Ladislav Špaček: Tykání zefektivňuje komunikaci

Ladislav Špaček fandí mladým progresivním firmám, kde je tykání na denním pořádku a do práce se chodí v džínách! Přidal i několik netradičních tipů co udělat, než se vypravíme na pohovor.

14.12.2015 - 09:17   |  
Ladislav Špaček přednáší dětem v jesenické Sunny Canadian International School.

V předchozí části rozhovoru jsme si povídali o tom, jak moc formuje vztah člověka k etiketě raná výchova v dětství, nebo o tom, proč se Češi ve srovnání s cizinci nedokážou dobře prezentovat (více ve článku Ladislav Špaček: Handicapem Čechů je špatná prezentace). Nyní jsme se podívali přímo na atmosféru uvnitř firem, kam Ladislav Špaček často jezdí školit manažery.

Ladislav Špaček        Původním povoláním pedagog. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1990–1992 byl redaktorem a moderátorem Československé televize. Od roku 1992 působil téměř jedenáct let na Pražském hradě jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Účastnil se bezpočtu vrcholných společenských událostí, jako doprovod prezidenta republiky navštívil více než 50 zemí světa, setkal se s desítkami prezidentů a členů královských rodin. Je autorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa a napsal řadu knih o etiketě: Etiketa, Velká kniha etikety,Nová velká kniha etikety, Komiksová etiketa, Špaček v porcelánu, sérii Malých knih etikety – pro celou rodinu, pro manažery, u stolu, pro firmu a úřad, pro každý den, je autorem hry Starling aneb Etiketa hrou, etikety pro děti Dědečku, vyprávěj, a knihy vzpomínek Deset let s Václavem Havlem. Jeho poslední publikací je obsáhlá Business etiketa a komunikace. Působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety, pořádá přednášky pro top manažery firem a úřadů a pro politiky.

Firmy, které se snaží být atraktivní pro mladé lidi, např. Seznam, Google…, razí neformální přátelskou atmosféru. Všichni si tykají i s nadřízeným, mohou chodit v jakémkoliv oblečení. Jaký máte názor na tyto společnosti?

Nemám vůbec žádné námitky. Takový pracovní styl zlepšuje komunikaci. Lidé k sobě mají blíž. To, co jinde dávají pracně dohromady různými teambuildingy (vzájemné poznání se, důvěra v druhé apod.), to je v těchto firmách od začátku naprostá samozřejmost. Nejsem zastánce nesmyslné obřadnosti. Jsme takový ostrůvek na celém světě, na němž si neustále vykáme. Přemýšlíme nad tím, zda můžeme navrhnout tykání o dva roky staršímu člověku. Trápíme se takovými věcmi, které nikde jinde na světě neznají. Ode mě většina lidí očekává strojenost a obřadnost. Naopak já jsem pro to, aby spolu lidé komunikovali co nejefektivněji a nejpřirozeněji.

Možná by řada manažerů namítla, že s tímto přístupem budou ztrácet autoritu…

A jak je to v těch amerických firmách? Tam si všichni tykají. Znamená to, že hned řeknete šéfovi „vole“? Proč máme my Češi v sobě tuto obavu, že jakmile si s někým potykám, tak se budeme chovat jako hulváti? Tykají si všichni na celém světě.

Když školíte manažery, jezdíte za nimi přímo do těch firem?

Ano, je to tak nejčastěji. Pracuji pro firmy a státní úřady a veřejnou správu, neboť všichni potřebují vzdělávat v oboru etikety.

Koho školíte častěji, úřady nebo firmy?

Firmy, protože ty už si začaly uvědomovat, že etiketa je předpokladem jejich úspěchu. Dnes už nestačí nabídka produktu. Stejných produktů najdete na internetu dvacet. Firmy mají propracovaný systém marketingu, jenže to stejně jako oni dělají všichni. V čem získat komparativní výhodu oproti všem těm ostatním? Získáme ji tím, že naši lidé se na toho člověka dokážou usmát, budou perfektně oblečení. Musím si říct, že se s tím člověkem chci setkat ještě příště. V tu chvíli udělal byznys, nikoliv tím, že se mnou na první schůzce něco podepíše…

Čeho si všímáte, když jdete přednášet do firmy?

Když přicházím do firmy, tak neznám nic interního, proto mohu pouze odezírat ty vnější projevy. Můžu sledovat firemní kulturu, kterou ti zaměstnanci vyzařují navenek, a já si ve svém vědomí vytvářím firemní image. Podle toho, jak se oslovují, oblékají, jak jsou dochvilní…Jsou to drobné detaily, které se slévají v jeden obraz. Jsem posuzovatel stejně jako veřejnost. Dávám firmě zpětnou vazbu, jaký jsem měl první dojem, od toho tam jsem.

Jde-li někdo poprvé na pohovor, má z těchto vnějších projevů šanci vycítit, že v té firmě by mu to nevyhovovalo…

Především by se měl takový člověk dobře připravit. Jít někam na pohovor, to neznamená, že vím jenom to, že mám být někde v deset hodin a mám napsanou adresu. Musím si o té firmě něco zjistit. Musím se pokud možno setkat s někým, kdo v té firmě pracuje. Je dobré se postavit před tu firmu a počkat si, až jdou lidi z práce. Pozorovat, jak jsou ti lidé oblečení, jak se chovají…To všechno rozhoduje o tom, zda mi ta firma bude vyhovovat. 

Přečtěte si také: Ladislav Špaček předčítal dětem v jesenické škole

Klíčová slova: