Československý Hollywood: Barrandovské ateliéry nám záviděl celý svět

Spojení filmu a barrandovských ateliérů se datuje již od počátku třicátých let minulého století. Z úst filmařů z celého uslyšíte jenom slova chvály a ne nadarmo se Barrandovským ateliérům přezdívá Hollywood východu. Jak vznikla kolébka československé filmové tvorby?

14.02.2019 - 11:30  
Nejmodernější ateliéry své doby
Zobrazit fotogalerii (3)

Myšlenka se zrodila v hlavách u nás slavného rodinného klanu Havlových. Otec našeho bývalého prezidenta Václava Havla, Václav Maria Havel, měl plán vystavět luxusní vilovou čtvrť v blízkosti Prahy.

K tomuto konceptu se připojil i jeho bratr Miloš Havel, který byl už tehdy vlivným filmovým producentem. Pod jeho křídly byla vedena úspěšná společnost Lucernafilm a svoje impérium se rozhodl rozšířit o nové luxusní ateliéry.

Miloš Havel ovládl filmovou firmu A-B film už v roce 1929, kdy mu bylo teprve 30 let. “Pan Předseda”, jak si nechal s oblibou říkat, se pustil do riskantního podniku, který v tu chvíli zadlužil celou rodinu. Jeho víra ve zvukový film se ukázala jako vizionářská.

Malé ateliéry na Vinohradech tak musel vystřídat nový komplex na kopci nad Vltavou. Barrandov už měl základní občanské vybavení. Díky plánované vilové čtvrti a Barrandovským terasám sem vedla voda, kanalizace, ale také silnice. Miloš Havel měl tak jasno…

Prvorepublikové časy

Ta doba trvala bohužel jen velmi krátce. Hned, jak byla výstavba u konce, zažil Barrandov pravděpodobně svoje nejkrásnější časy. Potkat při práci jste zde mohli osobnosti první kategorie. Vlasta Burian, Adina Mandlová, Oldřich Nový či Hugo Haas. Ti všichni využívali prostory architektonického komplexu, který byl postaven na návrhy Maxe Urbana a Viléma Ritterhaina.

Síla barrandovských ateliérů nebyla v jejich velikosti, ale dokonalé vybavenosti. Byl zde dostatečný prostor pro administrativu, sklady rekvizit a kostýmů, herci měli samostatné a velmi dobře vybavené šatny a v prostoru existovalo i restaurační zařízení.

Každá budova fungovala se samostatnou elektrickou sítí a výtopnou a pro filmové účely zde byla truhlářská dílna, střižny, projekční sály a filmové laboratoře. Vše, co je dodnes chváleno od zahraničních produkcí, jsou vlastně stále pozůstatky doby Miloše Havla.

Ve své době se totiž jednalo o nejmodernější ateliéry v Evropě. Už po čtrnácti měsících stavební činnosti zde byl natočen první film: Vraždy v ostrovní ulici.

V plném rozběhu filmové tvorby se 300 zaměstnanců za rok podílelo na 80 filmech ročně. Obrovská každoroční produkce, profesionální řemeslníci a úžasné zázemí vábilo i zahraniční produkce.

Mnichovská zrada

Barrandovské ateliéry se dostaly do nepříjemné situace v momentě, kdy se tehdejší Československo proměnilo v Protektorát Čechy a Morava.

Nejmodernější ateliéry se totiž staly velmi žádaným prostorem pro tvorbu nacistických propagandistických filmů. Čeští herci, zaměstnanci a také pan předseda Miloš Havel se tak dostali do velmi nelichotivé situace.

Hned zkraje roku 1939 se čeští nacisté pokusili zavést ve filmových ateliérech nové arijské pořádky. Skupina vzbouřenců vyslovila ultimátum, aby všechny svoje pracovní pozice opustili židovští zaměstnanci včetně ředitele Lavoslava Reichla.

Miloš Havel však po počátečním vzdoru musel prodat svůj většinový podíl a barrandovské ateliéry se postupně staly součástí tehdy nacistického filmového koncernu UFA. V letech 1941-1945 zde vznikly tři propojené obrovské scény o rozloze přes 3 400 metrů čtverečních. Ty jsou dodnes v hledáčku filmů z celého světa.

Benešův dekret

Těžké časy nacistické okupace vystřídal tlak z levicově smýšlejících filmařů. Ti odeslali žádost prezidentu Benešovi s tím, že bude nejlepší ateliéry znárodnit. Beneš tak učinil a Miloš Havel, který se svých ateliérů musel zbavit před nacisty, byl následně okraden i komunisty.

O samostatném osudu Miloše Havla před, během a po válce vydá na celou knihu. Ve stručnosti lze popsat, že byl po válce čelil podezření z kolaborace, přestože nepopiratelně zachránil životy několika židovským zaměstnancům a dalším osobnostem české literatury a žurnalistiky. Mnoho dalších osobností ochránil od totálního nasazení, protože záměrně zvýšil pracovní kapacity.

Sám Miloš Havel se pokusil o útěk přes hranice do Rakouska. Během přechodu byl však lapen a odseděl si dva roky ve vězení. Později se o útěk pokusil podruhé a tentokrát úspěšně. Do Československa se už nikdy nevrátil.

Dnes jsou filmové ateliéry Barrandov stále velmi častou alternativou pro zahraniční filmaře. Vzniklo zde nespočet slavných filmů jako Formanův Amadeus, Kletba bratří Grimmů, Mission Impossible nebo Casino Royale.

Klíčová slova: