Fenomén Vinnetou. Enormní popularitu za socialismu musela řešit i komunistická strana

Hledání představitele Vinnetoua nebylo vůbec jednoduché
20.07.2020 - 15:30  

Když německý spisovatel Karel May napsal několik knížek o indiánském náčelníkovi a americkém zálesákovi, asi netušil, jakou obrovskou popularitu získá toto dílo v šedesátých letech 20. století. Filmová podoba Vinnetoua a Old Shatterhanda získala takový úspěch, že se jím museli zabývat i komunističtí politici. Jaké další zajímavosti o filmové sérii pravděpodobně neznáte? 

 

Když se producent Horst Wendlandt dlouho rozhodoval, zda se pustit do adaptace dobrodružných knížek Karla Maye, zeptal se náhodně číšníka v jedné západoněmecké restauraci, zda zná Karla Maye. Nadšená odpověď zněla, že od něj četl úplně všechno. Podobně se situace opakovala v mnichovské hotelu, kde se vrchního ptal přímo na Poklad na Stříbrném jezeře. Pozitivní ohlas jeho letmého dotazu mu dodal kuráž a váhání bylo u konce. 

Velké příběhy potřebují také velké mýty o jejich vzniku a samozřejmě je nutné tuto historku brát s nadhledem. Úspěšné realizování adaptací “májovek” samozřejmě se v průběhu natáčení potýkalo s velkými problémy. Které byly ty vůbec nejhorší a proč se začal totalitní režim Vinnetoua v podstatě bát? 

Hledání Vinnetoua

Poklad na Stříbrném jezeře byl v poválečném období jedním z nejdražších filmů vůbec. Jeho rozpočet dosáhl 3,5 milionu marek. Západoněmecká firma Rialto-Film ho vytvořila v koprodukci s Jadran-Filmem a jak asi mnozí vědí, všechny reálie nejsou pořízené na Divokém západě, jak by se k obsahu děje hodilo, ale natáčení probíhalo v Jugoslávii. 

Než se celý kolos spustil, muselo se vyřešit, kdo bude představitelem hlavní role náčelníka Vinnetoua. Předtím, než ho skvělým způsobem ztvárnil francouzský herec a zpěvák Pierre Brice, se totiž uvažovalo o jiných adeptech. Na konkurzu se tak objevila jména jako Carl Thompson, Horst Buchholz z filmu Sedm statečných, ale také o Christopheru Lee. Pět týdnů před natáčením byl vybrán herec Guy Williams, ale když se producenti sešli s Pierrem Bricem, musela se smlouva zrušit. Vinnetou totiž dostal tu pravou tvář. 

Brice byl místo nadšení z velké role paradoxně velmi skeptický. Údajně mu vadilo, že má jeho postava minimum textu. K tomu se připojila i komplikace, že vůbec neuměl jezdit na koni. Postupně se však během natáčení vše naučil mistrně. 

Chudák na ostrově

Během samotného natáčení filmů Pokladu na Stříbrném jezeře, Vinnetou, Rudý gentleman a Vinnetou - Poslední výstřel se stalo velké množství úrazů. Nešlo však jen o herce, kteří padali z koní či přišli k úrazu po natáčení nějaké bojové scény. Úrazy se totiž nevyhnuly ani členům filmového štábu. Kameraman byl třeba zraněn ohnivou pochodní, 15 lidí bylo odvezeno do nemocnice po výbuchu vozu se střelným prachem, ale nejkurióznější je bezesporu situace, která se odehrála při natáčení druhého dílu s prostým názvem Vinnetou. 

Jeden z asistentů produkce byl pověřen hlídáním rekvizit na ostrůvku řeky Krka, ale štáb na něj úplně zapomněl. Vrátili se pro něj až za dva dny, když nemohoucně čekal bez jídla a vody na přímém slunci. Byť mladík přežil, nebyl na tom zrovna zdravotně nejlépe. 

O tom, že bylo natáčení všech částí velkolepého příběhu z Divokého západu drahé a náročné, je vidět na filmovém plátně. Filmy si však získaly obrovskou popularitu. V Německu se jednalo vždy o nejnavštěvovanější filmy v kinech a výdělky tak překonaly očekávání. Narodil se kult a fenomén, jenž se dostal i za železnou oponu. V Československu např. díl Rudý gentleman je dokonce třetím nejnavštěvovanějším filmem v československých kinech vůbec. Do kin přišel pravděpodobně opakovaně velký počet diváků, což v praxi znamenal prodej 12 292 884 lístků. Pochopitelně tak zbystřil i totalitní režim. 

Vinnetou jako politický problém

Tvůrci filmových “májovek” celou sérii nijak zvlášť nezatěžovali politickým podtextem ani z východu, ani ze západu. Přece jenom se však příběhy z divokého amerického západu neprojevovaly vůči kapitalistickému nepříteli kriticky, přestože sympatie diváků směřují k utlačovaným indiánům. 

Pro komunistický režim vznikl jiný problém. To byl obrovský počet diváků, který filmy v kinech navštěvoval. Vinnetou tak začal jako fenomén ovlivňovat výchovu socialistické mládeže, ale také přinesl něco zcela nového a neokoukaného. Ústřední výbor Komunistické strany Československa tak dokonce vydal 3. září roku 1966 směrnici proti komerčnímu využívání Mayova díla: 

Novinové stánky, papírnictví, prodejny upomínkových předmětů jsou zaplaveny černobílými i barevnými fotografiemi a diapozitivy s vinnetouovskými motivy. Tato mánie poznamenala i výrobu hraček, kožené galanterie, keramiky, textilu, skla atd. Vinnetoua a další hrdiny mayovek najdeme na drobných figurkách z kůže i molitanu, na řemíncích k hodinkám, přívěscích ke klíčům, opascích a peněženkách, kravatách, ubrouscích, dečkách, vázách, potištěných tričkách atd. Také cizincům se jako suvenýry z Československa nabízejí předměty, které mají jen málo společného s naší zemí, její přírodou a kulturními tradicemi, se životem a prací našeho lidu, ale naopak svým kýčovitým a nevkusným provedením dávají zkreslené představy o naší zemi a estetické úrovni našich výrobků.

Citace je použitá s knihy historiků Filipa Pospíšila a Petra Blažka s názvem ‚‚Vraťte nám vlasy!” První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu. Dlouhé vlasy Vinnetoua samozřejmě také přispěly k tomu, že musel režim přemýšlet a zasahovat, ovšem v premiéře se filmy Vinnetoua a Old Shatterhanda objevily v uvolněnějších časech 60. let. 

“Májovky”, jak filmové tak původní, literární v hlubokém významu žily a žijí dodnes, byť mladší generace pravděpodobně větší zábavu zažije při sledování filmů Quentina Tarantina, československou kulturu tento filmový počin bezesporu významně ovlivnil. 

KAM DÁL: Americký zpěvák ve službách socialismu. Dean Reed zemřel za velmi záhadných okolností

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru