Věstonickou venuši asi známe všichni. I přes všechna možná očekávání návštěvníků vcelku ojedinělých výstav, které se mohou pyšnit její přítomností, jde o poměrně drobnou památku, jejíž historická hodnota je ale nedocenitelná. Proč vlastně? Právě taková maličká soška může vypovědět o kultuře našich předků mnohem víc než dlouhá zkoumání. A pak - vědce stále nepřestává udivovat dalšími a dalšími odkrytými tajemstvími, které lze objevit díky moderním technologiím.
Každá žena se chce zdobit
Napadlo vás například někdy, že by soška, vyrobená paleolitickým umělcem, dnes nevypadá docela tak, jak to její autor zamýšlel? Poměrně nedávno například vědci zjistili, že drobné vpichy, které jsou na sošce při bližším zkoumání patrné, původně sloužily pro zapíchnutí ptačích pírek. Věstonická venuše tak byla, jako každá správná žena, navíc ještě ozdobena. Umíme si tak notoricky známou sošku představit?
Štíhlejší venuše z Petřkovic
Věstonickou venuši známe, ale málokdo tuší, že rozhodně není jediná. Podobných sošek se v Evropě našlo hned několik a všechny jsou samozřejmě dobře uloženy v muzejních depozitářích nebo ve vitrínách, aby se jim nic nestalo. Slyšeli jste třeba někdy o venuši petřkovické? Ta na rozdíl od té z Věstonic sice nemá hlavu, ale na trupu sošky je zcela zřejmé, že jde o mladou ženu. Pokud byla sošce předlohou skutečná žijící žena, šlo o dívku, která žila před třiadvaceti tisíci lety. Oproti té nejznámější, tedy Věstonické venuši, jde o torzo poměrně štíhlé a zdá se, že hlava nebyla zničena, ale zkrátka ji autor nevytvořil.
Opravdu vnadná rakouská venuše
Venuše - tedy malé sošky, znázorňující ženské, většinou velmi vnadné postavy - se ale našly nejen na našem území, ale i za hranicemi. Tak například vápencovou Willendorfskou venuši z mladšího paleolitu objevili archeologové před více než sto lety u Aggsbachu v Rakousku. Dnes je uložena ve Vídni. Oproti venuši petřkovické má tak rakouská tak říkajíc všechno, co k ženě patří. Tedy včetně hlavy (a to i s naznačeným účesem) a skutečně výrazného poprsí jako symbolu plodnosti, také větší břicho i pozadí. Stejně jako ta věstonická, nebyla by tedy ani willendorfská žena, která snad stála modelem tehdejšímu umělci, dnes právě vzorem ideální postavy. Tehdy ale muži zjevně měli docela jiný, řekněme pro zachování rodu praktičtější, vkus.
Z mamutoviny a také silné postavy
Do třetice méně známých venuší se hodí zmínit také tu z Hohle Fels. Na šestimetrové figurce si její autor při vyřezávání z mamutoviny dal opravdu záležet, aby dostatečně zveličil její ženské tvary. Jde o poměrně nedávno objevený důkaz o životě ve švábských Alpách v době před více než čtyřiceti tisíci lety. Tím se stává jednou ze skutečně nejstarších podobných sošek na světě.
Jaké asi byly osudy autorů těchto uměleckých děl a k čemu přesně takové sošky měly sloužit, když si s nimi dali tehdejší lidé tolik práce? Například právě výroba té švábské musela podle odborníků trvat až několik set hodin. Můžeme se jen domnívat, vědci mohou odhadovat, ale skutečný význam si tehdejší lidé vzali s sebou do pověstného propadliště dějin. Ostatně kdo ví, jak se budou lidé po dalších desítkách tisíc let dívat na naše dnešní umění, pokud se některá díla do té doby zachovají…
Zdroj: wikipedie, wikipedie, Česká televize
KAM DÁL: Nejšílenější pracovní úraz: Phineas Gage přežil průstřel mozku šestikilovou kovovou tyčí. Trochu ho to změnilo
