Středověké krčmy vznikaly dříve než rychty. Pivo, hazard ani prostitutky nechyběly

Na pivo do krčmy zašel každý rád - pivo čepoval rychtář
30.07.2020 - 18:20  

Pivo, zábava, trochu jídla, ale i krádeže, hazard a prostitutky. Tak vypadaly podle historiků středověké krčmy a život v nich, i když i tehdy platila (nebo alespoň měla platit) určitá pravidla. Prvními krčmáři přitom bývali obecní rychtáři...

Můžeme si o kultuře téměř jakéhokoliv národa myslet co chceme, ale pravdou zůstává, že málokde bychom nenašli hospody nebo jim podobná zařízení, kde se lidé mohou scházet a (často při sklenici alkoholu) debatovat o svých starostech, radostech nebo pomlouvat sousedy. Hospody a krčmy jsou s námi zkrátka odnepaměti. Jak si je představujeme a jak dříve skutečně vypadaly?

Nejdřív hospodu, potom radnici

Zajímavé je, že první krčmy, šenky nebo jak budeme chtít historické podobě dnešních hospod říkat, začaly vznikat a rozšiřovat se již v 11. století, zatímco například rychty, tedy současné radnice, až o něco později. Nabízí se tedy otázka, co bylo pro život lidí tehdy důležitější. Ostatně krčmy často vlastnili a provozovali právě rychtáři, takže vlastně ani nebyl důvod stavět další budovu. Stejně tak dobře se o budoucnosti vsi dalo hovořit právě v rychtářově krčmě. Navíc funkce rychtáře byla dokonce přímo spojena s tak zvaným právem výčepním, které povolovalo provozování obdoby současných hospod. Už je jasnější, proč má tolik hospod a restaurací ve svém názvu slovo “rychta”?

Hospoda ve vsi, "hotel" u cesty

Většího rozšíření se krčmy dočkaly ve století dvanáctém, kdy si podnikavci (často vrchnost, která je pak pronajímala) zřizovali tato pohostinství nejen v centru vsí a měst, ale správně usoudili, že hlad a žízeň budou mít také pocestní, formani a další cestující z města do města. Svoje krčmy tedy situovali nejlépe na křížení cest, aby měli o hosty postaráno z více stran. A opravdu se jim dařilo. Zatímco vesnické a městské krčmy často sloužily opravdu jen k občerstvení, posezení a debatě se sousedy, krčmy na cestách fungovaly jako noclehárny, chceme-li hotely, i s některými - řekněme - doprovodnými službami. Historikové dokládají skutečnosti, že již v té době krčmáři často spolupracovali s prostitutkami, kterým pro jejich činnost poskytovali zázemí (jistě ne tak docela zadarmo) a hosté byli zase o něco spokojenější. Nepředstavujme si ale hotel s upravenými pokoji - spalo se, kde se dalo, třeba na zemi.

Jeden druh piva

Zajímavostí, která by dnes jistě mnohé návštěvníky hospod překvapila, byl velmi chudý “nápojový lístek”, zvláště v místech, kde jsme zvyklí vídat nabídku piva. Středověká krčma totiž nabízela pivo jedno - a to místní. Nejen že by byl pravděpodobně logistický problém v dovozu piva ze vzdálených pivovarů, s tím by si naši předci jistě poradili, ale některá nařízení tehdejší doby takové transakce přes hranice vymezených území a panství výslovně zakazovala.

Jedno pivo a otep sena, prosím

Krčmy, kde bylo možné předpokládat návštěvu cestujících, musely být vybaveny také stájemi nebo alespoň ohradou pro jejich koně. Dnes bychom také patrně těžko přenocovali v motelu bez parkoviště. A tak se kromě piva a něčeho k snědku pro hosty v takové lepší krčmě mnohdy podávalo i seno a otruby. Mimo odpočinku ale takové “hotely” nabízely svým hostům často nebezpečí v podobě přítomnosti nejrůznějších lapků a zlodějíčků, kteří se právě zde soustřeďovali ve vidině zisku buď prodejem minulého lupu přímo hostinskému nebo naivnějším hostům, případně novou krádeží. Ostatně o peníze bylo možné přijít i z vlastního rozhodnutí a svým přičiněním. Nouze tady nebyla ani o společnost pro hazardní hry.

Kde je hospoda?

Ve vsi bychom středověkou hospodu - alespoň po stavební stránce - těžko rozeznávali od okolních domů. Stavěly se tehdy často domy tak zvaně trojdílné, kde byly v řadě za sebou propojeny síň (vstupní část), jizba (obytný prostor) a chlév nebo komora. Když se jednalo o krčmu, jizba se zkrátka proměnila v prostor s jednoduchými dřevěnými lavicemi a stoly, topeništěm a prostorem pro výčepního. Žádný velký luxus se tady najít nedal a ani jej nikdo nehledal. Klasické krčmy byly tehdy místem pro nižší skupiny obyvatel, měšťany z vyšších skupin nebo dokonce šlechtu bychom tady hledali jen velmi složitě. Snad jen na dlouhé cestě a v nouzi nejvyšší, když se v okolí nenacházelo sídlo žádného spřízněného rodu, vzali zavděk přespáním v některé z těch vystavěných u hlavních cest.

Faráři v krčmě? Žádná výjimka

Oproti vrchnosti, která do takových míst zavítala jen velmi zřídka a skutečně z nouze, bylo možné se zde podle dochodaných zpráv poměrně často setkat s duchovními. Jejich návštěvy v krčmách měly - podle povahy toho kterého duchovního - dvě roviny. Jedni sem chodili proto, aby byli v kontaktu se svými věřícimi, mohli s nimi hovořit mimo kostel a své “úřední hodiny” ve zpovědnici, ale ti druzí se tady jako všichni ostatní bavili, často dokonce i právě s lehkými ženami. Jaká byla potom jejich pověst ve farnosti, o tom by se dalo dlouze diskutovat.

Kde je rozdíl?

Co z toho všeho plyne? Podoba středověkých krčem byla jistě jiná než interiér dnešních restaurací nebo hospod, natož luxusnějších hotelů. Na druhou stranu život v nich se od dob našich prapředků příliš nezměnil. Stále jsou místem, kde potkáme sousedy, místem, odkud vede domů cesta mnohem klikatější než ta, kterou jsme přišli, a místem, kde není problém přijít o podstatnou část jmění. A hotely? Opravdu je dnes tak složité najít ten, kde by svoje služby poskytovaly ženy na jednu noc nebo odkud bychom odešli o nějakou tu cennost lehčí? A stejně tak jako v minulosti, i dnes se najdou hostinští, kteří by nic takového ve svém podniku nedopustili. Zkrátka, ať chceme nebo ne, jsme stále stejní, mění se jen svět kolem nás.

KAM DÁL: Husité nechtěli králem dosazenou radu, tak konšely vyhodili z oken. První pražská defenestrace měla zajímavé pozadí