Měnová reforma v roce 1953: Lidé přišli ze dne na den o většinu peněz, někteří si vzali i život

Měnová reforma zlikvidovala lidem úspory
Zobrazit fotogalerii (4)
01.06.2020 - 07:00  

Pamětníci, kteří měnovou reformu v roce 1953 zažili již v dospělém věku, a tedy se jich přímo dotkla, na ni až do konce svého života vzpomínali nebo vzpomínají jako na jeden z největších podrazů, které kdy zažili. Jejich úspory, které mnohdy mohly představovat nový dům, měly ze dne na den mizivou hodnotu. Co se vlastně tehdy stalo?

Když šli lidé poslední květnový den roku 1953 spát, mohli mít - alespoň někteří - dobrý pocit, že se podařilo ušetřit na bydlení, na nábytek, možná na automobil… Pak ale přišlo velmi smutné probuzení. 1. června vláda oznámila měnovou reformu. Jejím cílem bylo podle oficiálních zdrojů umožnění zrušení přídělového systému a vyrovnání se s nepoměrem poptávky po zboží a poválečnou chudou nabídkou. Zároveň se komunistické vedení státu chtělo vypořádat s černým trhem. Jenže vše, jak už to bývá, dopadlo na každého, a to často v obrovských rozměrech. Lidé přišli prakticky o všechny peníze, o svoje úspory, o jistotu.

Tajnější než tajemství

„O připravované reformě nikdo tehdy nesměl vědět. Jen několik vyvolených lidí, kteří byli vázáni přísnou mlčenlivostí,“ vyprávěl pan Jaroslav, pamětník tohoto nešťastného okamžiku, který v té době již několik let ze svého platu bankovního úředníka svědomitě spořil. „Vláda samozřejmě věděla, že kdyby se to lidé dozvěděli, vznikl by logicky velký chaos a každý by chtěl svoje peníze proměnit za zboží. To nemohli potřebovat. Proto to všechno proběhlo tajně,“ vzpomínal na jeden z nejhorších okamžiků svého života. Sám totiž přišel o peníze, které už začínaly dávat základ možné koupi vlastního domu.

Informace si cesty najdou

„I když se ale komunisté snažili všechno velmi dobře tajit, znáte to - tady se prostě vždycky najdou cestičky, jak se informace dostanou mezi lidi. Už jen tím, že lidé, kteří do tohoto procesu byli zasvěceni, protože to jinak nešlo, se samozřejmě zachovali tak, jak by to udělal snad každý. Postarali se sami o sebe a své rodiny a snažili se varovat své blízké. A to byl krok k tomu, aby se zpráva o chystané měnové reformě začala šířit. Aby se lidé uklidnili, všude se rozhlašovalo, že se nic neděje, že takové zlé zprávy šíří ti, kteří nepřejí našemu státu. Byla to lež a oni to museli vědět.“

Místo nábytku látka na halenku

Paní Zdeňka, další pamětnice této, pro většinu obyvatelstva tragické, události vzpomínala na reformu jako na velké zklamání. Také ona měla v mladém manželství svoje sny a ačkoliv s mužem spořili z dělnických platů, toužili po hezčí domácnosti. „Měli jsme v té době jako mladí manželé našetřeno na nový nábytek. Pak ale přišla reforma. Jediné, co mi manžel za ušetřené peníze koupil, byla látka na halenku. Na víc nezbylo.“ Jak to bylo s látkami na halenku, se dnes už asi jistě nedozvíme, protože takových zpráv kolovalo tolik, že by patrně textilky musely vyrábět hodně dlouho, aby mohly nabídnout tolik látky na halenku, jak se mezi lidmi tradovalo.

Dalším často zmiňovaným nákupem byl také “věnec buřtů” za peníze, které mohly zajistit rodině vlastní bydlení. Můžeme tedy tato prohlášení brát do značné míry jako nadsázku, ale princip je jasný. Peníze ztratily hodnotu, stát de facto zbankrotoval a lidé utrpěli velký šok. Tak velký, že se někteří odhodlali dokonce k sebevraždě...

Co tím vláda sledovala?

Proč to všechno? Poválečné Československo se stále i přes všechnu snahu utápělo v nedostatku zboží na trhu. Ekonomika sice utěšeně vzkvétala, ale většina produkce byla určena pro těžký průmysl a strojírentsví. Na výrobu pro lidi tehdy nezbýval čas a kapacity. A tak bylo nutné vypořádat se s rostoucí poptávkou lidí po zboží, na které by bývali měli peníze, ale nemohli je sehnat.

První oficiální, ale také neurčitá informace o chystaných změnách se objevila v éteru až 30. května, kdy Viliam Široký, tehdejší předseda vlády, uvedl, že od 1. června budou stávající bankovky měněny za nové. To by nebyl velký problém, kdyby nebyl nastaven velmi zvláštní kurz (kterému se navíc v plném rozsahu nemuseli podrobit někteří komunističtí funkcionáři).

Kolik za kolik?

finance kurz před reformou (Kčs po reformě (Kčs)
mzdy, ceny a hotovost do 300 Kčs 5:1 100 20
ostatní finance 50:1 100 2
vklady fyz. osob v bankách (do 5 000 Kčs 5:1 100 20
vklady fyz. osob v bankách (5 000 - 10 000 Kčs) 6,25:1 100 16
vklady fyz. osob v bankách (10 000 - 20 000 Kčs) 10:1 100 10
vklady fyz. osob v bankách (20 000 - 50 000 Kčs) 25:1 100 4
vklady fyz. osob v bankách vyšší než 50 000 Kčs 30:1 100 3,33
vklady na nových spořitelních knížkách (od 16. 5. toho roku) 50:1 100 2
peníze na vázaných vkladech X:0 zrušeny bez náhrady

 

Likvidace úspor

Patrně si ani neumíme představit, jak se lidé museli toho dne a v následujícím období cítit. Podvedeni, zneužiti, okradeni... V podobných kurzech byly ale přepočítávány také finance podniků a bank. Reforma se samozřejmě dotkla i lidí, kteří dříve patřili k buržoazii, a tedy jejich finanční zázemí bylo mnohem lepší, než tomu bylo v dělnických rodinách.

Kurzy na přepočet starých a nových peněz pro výši jejich úspor byly nesmlouvavé. Není divu, že se i v té době lidé ozývali. Ve více než stovce podniků vypukla stávka, lidé požadovali odstoupení vlády. Postavením vládnoucích komunistů, respektive důvěrou lidí ve vládu, taková akce samozřejmě výrazně na velmi dlouho otřásla, zvlášť proto, že to byli oni, kdo lidi ujišťoval, že se nic podobného nechystá. Šlo o vědomou lež.

Konec přídělového systému

„Konečně jsme se zbavili po čtrnácti letech přídělového systému. Bohatým jsme vzali miliony. Většinou se ani nepřišli pochlubit k výměnnému středisku. I část pracujících musela přinést oběti. Ale ty nebyly a nebudou marné,“ hovořil režim k lidem patetickým hlasem na jednom z dochovaných filmových pásů. Krátký snímek neopomněl připomenout, jak se tímto způsobem režim vyrovnal se zlou buržoazií, která za první republiky chudý lid vykořisťovala.

Připomněl také válečná léta, kdy podle dokumentu "jen komunisté bojovali proti nim, jenom naše strana nesložila zbaně. V zájmu lidu, v zájmu celého národa, bila okupanty". I přes veškerou propagandu a úsměvy lidí, kteří v dokumentu vyměňovali peníze s vidinou radostných zítřků, se lidé bouřili a měli proč. Mnozí přišli doslova o všechno a to jim konec přídělového systému rozhodně nemohl vynahradit. 

Neudržitelná situace

Je pravdou, že poválečné hospodářství mělo velké problémy, zboží nebylo a hromadící se peníze vytvářely poptávku, kterou nebylo možné uspokojit. Řešením podle historiků mohl být rychlejší přechod od převážně těžkého průmyslu k lehkému, zvyšování cen nebo snižování platů. První možnost ale nebyla snadno a rychle zrealizovatelná a další dvě pak nepřicházely v úvahu z důvodů ideologických. A tak přišla řada na měnovou reformu, jejíž důsledky jsme již zmínili a na kterou její pamětníci nikdy nezapomněli.

KAM DÁL: Dna trápí stále více lidí. Bojovat s ní lze i přírodní cestou


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru