkou, odkud lidé utíkali nouzovými východy, jež se otevřely po výpadku proudu. Otevřenými dveřmi však kouř vnikl i do nákupního střediska nad stanicí, které bylo v tu dobu plné lidí. Žár v tunelu dosahoval až dvanácti set stupňů Celsia. O infernu panujícím v podzemí svědčí to, že proud horkých spalin vyrazil v horní stanici lanovky všechna okna a zabil tři přítomné.
Záchranáři byli bezmocní
„Mohli jsme na ten tunel jen zírat,“ popsal jeden z policistů bezmoc, kterou zažívaly stovky záchranářů a dalších pomocníků. Díky žáru a zakouření se nemohli záchranáři k hořící lanovce ani do tunelu dostat. Do obchodu v horní stanici se podařilo hasičům dostat až po více než hodině. Podařilo se jim zachránit jednoho zaměstnance, kterého nalezli v bezvědomí. Byl vlastně jediným, koho se podařilo zachránit. Další tři pohřešovaní byli nalezeni už mrtví. Celkem zahynulo 155 lidí: 92 Rakušanů, 37 Němců, deset Japonců, osm Američanů, čtyři Slovinci, dva Nizozemci, jeden Brit a jedna Češka.
Přímo příčinou bylo topení, chyb však bylo daleko více
Bezprostřední příčinou tragédie byla porucha horkovzdušného topení, které bylo dodatečně namontováno v zadní kabině průvodčího. Bez jakéhokoliv povolení a jakékoliv revize. Navíc topení nebylo určeno pro umístění v jakémkoliv dopravním prostředku. Topení se přehřálo a zapálilo olej z hydraulického systému (který mimochodem vytékal na podlahu vozu). K vysokému počtu obětí neštěstí přispěla i absence jakýchkoliv protipožárních opatření. Tunel dlouhý 3 300 metrů neumožňoval bezpečnou evakuaci cestujících, neměl totiž žádné nouzové východy. S evakuací nepočítala ani konstrukce vozů nasazených do provozu po modernizaci lanovky v roce 1993. Jejich okna a dveře mohl z bezpečnostních důvodů otevřít jen řidič, zevnitř otevřít nešly. V části pro pasažéry chyběly ruční hasicí přístroje i nouzová kladívka. Materiály, z kterých byla lanovka vyrobena, byly nejen hořlavé, ale zplodiny z hoření byly navíc vysoce toxické.
Zabijácká lanovka už nefunguje, zbyl pouze památník
Kaprunská pozemní lanovka už po tragédii nebyla obnovena. Místo ní byla postavena v roce 2001 nová kabinková lanovka, později přibyly lanovky další, naposledy byla vloni v listopadu otevřena dvanáctikilometrová trasa sestávající ze šesti kabinových lanovek. Tunel, který byl svědkem tragické události, je už uzavřen, jeho vchodové dveře zarostly. V roce 2012 byla odstraněna i příjezdová rampa s kolejí. Tragickou událost připomíná památník, který byl otevřen v listopadu roku 2004.
Zdroj: denik.cz, ct24.cz
KAM DÁL: KRAKATOA. Výbuch sopky zvedl tsunami
