Jídelníček Karla IV. byl překvapivě pestrý. Na hostinu bychom se nechali pozvat rádi

Co chutnalo Karlu IV.? Mohl si vybírat nebo dopadal i na královský dvůr problém s nedostatkem jídla, kterým v některých obdobích roku trpěl prostý lid? A nechali byste se pozvat  na tehdejší pochoutky k jednomu stolu třeba právě s "Největším Čechem" Karlem IV.?

05.12.2019 - 08:30  
Pečené kachny a husy byly důležitou součástí královské hostiny
Zobrazit fotogalerii (6)

Je logické, že není možné podle královské kuchyně posuzovat středověký jídelníček prostých lidí. Zásady, které jej ovládaly, jsou ale v podstatě velmi podobné pro všechny vrstvy. Pro naši současnost jsou možná spíš než samotná jednotlivá jídla tedy zajímavá pravidla, jimiž se středověcí lidé řídili a která také často rozhodovala o tom, které pokrmy se dostanou třeba až na královský stůl.

V soukromí jedl střídmě i král

O tom, jak a co jedl například právě Karel IV. za běžných okolností, tedy na některém ze svých hradů, v soukromí a bez přítomnosti hostů, toho odborníci podle vlastních slov mnoho nevědí. Je tedy dost možné, že se ani královský jídelníček v mnoha ohledech nelišil od toho, kterým se snažili svoje rodiny nasytit běžní obyvatelé tehdejší Evropy. Zajímavostí je ale každopádně dodnes dochovaný seznam jednotlivých chodů, které právě Karlu IV. předložil při jeho návštěve Francie tehdejší král Karel V., jenž byl zároveň jeho synovcem.

Okázalá hostina u synovce

Podle vysvětlení historika a odborníka na dobu vlády Karla IV., profesora Petra Čorneje, na svátek Tří králů, tedy 6. ledna roku 1378, chtěl Karel V. uznávanému panovníku vzdát hold skutečně pestrou tabulí, a tak se na ní objevily hned tři chody. Ty si ale nesmíme představovat podle dnešních norem. Jedním chodem se tehdy v těchto poměrech označoval doslova prohýbající se stůl pod mnoha pokrmy, jejichž zbytky byly poté, co o ně stolovníci ztratili zájem, nahrazeny jídlem z chodu dalšího. A jak tehdy taková královská hostina vypadala?

Tři chody znamenaly desítky jídel

“První chod zahrnoval pórkovou polévku, hrachovou kaši, hovězí a skopové maso, nasolené husy, ragú z ústřic, kapouny a ragú z pernaté zvěře,” vysvětluje profesor Petr Čornej, který dále popisuje i další dva chody, z nichž právě ten druhý měl tehdy jistou odlehčenou podobu. Jeho součástí byli  “jen” pečení cejni, lososi, mořské ryby a pečivo. Zato třetí a poslední chod tříkrálové hostiny roku 1378 vše završil skutečně vydatnými pokrmy. Na stole tehdy nechyběli pečení králíci, sladké koláče se šodó, mandlové mléko, nadívaná skopová plec, parmské koláče a jako dezert kořeněné koláče, slazené hrušky, jablka a ořechy.

Hladem u stolu nikdo netrpěl

Jak je vidět, nouze na královském stole toho dne určitě nebyla. Ještě je třeba pozanmenat, že podle dochovaných receptů byla podoba tehdejší kuchyně - zvláště ve zmiňované Francii, kde se hostina pro Karla IV. odehrála - a chuť připravovaných pokrmů odlišná od té, kterou bychom si dnes pod jednotlivými názvy asi představovali. Jednalo o se kuchyni výrazně kyselejší, snad alespoň vzdáleně připodobnitelné k dnešní chuti asijských jídel.

Vyšší smysl jídla

“K tomu je nutné dodat, že středověk vnímal vše ve dvou rovinách - v té základní prvoplánové a v té další, která se vztahuje k vyšší skutečnosti. I stravu měli lidé tehdy takto vertikálně odstupňovanou, takže co bylo blíže Bohu, bylo považováno za hodnotnější, a co bylo na zemi nebo dokonce pod zemí, to bylo považováno za bližší peklu a bylo to nehodnotné,” vysvětluje mimo jiné další podstatný rozdíl ve vnímání stravy a jejího složení mezi minulostí a dneškem profesor Čornej.

Pokud tedy chyběla zelenina, bylo to tím, že byla v zemi a byla považována za nehodnotnou potravinu. Takové brambory, které tehdy Evropa neznala, by tedy byly patrně v opovržení. Stejně tak drobné ptactvo, tedy to, které létá nad zemí, bylo považováno z tohoto pohledu za hodnotnější než třeba husy. Z vodní říše pak ryby, které plavou, dosahovaly většího ohodnocení než korýši…

Bez vína to nešlo

Nesmíme zapomenout ani na důležitou součást hostiny - víno. Podle dochovaných pramenů měl Karel IV. bližší vztah k vínům sušším, která byla vnímána jako asketičtější a více vyhovovala tehdejšímu náboženstvím výrazně ovlivňovanému pojetí života - a Karel IV. byl svým založením i výchovou velmi zbožným člověkem. Každopádně by se nám taková hostina jistě líbila i dnes.

 

Klíčová slova: