Rudolfu Vrbovi a Adolfu Wetzlerovi se povedlo uniknout z Osvětimi a ve zdraví se dostat na rodné Slovensko. Jejich příběh ovšem nestojí na hodnotě útěku samotného, ale spíše na informacích, které z vynesli z koncentračního tábora. Krutost a mechanické masové vyvražďování mělo své autentické svědky a pro mnohé do té doby neznámá skutečnost šokovala svět.
Svědectví o vraždách a masakrech
Vrba a Wetzler po útěku do Žiliny nadiktovali své vzpomínky 25. a 26. dubna roku 1944. Slovenská židovská rada jejich autentické paměti zpracovala do dokumentu, jehož obsah odhaloval vyhlazovací procesy, dispozice osvětimského komplexu, ale také kruté podmínky panující v táboře, kam přijížděly transporty s lidmi na masové vyvražďování.
Fakt, že nacistický režim realizuje své „konečné řešení židovské otázky“, už po jejich svědectví nebylo možno zpochybnit. Text vyšel bez uvedení jejich jmen. Od toho okamžiku už spojenci nemohli argumentovat, že se o existenci a provozu koncentračních táborů neví. O osudu Vrby a Wetzlera podrobně referuje ve svém článku Adam Drda pro Paměť národa.
Částečně je jedním z hlavních zdrojů i kniha rozhovorů Miloše Doležala s Rudolfem Vrbou, která vyšla pod názvem Cesty božím (ne)časem. Jako jednu z hlavních motivací k předání svých bolestivých zkušeností sám Vrba uvádí, že mu šlo také o ukázku nadřazenosti německých vojáků a jejich vnímání sebe sama jako nadlidí, kterým je lhostejné utrpení Židů, jež bylo v pojetí nacistické propagandy až nelidské.
Německý pohled do zrcadla
Je důležité, aby se na podobné události nikdy nezapomnělo. Pomoci tomu může i výuka mladých Němců. Ti se učí o zločinech svého národa během druhé světové války. Téma na svém YouTube kanálu otevírá například Jiří Burýšek. Na základě autentických rozhovorů se tak odhaluje nekompromisní studijní osnova, která už od raného dětství poučuje německé děti o zločinech spáchaných vlastními předky. Komplexní výuka zahrnující i principy účinné propagandy dlouhodobě pomáhá společnosti sousedního státu ve velké míře naplnit klišé o učení se z chyb minulosti.
Necenzurované informace ze školních lavic budiž příkladem i pro naši společnost v rámci zločinů, kolaborace našeho národa během druhé světové války, ale také k odhalování existence totalitního režimu vedeného Sovětským svazem po dlouhých jednačtyřicet let. Hledět podobným modelem na budoucnost Ruské federace je v aktuálně stále živém konfliktu na Ukrajině velmi komplikované. Německý příklad, který mimo jiné stojí na obrovském počtu autentických vzpomínek pamětníků, jakou jsou právě Vrba a Wetzler, to dokázal.
Zdroje: Jirka vysvětluje věci, Paměť národa
KAM DÁL: Stalin měl ze svého oblíbence strach. Čím Kirov naháněl vrchnímu bolševikovi takovou hrůzu?
