Šílení vrazi už jsou minulostí: Nad horory lze nyní přemýšlet

Do kin včera vtrhl snímek My a již jen pár dní nás dělí od premiéry Řbitov zviřátek. Na nedostatek chytlavých novinek si hororoví fanoušci nemohou stěžovat. Řeč přitom není jen o nových filmech, zajímavé věci se dějí i jinde...

29.03.2019 - 10:20   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (4)

Hororový žánr má svá specifika. A nejde jen o specifika v oblasti formy, námětů a podobných prvků. Řeč je též o specifických fanoušcích. Hororové knihy, ale i filmy mohou asi jen stěží zopakovat něco podobného, co se povedlo naposled třeba filmu Bohemian Rhapsody – tedy zaujmout takřka celé společenské spektrum. Horory a také žánry, které se mu blíží, mají možná široké, ale vcelku ohraničené pole fanoušků.

A tito fanoušci mají v současnosti v České republice hned několik nakladatelství, na která se mohou spolehnout. Jejich tituly stojí v podstatě bezvýhradně za pozornost a ti, kdo hororu, ale i k new weird a dalším subžánrům propadli, budou sotva zklamáni, sáhnou-li po knize z těchto nakladatelství.

Sedí Beckett?

Jedním z takových nakladatelství je i Gnóm!, za nímž stojí překladatel Jakub Němeček. V jeho překladech vycházejí v Gnómu! většinou hororové tituly, jež však balancují na pomezí žánru a mnohými z nich by nepohrdnul ani čtenář takzvané vysoké či mainstreamové literatury.

Na kontě má Gnóm po prvních letech existence například titul Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká od Lairda Barrona, či povídky Hleď, prázdnota od Philipa Fracassiho, jež vyšly v loňském roce. Vedle povídkových souborů a románů má Gnóm v plánu vydávat i esejistická díla, která budou přibližovat vymezené žánrové pole.

Jedním z titulů, které by čtenář mainstreamové literatury s chutí přečetl, je i soubor sedmnácti povídek a jedné novely s názvem Doupě / Zhroucení koně, který napsal Brian Evenson. U této knihy se mimo jiné ukazuje, jak podstatný je profil nakladatelství pro titul, který se objeví na pultu knihkupectví. Pokud by si totiž čtenář přečetl anotaci, v níž je zdůrazněno, že autor obdivuje Samuela Becketta, mohl by se zhrozit, že jde o lichou snahu dodat žánrovému dílu punc exkluzivity.

Vzhledem k minulosti nakladatelství však lze po titulu sáhnout minimálně s nadějemi. A ty se po přímé zkušenosti s knihou nezbortí, což je jedním z velkých kladů tohoto souboru. Při četbě se vedle Becketta derou na mysl další jména literární moderny. Už jen proto, že jedním z velkých témat, která se v knize promítnou, je jazyk a jeho nedostatečnost, jeho krize a zobrazování situací, kdy je spíše na obtíž, než že by pomáhal lidem v dorozumění či porozumění.

Beckett sedí

Četbu Evensonovy knihy si více užijí patrně ti čtenáři, kteří upřednostňují díla, jež kladou otázky, aniž by na ně odpovídala. Zpochybňování reality, prostoru, situace, která může, ale nemusí být iluzí, a také tušení, že k tomu, aby příběh mohl čtenář pochopit, něco chybí. Něco mu vypravěč zamlčuje, ale co to je, to nelze většinou ani tušit. To jsou základní konstanty Evensonova psaní. Alespoň podle toho, co je nám předloženo v knize Doupě / Zhroucení koně.

Kniha bude lahůdkou pro toho, komu není proti srsti se s textem takříkajíc poprat. Užít si jej však může kdekdo. Jen je třeba počítat s tím, že k žádnému zběsilému obracení stránek a hltavému čtení nedojde. Spíš se po přečtení několikastránkové povídky budeme chtít poprat s povídkou ještě jednou. Je třeba počítat s tím, že Beckett je v anotaci oprávněně.