Hodinový manžel

Hodinový manžel Jiří Mareš byl jedním z prvních, které jste si mohli objednat. Začínal roku 2008 na Proseku, dnes ho můžete potkat spíše na Černém Mostě. Je to šťastný muž. 

09.03.2016 - 12:22  
JIří Mareš v akci

Jak se inženýr dostal k práci hodinového manžela? 

Byl jsem šikovný už od mala, ale rodiče mne směřovali ke studiu. Měl jsem rád technické věci, tak jsem vystudoval stavební školu. Mým koníčkem zůstávalo kutilství - natírání, nebo různé vyrábění ze dřeva, kovu. Co bylo v domácnosti potřeba, to jsem opravil, natřel, vyrobil. Maminka navíc měla zahrádku, občas potřebovala natřít okna, dveře, okapy, vybetonovat dvůr....  

Vystudoval jsem a 15 let pracoval jako projektant. Technika pokročila, místo prkna se začalo projektovat na počítači a to mě už moc nebavilo. Ve firmě, které mne zaměstnávala se navíc zhoršila situace, chtěl jsem nové místo, lépe placené. Nebylo snadné najít práci, ale nakonec se zadařilo v Metrostavu. Jenže tady se nic neprojektovalo, zaměstnali mne jako kontrolora na stavbách, což nebyla žádná tvořivá práce. Po přechodu na novou divizi u tunelu Blanka mne to přestalo bavit úplně. Po peripetii v obchodní firmě jsem skončil jako nezaměstnaný. Jednoho dne přišel kamarád a navrhl mi, ať začnu dělat hodinového manžela. To bylo v závěru roku 2008, zdálo se mi to legrační, až mi objasnil, že jde o technické práce v domácnosti. Začal jsem tedy pátrat na internetu a zjišťovat, zda už to tady je. 

Musel jste být jeden z prvních... 

Jiří Mareš v civilu

Tady v širokém okolí asi opravdu první. Nevím o žádné konkurenci z té doby. Později jsem si začal tisknout letáčky, ve chvílích volna roznášet lidem do schránek. Reakce byly rychlé. V té době jsem za klienty vyrážel jen v autě na dožití, nějakým nářadím a starou vrtačku.  

Práce, která se vám vryla do paměti? 

Jedna z prvních prací, bylo před Vánoci, paní si koupila smrček. Měl široký kmínek, nevešel se jí do stojánku, potřebovala to osekat sekerkou. Nebylo to nic složitého vzít si sekerku, rukavice, nějakou podložku... To byly jednoduché práce kterými jsem začínal. 

Nejsložitější práce? 

Nejobtížnější práce jsou takové, které i když se snažíte, tak vám jednoduše nejdou, to se čas od času stává. Například v jedné domácnosti chtěli rozdvojit přívod vody. Měl jít jak do dřezu tak do myčky. Koupil jsme materiál, namontoval, utěsnil jsem to. Druhý den volali, že to teče, zase jsem to opravil, dal jsme jiné těsnění a oni další den volali znovu. Byl jsem omezený materiálem a už nevěděl co s dělat. Takže člověk je limitovaný i tím, jaký materiál se vyrábí. Zrovna v instalatérství je to složitější. 

Při práci

Vracíte se do domácností? 

Mám vybudovanou klientelu. Lidé, když jsou spokojení, tak volají a já se vracím pravidelně. Začne to drobnostmi, později si dotyční například koupí byt na pronájem a já jim potom jezdím montovat garnyže, poličky, věšet obrázky... 

Kdo si vás objednává? 

Je to všehochuť, jak mladé ženy, nebo starší ženy, které jsou samy. Rodiny, kde je žena doma s dítětem, důchodci. Když by se to mělo specifikovat, jde tak z 90-95% o ženy. 

Měnil byste dneska? 

Ne, neměnil. Začátky jsou kruté, začínáte s minimem financí. První měsíce jsem měl malé obraty. Bylo to hodně práce aby mě to nezlomilo, s deseti tisíci se nedalo moc vyžít. Teď to je fajn. Ale po Vánocích, až tak do dubna je určitý útlum. Musím dobře hospodařit s penězi abych vyšel. Sezona se rozjede v dubnu a do začátku prosince, kdy nastává mírný útlum, práce je.  

Takže jste nadšený hodinový manžel... 

Nadšený, jo! Jsem rád, že tohle můžu dělat, že mě to baví a že mi za to lidi zaplatí. I když jsou tací, kteří nezaplatí, nebo se kroutí. 

Jsou problémy s platbami? 

Minimum případů, ale někdy jo. Problém nastává u lidí, kteří se na nic neptají a rovnou si mě objednají. Spolupráce moc nefunguje například u firem, jsou zvyklé na řemeslníka a s hodinovým manželem pracovat neumí. My pracujeme na hodiny, řemeslník pracuje úkolově. Lidé by se měli ze začátku hodně ptát - na cenu, na cenu za přesčas, nebo za konzultaci, kdy musím vyjíždět na místo. Lidé si neuvědomují, že pokud jim něco musím shánět, tak na tom také strávím čas, který je potřeba zaplatit. Je potřeba se ptát a nerozhodovat na základě dojmů, nebo neúplných údajů. 

Co volný čas? Zbývá na rodinu, koníčky?  

Víkendy se snažím mít volné. Jen v případě potřeby někam vyrážím. Mám víkendové příplatky ve výši 30%. Když je potřeba něco rychle a neřeším volný čas s rodinou, tak jdu, ale je to minimum případů. Ve volném čase dělám zase kutila – dotvářím si byt a jezdím na in-line bruslích. Před několika lety jsem to vzal docela vážně a začal jsem jezdit i závody. Mám tu i jeden zajímavý diplom z halových závodů ČR z r. 2010, tam jsem skončil v kategorii nad 40 let druhý.