Film Gympl se snaží přiblížit graffiti kulturu, ale pokulhává jako sonda mladé generace

V České televizi se po letech objevil film Tomáše Vorla, který se před dvanácti lety pokusil zabrouzdat do duší mladé generace. Pro vyprávění se rozhodl “děti” narozené po roce 1989 zasadit do prostředí graffiti scény. Kultura, která je pro mnohé jenom nelegální čmáranicí na zdi, se tak dostala k široké veřejnosti.

13.03.2019 - 08:30  
Jiří Mádl a Tomáš Vorel jr.
Zobrazit fotogalerii (3)

Život se sprejem v ruce není med. Většina lidí vás rychle odsoudí za to, že pouze ničíte cizí majetek. Ve většině případů je to pravda, ale zároveň se tento životní styl postupně vyprofiloval ve svébytnou kulturu.

V několika výjimečných příkladech můžeme díla vytvořená na ulici pokládat třeba i za umění. Pozná to však běžné oko obyvatele města, kde se sprejem rozhodně nešetří? Tomu se před lety pokusil pomoci i český režisér Tomáš Vorel filmem Gympl. Jak se mu to povedlo? 

Pod dohledem

Film Gympl byl od počátku realizován v přítomnosti několika autorit české graffiti scény, kteří jsou dnes součástí běžné pop kultury. A protože je graffiti jen jeden z elementů hip-hopové kultury pocházející ze Spojených států amerických, je ve filmu přítomno i několik důležitých postav české hudební scény, jako je tvůrce soundtracku Dj Wich nebo uskupení Supercroo.

Tomáš Vorel se tak pokusil zobrazit realitu mladé generace za pomocí několika pamětníků a spolutvůrců kontroverzní kultury, která rozhodně není pro každého. Jedním z nich byl umělec známý pod přezdívkou Pasta Oner.

Muž, jehož dílo se z pomočených zdí noční ulice dostalo do galerií a obchodů, je dnes jeden z mála umělců, který svoje dílo proměnil v komerční zboží. Můžete si tak koupit např. Pastovu zástěru, ale také velkoformátovou grafiku... Nejčastěji na jeho tvorbu narazíte v proluce mezi domy, kde v obrovských formátech představuje svůj těžce vydřený styl. 

Pasta Oner se tak stal odborným garantem filmu. On sám je dnes inspirací pro některé mladé kluky, kteří v graffiti scéně hledají únik, adrenalin, ale také  prostor pro nevybouřenou kreativitu.

Film Gympl i díky jeho zkušenostem v mnohém zobrazuje celý proces pouliční tvorby velmi autenticky. Jak Jiří Mádl, tak Tomáš Vorel jr. se museli naučit ovládat umění spreje a na výsledku je to znát. Podařilo se něco podobného i v zobrazení mladé generace? 

Jeden z mála

Tomáš Vorel se jako filmový tvůrce často pohybuje na hraně grotesky a reality. V jeho repertoáru bychom našli hořkou komedii Kamenný most, ale také bláznivý a kultovní Kouř.

Omezit dílo českého režiséra jen na dva filmy by bylo krajně nespravedlivé. Snímky jako Pražská 5, kterou vytvořil s legendárním divadelním souborem, a odvážný filmový útěk Cesta z města jsou zajímavé a originální díla české kinematografie. 

Snímek Gympl se tak z jeho předešlé tvorby poněkud odvrací jiným směrem. Tomáš Vorel se zde pokouší načrtnout život mladé generace, která v některých případech touží po revoltě vůči autoritám či hledá úniky z těžkých rodinných poměrů. V rámci žánru se také určité profilují postavy až přehnaně zjednodušeně. Šprt žije jenom v číslech své oblíbené matematiky a hulič prostě jenom hulí. 

Na těchto postavách se také staví podstatná dávka humoru, která nese jistý rukopis autora, jenž je čitelný i v jeho předešlé tvorbě. Příběh ustřední dvojice mladíků (Vorel jr., Mádl), kteří v noci utíkají žít svůj graffiti život, občas kolísá, ale paradoxně se jedná o jediný český film, který se pokouší, byť s velkými limity, představit generaci narozenou v období po sametové revoluci. 

Ke cti Tomáše Vorla je nutno zmínit, že širokému publiku představil i specifickou kulturu graffiti umění, která je vyobrazena tak, že neodsuzuje, ale naopak odhaluje, že na ní lze mnohé obdivovat. Svým filmem, který má mnoho nedokonalostí, tak pomohl zlidštit mladé writery, kteří třeba po zhlédnutí filmu Gympl nebudou v očích lidí jenom omezenými imbecily.