Neuvěřitelné honoráře a úspěch Jaroslava Marvana byly těžce vykoupeny. Platili za ně ale často jiní

Jaroslav Marvan byl vynikající herec, ale mnozí nevzpomínají v dobrém na jeho lidské postoje...
  |   zajímavost

Jaroslav Marvan je jistě dodnes ikonou českého herectví. Však si také za svoje výkony nosil domů takovou výplatu, jakou neviděly ani desítky dělníků dohromady. Řekněme, že si ji zasloužil - vždyť dokázal bavit lidi na jevišti i na plátně, a to rozhodně není málo. Mnohé ale také zajímalo, jak je možné, že mohl hrát doslova za každého režimu, i když ostatní herci se potýkali s problémy. Co za tím vším stálo? 

 

Jaroslav Marvan byl hercem první kategorie. Vrchní rada Vacátko by nikdy nebyl takovým pojmem, kdyby tuhle postavu nesvěřil režisér Jiří Sequens st. právě Jaroslavu Marvanovi. Seriál se začal natáčet v dramatickém roce 1968 a Jaroslavu Marvanovi bylo v té době 67 let. Měl tedy za sebou hereckou kariéru před druhou světovou válkou, za války i po ní. Zatímco jeho herečtí kolegové měli v té či oné době často i velké problémy, Jaroslav Marvan proplouval dějinami stále na výsluní. Je jasné, že na to musel mít nejen vynikající herecké předpoklady, ale také povahu. A o té mohli bohužel mnozí vyprávět…

Jak to bylo s Vlastou Burianem? 

Nebyly to jednoduché časy, lidem - a zvlášť těm, kteří byli více vidět - šlo denně o život. Nikdo si nemohl být jistý, jaké jeho slovo nebo pohled by mohl znamenat rozsudek nuceného odchodu ze zaměstnání (v tom nejlepším případě) nebo deportace do koncentračního tábora či dokonce smrti. Ne každý se dokázal takovému nátlaku vzepřít. Stejně tak Jaroslav Marvan se logicky snažil přežít, jak jen to šlo. A on to dokázal, zdá se, velmi dobře. Podle Ondřeje Suchého, který se zaměřuje na filmovou historii, jsou dokonce svědectví, že vynikající herec dokázal ve svůj prospěch dokonce použít i lsti proti Vlastovi Burianovi, jen aby si získal přízeň okupantů a mohl dále pracovat.

Hrál za války i po ní

I když Jaroslav Marvan prošel válečnými roky bez velkých profesních omezení, což nutně znamenalo, že byl ochoten alespoň k základní spolupráci s okupanty, vyhnul se po osvobození postihům, jakým čelil třeba právě Vlasta Burian a další, kterým nový režim nemohl zapomenout, že se nepostavili nacistům s větší razancí. Řekněme, že v tomto měl Jaroslav Marvan zkrátka štěstí, ačkoliv ani tehdy v tom nebyl tak nevinně.

Neprotestoval, tak mohl hrát

Co mu jeho kolegové nemohli zapomenout, byla ochota spolupracovat i s novým režimem bez potřeby nebo snad odvahy zastat se neprávem stíhaných herců, mezi nimiž nechyběl právě ani Vlasta Burian. A tak zatímco například Jan Werich, kterému také komunisté zprvu nemohli vyčítat odlišný názor, svůj postoj k odstavení Vlasty Buriana od práce dokázal říct veřejně, což mu později také v kariéře neprospělo, Jaroslav Marvan mlčel, hrál a šel doslova z role do role a získával jedno ocenění za druhým. 

Z barona mrzutým revizorem 

Velkou výhodou tohoto herce byla schopnost přizpůsobit se podmínkám kolem sebe, ale také nabídkám, které přicházely A tak se z továrníků a zámožných mužů po změně režimu bez větších problémů “přehrál” na uvědomělé muže z lidu. To samozřejmě vyhovovalo. Navíc dokázal plamenně promlouvat a hájit nové pořádky. Jeho současníci se tak jen ptali, jak je to možné? Podle některých dokonce komunisty neměl v lásce, o to víc by bylo podivné, jak odhodlaně za nový režim hovořil. 

Ať už v jeho chování a názorech bylo cokoliv, pravdou je, že na hereckých výkonech to nic nemění - ať už šlo o barona Kurta Bertranda ve filmu Ducháček to zařídí z roku 1938, nebo o revizora Gustava Anděla z kultovních filmů Dovolená s Andělem a Anděl na horách z let 1952 a 1955. 

Zdroj: csfd.cz, wikipedie, Česká televize

KAM DÁL: Agáta Hanychová a Jaromír Soukup: Láska, nebo prezidentská kampaň budoucí první dámy? Žilková mluví o profesionálech

 


Životní styl