Slavné české osobnosti, které utekly za hranice. Úspěch světového rozměru a bolestivé odloučení s vlastí

Karel Kryl zpočátku nenesl exil dobře
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Minulý režim v Československu rozhodně nebyl pro každého. Sešla se tak slušná fronta osobností, které raději volily riskantní cestu na západ, aby zdejším politickým poměrům za každou cenu unikly. Komu se podařilo adaptovat na jiné způsoby a stále se pracovně držet na vysoké úrovni? Kdo naopak zapadl a skončil úplně jinak, než si vysnil? 

 

Herci, hudebníci, politici, vědci, lékaři. Z Československa se utíkalo v několika historicky zásadních vlnách. Před okupací nacistickým Německem v letech před rokem 1939, následně po vítězném únoru komunistické garnitury v roce 1948 a následně v roce 1968, po okupaci vojsk Varšavské smlouvy. V těchto okamžicích byl zájem opustit zemi enormní. Kromě mladých lidí či celých rodin utíkaly i významné kulturní osobnosti. Některé však dokonce socialistický režim donutil opustit vlast, kterou tolik milovali. 

Miloš Forman

Jedná se bezesporu o jednoho z nejúspěšnějších filmových režisérů narozených v Československu. Držitel dvou prestižních oscarů za režii, autor dvanácti celovečerních filmů, z nichž každý si drží nadprůměrnou úroveň. Autor, který dokázal ve svých prvních filmech s krutým humorem nastavit zrcadlo zdejší společnosti a za velkou louží si byl schopen počkat na důležitý scénář i za cenu přechodné chudoby. 

Miloš Forman se dokázal adaptovat a zároveň si ve své tvorbě udržel rukopis, nadhled a prosadil neskutečný talent. Z významné filmařské generace se dostal bezpochyby ze všech nejdál. Štěstí za hranicemi Československa zkoušeli i jeho kolegové Ivan Passer či Jan Němec. Ti však takovou díru do světa neudělali. U Miloše Formana můžeme s klidem říct, že mu v kariéře nucená emigrace jenom pomohla. Režim se zbavil nepohodlné osoby a on se mohl svobodně nadechnout v zemi neomezených možností, byť v Československu zanechal své dva syny… 

Ivan Král

Trochu jiný příběh. Řekne si čtenář životopisu úspěšného hudebníka Ivana Krále. Ten totiž v mládí opouštěl Československo velmi nerad a dokonce proti vlastní vůli. V roce 1966 se totiž začal rýsovat úspěch jeho pražské kapely Saze, která vystupovala v Semaforu, či ji do hitparády zařadil legendární Jiří Černý. 

V roce 1964 však dostal jeho otec práci pro ČTK v New Yorku. Rodiče se přestěhovali, ale děti musely prozatím zůstat v Československu. Až přišel rok 1966 a Ivan Král se na příkaz svého otce po maturitě nakonec přemístil do USA, kde začal pracovat jako poslíček pro OSN. Přes studium francouzské literatury, skrze několik dělnických profesí se prokousal k práci blízké hudbě. Nejdříve pro hudební vydavatelství Apple music, které založili slavní The Beatles. V té době už si zakládá svou kapelu Luger, která se sice příležitostně potká na několika akcích s Kiss či Davidem Peelem, ale zásadní díru do světa neudělá. 

Ivan Král se však dostal do hudební subkultury tehdejšího New Yorku a postupně se jako velmi dobrý a spolehlivý kytarista začal objevovat v čím dál tím významnější společnosti. Zlom v jeho kariéře přišel po setkání a spolupráci se slavnou americkou rockovou a undergroundovou osobností Patti Smith. Nejdříve však nějakou dobu hrál s kapelou Blondie. 

Jako člen kapely Patti Smith přispěl za několik spoluprácí několika napsanými skladbami s tím, že nejslavnější se jmenuje Dancing Barefoot. Po rozpadu kapely Patti Smith spolupracoval na jedné desce také s Iggy Popem. Žádný jiný rockový muzikant s českým původem nedosáhl takového úspěchu jako Ivan Král.  

Karel Kryl

Písničkář Karel Kryl byl přirozeně svojí tvorbou trnem v oku komunistického režimu. Ve svých skladbách nešetřil kritickými metaforami a nebylo překvapením, že se ho v období normalizace pokusila tehdejší garnitura dostat mimo území Československa. 

Když v roce 1969 odcestoval na písničkářský festival do západního Německa, rozhodl se zde také zůstat a požádat o azyl. V Německu zůstal následujících 20 let a začátky pro něj nebyly vůbec lehké. Cizí jazyk, cizí kultura a vzdálenost domova na něj působily negativně. Cítil se osamocen a poněkud ztracen.  

Kritické písně na svých albech vydával nadále a našly se i cesty, jak se jeho nahrávky dostaly na území Československa. Kryl se stal významným hlasem odporu, i když žil v Mnichově. Externě spolupracoval také s redakcí Svobodné Evropy a od roku 1983 zde působil nastálo. O německé občanství nikdy nepožádal, nadále psal básně, knihy a hlavně své písně. O úspěchu či neúspěchu se tak v souvislosti s exilem Karla Kryla nemůže mluvit. Odloučení se svojí vlastí odtrpěl hlavně ve vnitřním duševním souboji. 

KAM DÁL: Pražská alkoholická záchytka, která inspirovala svět. První se však pravděpodobně zrodila v Rusku