Kuchaři se nevyspali a ani strávníci to u dvora císaře pána Františka Josefa I. neměli lehké. Hosté často odcházeli hladoví

František Josef I. byl velice činorodý panovník a jídlo ho vysloveně zdržovalo od vladařských povinností
 

I panovníci jsou v podstatě jen docela obyčejní lidé se svými radostmi, starostmi i chutěmi. Jak to měl v jídle třeba člověk, kterého si jako prvního představíme, když se řekne “císařpán”, tedy František Josef I.? Příliš vybíravý nebyl, ale pozvání na oběd do jeho společnosti znamenalo riskovat hlad. Proč? 

František Josef I. je dodes známý svojí střídmostí a smyslem pro až vojenskou disciplínu. K takovému životním stylu by ani velká vybíravost v jídle neseděla - vařit pro císaře tak nemuselo být zase tak těžké. Některá jídla ale museli kuchaři umět opravdu dokonale a také měli možnost se v jejich přípravě poměrně často zdokonalovat. Jestli totiž něco mohl jíst první muž monarchie téměř denně, tak to byl tafelspitz. 

Vařené maso - jak jednoduché...

Co je to tafelspitz? Jde o typické rakouské jídlo z jemného, mírně tukem probarveného hovězího masa, které se uvaří spolu se zeleninou a pak už nezbývá nic jiného, než doměkka uvařené maso nakrájet na plátky a s křenem nebo jemnou omáčkou naservírovat na talíř. Jako příloha se potom hodí třeba dušená zelenina nebo pečivo. Jak je tedy vidět, císař František Josef I. si opravdu nepotrpěl na přezdobená a složitě připravovaná jídla. 

Mohl jíst denně to samé

Tafelspitz se mohl na císařském stole objevit klidně každý den a kuchaři si nemohli dovolit vynechat jej několik dní po sobě. Obměnou jídelníčku pak mohl být řízek, který František Josef I. na svém talíři také rád uviděl. Nešlo ale o řízek v té podobě, na kterou jsme dnes zvyklí - tedy většinou vepřový nebo kuřecí - ale o obalené jemné telecí maso, smažené na másle. K němu si Jeho císařské veličenstvo dávalo bramborový salát. 

Císařův kuchař se nevyspal

I když by se kuchaři snad nemuseli obávat císařových chutí, jednoduchý život určitě neměli. Jak již víme, císař si potrpěl na vojensky přesnou disciplínu, ke které patřilo i časné vstávání. Hodně časné. A tak ti, kdo měli jeho veličenstvu připravovat snídani, si mohli nechat o sladkém spánku jen zdát. Jednoduché ranní jídlo muselo být na stole už ve čtyři hodiny ráno! Útěchou mohla být kuchařům skutečnost, že šlo vlastně o stejnou porci, jakou si patrně dali i oni sami. Houska s čajem císaři obvykle stačila. 

Něco sladkého po obědě

Císař si ale také rád dal něco sladkého. V tomto případě se jistě kuchaři neminuli úspěchem, když svému panovníkovi předložili trhanec s jablečným pyré, který dnes nejen v Rakousku dostanete pod názvem Kaiserschmorn. Císař byl ale v první řadě politik a jako takový musel dbát na dobré pohoštění pro své návštěvy. Dostat pozvání k císařskému stolu tak bylo výjimečnou a žádanou zprávou, na druhou stranu si ale každý z hostů musel uvědomit, že nepůjde o žádnou dlouhou společenskou událost. A podle toho se měl také připravit na rychlé stolování. 

Kdo jedl pomalu, nemusel na hostinu chodit

Císař se totiž nehodlal nechat jídlem jakkoliv zdržovat. Byl dokonalým příkladem známého rčení, že by lidé neměli žít proto, aby jedli, ale jíst proto, aby žili. A tak se i hosté museli přizpůsobit jeho rychlému stylu stolování a s jídlem příliš neotálet. Dojedl-li totiž císař, končila tím také celá hostina. Jíst ve chvíli, kdy má císař již prázdný talíř, bylo nemyslitelné. Hosté to pocítili ve chvíli, kdy jim služebnictvo nekompromisně odebíralo talíře, ať byly ještě jakkoliv plné. Nejeden host tak byl rád, když si po návratu domů dal ještě něco malého, aby neměl před dalším jídlem hlad. 

Zdroj: wikipedie, Český rozhlas

KAM DÁL: Nejpodivnější vynálezy historie. Šílená klec na novorozence měla pomoci maminkám v domácnosti.

 


Životní styl

Hobby