Majitelka sklárny Moser: My Češi máme problém říct si, že jsme v něčem dobří

Už téměř tři roky je Kateřina Zapletalová spolumajitelkou sklárny Moser. V Česku se hlavně mezi mladými lidmi povědomí o značce ztratilo podobně jako o kvalitě českého křišťálu. Našinec jakoby zapomněl, jaký poklad v ní máme. Přitom v zahraničí má společnost obrovský zvuk, sklo je oblíbené u královských rodin, šejků i obyčejných lidí. Proč to tak je a dá se to ještě změnit?

10.04.2019 - 07:00   |  
Showroom značky v Praze na vás dýchne neopakovatelnou atmosférou
Zobrazit fotogalerii (5)

Paní Zapletalová, co se dělo, když jste s manželem do firmy přišli, bouchli jste do stolu a začínali se vším od začátku?
V první řadě je třeba říci, že pro mě bylo všechno úplně nové. Na rozdíl od mého manžela, který měl s řízením firem zkušenosti. Určitě jsme si neřekli, že musí být všechno jinak. Nejprve jsme se museli učit, zjistit, co funguje dobře a co je potřeba změnit. Tento proces trval zhruba půl roku. I když je pravdou, že na některé věci jsme přišli okamžitě. Například fakt, že platově byli naši zaměstnanci pod průměrem, jsme se rozhodli řešit ihned. V Karlovarském kraji jsou mzdy nízké a firma toho využívala. Přitom profese jako sklář, brusič či rytec jsou pro sklárnu nepostradatelné.

Jaké další změny následovaly?
Myslím, že je implementujeme průběžně. Není to tak, že bychom dělali důležité kroky ze dne na den, opravdu je to hodně o učení. Nejvíc se zaměřujeme na marketing a obchod. Zadali jsme si tříletý plán na to, jak přeměnit styl, jakým Moser komunikuje a přistupuje ke svým zákazníkům, hlavně zahraničním. Samozřejmě také investujeme do výroby, budov, technologií jako třeba vylepšení chladicích pecí. Postavila se nová sklářská pec, máme nové administrativní prostory, nově udělaný open space v Karlových Varech a tak dále. Ale ještě jednou zdůrazňuji: do marketingu a do prodeje - tam jde nejvíce peněz. Dlouhé roky se to totiž vůbec nedělalo.

Máte stálé zákazníky, kteří přesně vědí, co chtějí, nebo vyrábíte „kus od kusu“ tak, jak chodí objednávky?
Oboje. Máme obchodní partnery v zahraničí, kteří odebírají kontinuálně určité portfolio výrobků, na které jsou zvyklí. To jsme schopni naplánovat a máme základní sortiment, který vyrábíme stále a máme ho i na skladě. A pak jsou to jednotlivé zakázky. Řekla bych, že jedeme fifty fifty.

Kateřina Zapletalová
- majitelka galerie Designum a členka představenstva sklárny Moser
- má ráda citát filosofa Alberta Schweitzera: Úspěch není klíčem ke spokojenosti. Spokojenost je klíčem k úspěchu. Pokud máte rádi, co děláte, budete úspěšní.
- má 3 děti, ve svých 40 letech si splnila sen a vystudovala interiérový design, aby se stala interiérovou designérkou

Kdo si u vás objednává, můžete prozradit nějaká zajímavá jména?
Když jsme se nedávno dívali do minulosti, tak jednou za tři roky si vzpomene někdo z urozených rodin někde ve světě, že si chce objednat Moser. Teď je rozpracovaná velká nabídka do Saúdské Arábie za patnáct milionů. Čekáme, jestli se nakonec pro nás rozhodnou, nebo to nechají na příští rok. Královská svatba ve Španělsku i Holandsku byla s našimi výrobky. Marocký král si naše sklo také oblíbil.

Je tohle na doporučení, nebo už díky tradici? Jak to funguje?
Znají nás z minulosti. Proč myslíte, že firma začínala v Karlových Varech? Ne proto, že by tam snad byla sklářská tradice, ale protože jsou Karlovy Vary důležité lázeňské město, kam se sjížděla smetánka z celého světa. Ludwig Moser byl velice schopný obchodník, viděl potenciál. Takže založil společnost tam, kde byli zákazníci. Velice rychle se stal dvorním dodavatelem Františka Josefa, anglického krále, perského šáha či norského krále a dalších významných lidí. Firma se od začátku profilovala jako absolutní špička na trhu.

Je to pro vás osobně velká zodpovědnost?
Ano! Dříve jsem pracovala ve firmách, které prodávaly rychloobrátkové zboží a to bylo úplně něco jiného. Tohle je vysoké řemeslo na pomezí umění, dělají se unikátní kusy, limitované série. Děláme věci, které nepodléhají času, naopak mohou časem nabývat hodnotu.

Jaká byla vaše cesta k Moseru? Měla jste k umění, ke kráse vždycky vztah i díky tomu, že vaše maminka byla aranžérka?
Když o tom přemýšlím, tak mi připadá, že asi každý v životě dělá nějaké kroky, kterými se někam postupně dostává. Zjišťuje, že to, co dělal předtím, mu pomohlo k tomu, kde je dnes. Mám to také tak. Vystudovala jsem anglistiku, což mi pomáhá fungovat v mezinárodním světě. Souvisí s tím i mé zázemí v designu, aranžérství a tvorbě interiéru. Fakt, že jsem také vystudovaná tělocvikářka, zase souvisí s tím, že jsem zaměřená na cíl a umím být vytrvalá..

Jak si dnes stojí české sklářství ve světě?
Řekla bych, že české sklo je stále vnímáno jako unikátní a že my sami jsme v Česku toto povědomí ztratili. Možná jedna historka, která mluví sama za sebe. Před pár dny jsem se vrátila z Indie. Na letišti mi tam nějaký chlapík, který přebíral zavazadla a koukal na můj kufr, říkal: „Praha, Czech republic. Aha, Crystal of Bohemia.“ To byla první reakce podavače zavazadel. A u nás mnoho lidí ani netuší, že máme odvětví, které dělá světové unikáty.

„Některé firmy dělají sklo tak, že si koupí skleněné tyče, které potom roztaví a z toho dělají výrobky. My ho sami „vaříme a barvíme“. Je přesně dané složení a ingredience v daném poměru. Když to zjednoduším, tak máte kolečko písku, přidáte potaš a na váze se na setiny gramů odváží malinká hromádka oxidů nerostů, vše jsou to přírodní látky. To dáte zpátky do kolečka písku a tato čajová lžička způsobí barevnost. Opravdu jde o pečlivou a jemnou práci.“

Čím to je?
My Češi máme problém říci si, že jsme v něčem dobří. Přišlo mi teď hodně smutné, když premiér Babiš odlétal do Ameriky za Donaldem Trumpem a řešil, jaký mu vzít dárek. Říkal, že to hlavně nesmí být sklo. Tak co jiného by to mělo být? Takové věci bychom přeci měli vyzdvihovat.

Přijde mi to hodně smutné. Přitom za socialismu bylo sklo něco, na čem se stavěla politika...
Asi o tom musíme více mluvit. Možná proto, že sklo bylo za socialismu všude a politici ho používali i zneužívali ke všemu možnému, tak ho lidé hodili do jednoho pytle se vším tím zlým. I mistři rytci mi dnes říkají, že tenkrát něco dělali, pak se to poslalo do centrálního skladu v Liberci a oni vůbec netušili, kdo je koncový zákazník a jak se jejich práce vůbec prodává. Lidé ztratili schopnost rozlišovat kvalitu, různé značky, typy skla, všechno sklo se dalo na jednu hromadu.

Vy hodně prodáváte v Asii, hlavně Tchaj-wan je váš velký odběratel. Je složité prorazit v zemích, odkud pocházejí nejrůznější padělky a náhražky?
Naopak. Na Zmíněném Tchaj-wanu jsou zákazníci schopni rozpoznat kvalitu a ocenit ji. Pro sebe si to vysvětluju tak, že tam mají vekou tradici v kaligrafii, v jemné práci. Uvědomují si, jak složité je něco hezkého vyrýt do skla. Na Tchaj-wanu jsou dokonce zákazníci, kteří vyžadují konkrétního mistra rytce. Náš pan Skála je na dva roky zavalen prací pro konkrétní klienty na Tchaj-wanu. Asii vůbec nevidím jako problém. Nedávno jsme měli velkou prezentaci v Dubaji. Přišlo mi, že když se tam lidé dívají na naše sklo, automaticky v něm vidí brus, lom světla i ruční práci mnohém snadněji než lidé v Česku.

Takže Češi nejsou nároční zákazníci?
Mně připadá, že v Asii je pořád zalíbení ve zdobnosti, v ornamentech, v historických motivech a v ruční výrobě daleko větší než v Evropě. Evropané a Češi zvlášť jsou utilitární. My chceme hlavně, ať to funguje, ať mi to vydrží, ať to jde do myčky. Krásno a kvalitu tu začínají lidé rozlišovat až ve vyšším věku. V Asii jsou naši zákazníci mladší než v Česku. Tuzemský zákazník potřebuje delší čas na to, aby dospěl.

Liší se výrobky, které dodáváte pro Dubaj, Tokio, Tchaj-wan, reflektujete tamní poptávku a vkus?
Musíme. Na Tchaj-wanu máme výborného partnera, který má dvacet obchodů se značkou Moser. Jsme tam také součástí jejich showroomu, což je v podstatě několikapatrový palác, kde se krása prezentuje jako životní styl. Součástí je nádherný, v Itálii vyrobený nábytek, mramorové podlahy, spolupracují s nejlepšími španělskými nábytkářskými firmami, které pracují tradičními technikami, mají tam úžasný porcelán a také naše sklo. Prezentace je v kontextu celých zařízených interiérů. Co se nás týká, oblíbené je tam hlavně barevné sklo a unikátní rytiny.

Když jsem se na vás připravoval, zjistil jsem, že máte kávovou plantáž v Kostarice, je to pravda?
Ano. Asi se projevily zemědělské kořeny mého manžela. Pochází z rodiny, kde se všichni věnují zemědělství, a on to v sobě také má. Do Kostariky jsme jezdili mnoho let na dovolenou, pořídili jsme si tam byt a později manžel kávovou plantáž.

Kateřina Zapletalová je mentorkou festivalu Všem ženám. Festival VŠEM ŽENÁM je místem, kde se každý rok setkají moderní ženy, aby dobily energii, načerpaly inspiraci pro sebe a svůj rozvoj, pro rodinu, práci…pro svůj život. Festival VŠEM ŽENÁM se již pátým rokem konal na MDŽ Praze, účastnilo se ho přes 430 žen z 80 společností z celé České republiky. První mezinárodní ročník festivalu se bude konat poprvé v Brně, a to 13. 6. 2019.

Takže váš druhý domov?
Ano, určitě se to tak dá říct. Už jsme tam žili dvakrát půl roku v kuse, příští rok se tam chystáme zase. Jen se musíme zařídit podle školní docházky našich dětí. Ale chystáme se tam opět na pár měsíců přesídlit.

Jaké máte plány se společností, kam byste se chtěli posouvat?
Plánujeme expandovat, chceme se ještě více věnovat exportu, momentálně se zaměřujeme na Blízký východ, Arabský poloostrov, protože tam vidíme největší potenciál. V Dubaji se nám to potvrdilo jako dobrý krok. Takže to bude na příští zhruba tři roky hlavní teritorium.

A český zákazník? Vyplatí se pro něj vůbec dělat, když jsme tu na hodně malém písečku, co se trhu týká?
Je to tak, že jsme malá země a českých zákazníků nikdy nebude tak velký počet. Tak to zkrátka je. Za mě je ale strašně důležité, aby se povědomí o českém skle zase vrátilo domů. V generaci mé babičky byl Moser známý, byl něčím luxusním. Sklo lidé nekupovali jen pro sebe, ale i jako dárky apod. Kvalitní křištál je nádherný a povyšuje zážitek ze stolování a pití nápojů. Naši skláří říkají, že i voda chutná lépe z Moseru.

Je více perlivá?
S nadsázkou rozhodně. Ale vážně, považuji opravdu za velmi důležité, aby se Moser v Česku zase vrátil tam, kam patří dle své tradice a kvality. Máme samozřejmě i marketingový plán pro českého zákazníka. Nejen klasická inzerce, ale i PR aktivity, setkání se zákazníky, zvláštní nabídky atd.

Proč není vaše sklo součástí světových výstav za účasti státu, českých domů během sportovních událostí...?
Protože i stát české sklo neřeší. Nebere ho jako artikl, kterým se může vychloubat a ukazovat všem po celém světě. Raději se pije z čínských skleniček, nerozumím tomu. Přitom tady platí přímá úměra – čím je sklo kvalitnější, tím déle vydrží. Když si vezmete naše, základní nezdobné nápojové sklo, tak já ho doma běžně používám. Ano, dokonce ho dávám i do myčky a nešedne. Jasně, občas se rozbije, pořád je to jen sklo. Ale křištál se rozbije mnohem obtížněji než běžná sklenička z Ikei. Jak se říká, nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Přesně to u křišťálu platí.

Při vší té aktivitě, máte vůbec čas odpočívat?
Musím. Já odpočívám aktivně, je pro mě hrozně důležité se hýbat a pečovat o svoji tělesnou schránku. Jsem přesvědčená, že to spolu souvisí a mé velké životní téma je rovnováha, harmonie. Tvrdím, že když člověk nepečuje o své tělo, tak nemůže očekávat, že jeho mysl bude fungovat dobře. Proto sportuju, hodně se věnuji józe.

Klíčová slova: