Starostka Zásmuk: Zdravotní sestry by neměly mít stejné platy, jejich práce se dost liší

Péči o lidi má v krvi. Od patnácti let se angažuje v sociální sféře, během studia na střední zdravotnické škole pracovala s mentálně postiženými lidmi a později se rozhodla doplnit vědomosti o další studium. Starala se nejen o nemocné, ale i o klienty v domovech seniorů, jako zdravotní sestra si vyzkoušela JIP i ARO. Marta Vaňková je dnes starostkou města Zásmuky, ráda by třeba i do Sněmovny. A co by v sociální oblasti, které by se chtěla věnovat i jako politička, změnila?

07.05.2019 - 07:00   |  
Starostka Zásmuk dobře ví, že všem lidem se nikdy nezavděčí
Zobrazit fotogalerii (3)

Jak jste se od práce v neziskových organizacích či vedení domova důchodců dostala až do politiky?
Chtěla jsem u nás ve městě něco změnit, proto jsem už před čtyřmi lety kandidovala do zastupitelstva jako nezávislá. Později mě oslovila ODS, abych „kopala“ za ně. Šla jsem do toho, kandidovala jsem za ně, ale opět jako nezávislá. Do politické strany zatím vstoupit nehodlám.

Proč ne? Není to svým způsobem alibismus?
To si nemyslím, já chci být opravdu nezávislá. Nebudu se přiklánět doleva, ani doprava. I když ODS je mi samozřejmě bližší než například ČSSD, za ně bych ani nekandidovala, stejně jako například za ANO. Další věc je propojení se sociálními službami. Pracovala jsem v domově pro seniory, zároveň jsem ve městě dělala garanta pečovatelské služby a navrhovala jsem, že by město mělo mít vlastní sociální poradenství. Spousta lidí vůbec netuší, že na to má ze zákona nárok.

Na jaké věci tedy mají nárok?
Je toho opravdu dost. Ať jsou to příspěvky na péči, příspěvky na živobytí, příspěvek na mobilitu a tak dále. Těmto lidem v nouzi se musí pomáhat, byť „jen“ tím, že s nimi projdete všudypřítomnou byrokracii. Před několika lety se mi tedy podařilo tuto poradnu ve městě vytvořit, objížděla jsem klienty a pomáhala jim. Nejde jen o Zásmuky, ale i okolní obce, které pod nás spadají. Pro všechny je služba zdarma.

V té době vás oslovila ODS?
Ano. Řekla jsem jim, že z mé strany zájem je, protože mám představu, jak by město mělo fungovat, a do zastupitelstva bych chtěla.  Vůbec jsem tenkrát neuvažovala o tom, že bych byla na prvním místě kandidátky. Nabízeli mi čtvrté, páté místo, což mi přišlo optimální. Jenže najednou jsem byla třetí, pak bývalý starosta potvrdil, že už kandidovat nechce a že by si představoval, abych ho nahradila.

Marta Vaňková
- vystudovaná dětská sestra
- pracovala v domovech seniorů, pečovala i o mentálně postižené klienty
- věnovat by se chtěla sociální oblasti i jako politička
- je vdaná, má 1 dítě

Máte vyšší politické ambice?
Je to tak. Myslím si totiž, že sociální problematice trochu rozumím, mám za sebou řadu reálných zkušeností. Ať je to domov pro seniory na Olešce, domov Na Budách, kde jsou mentálně a duševně postižení lidé, ale také práce s lidmi, kteří se léčí se závislostí na alkoholu. V patnácti letech jsem začínala v sociální oblasti, chodila jsem tam na praxi během střední školy. Právě tam jsem zjistila, že mě tahle práce baví a chci v ní pokračovat.

No, dobře. Ale jako starostka přeci můžete měnit věci přímo. Poslanec je jedním z mnoha a prosadit něco ve Sněmovně je často prakticky nemožné.
To je samozřejmě otázka. Traduje se, že člověk jde do politiky ne úplně s přesvědčením, ale má něco „za lubem“. U mě to tak není. Opravdu si myslím, že právě ono přesvědčení by mi mohlo hodně pomoci. V současné době nedokáži říct, jestli bych měla větší „sílu“ jako starostka nebo poslankyně. Zeptejte se mě za čtyři roky, co se mi ve městě povedlo prosadit a co ne. Uvidíme.

Když si tedy ukážeme konkrétní věci. Kdybyste už byla ta poslankyně, nebo, dejme tomu i ministryně, co byste chtěla měnit v sociální oblasti?
Teď se hodně diskutuje právě zmiňovaná sociální oblast, a zůstaneme u tématu Domovy pro seniory. Je známo, že populace stárne, významným způsobem se mění struktura obyvatelstva a rostou nároky na jednotlivé sociální systémy. Bohužel náš současný český systém sociálních služeb není na důsledky stárnutí populace připraven. Přicházelo ke mně hodně lidí, kteří chtěli do domova umístit své maminky či tatínky. Problém ale byl, že existuje čekací lhůta, jenže oni službu potřebovali hned. Před dvěma lety si neuvědomovali, že by měli dávat nějakou žádost. Takže jaké mají řešení? Dát rodiče do soukromého zařízení? Nejsem proti, ale částky jsou tam příliš vysoké. Ne vždy na to rodina má. Právě toto je současný nedostatek. Vytvořila bych tedy daleko větší síť domovů pro seniory, které provozuje stát. Není to závazek na rok, dva, ale na deset, patnáct let. A kdo má na to platit soukromá zařízení celou dobu? Problémem jsou i přidělované dotace ze státního rozpočtu, kdy poskytovatelé sociálních služeb jsou závislí na přiznání dotace.

Většinou nevíme, co bude za půl roku...
Přesně tak. Mně bylo těch lidí líto. Nejde všechno řešit terénními službami. Někteří senioři potřebují péči čtyřiadvacet hodin denně, člověk nezvládne nic. Viděla jsem spoustu vyčerpaných rodin, kdy na půl roku odešli z práce s tím, že se o rodiče budou starat. Ale nezvládají to psychicky ani fyzicky a nelze se jim divit. Právě proto mluvím o nedostatečné kapacitě domovů.

Zůstaňme tedy u tohoto příkladu. Chápu, že radit někomu může být hodně ošidné. Přesto, co byste poradila současnému ministrovi zdravotnictví? Protože kapacita domovů pro seniory určitě nelze navýšit lusknutím prstů.
Opravdu nejsem v pozici, kdy bych mohla někomu radit. Přesto z otázky neuteču. Jako první krok bych určitě zmapovala zařízení. Zjistila bych, jaká je vůbec poptávka, jak je to s pořadníkem, kolik lidí tam je. Z toho vám vznikne statistika, máte přehled. Pak řešíte obsazenost lůžek. Asi zjistíte, že je přetlak, ale možná v některých domovech místo je. Ale když se o to nezačnete zajímat, tahle čísla nedostanete. Za mě je tedy toto naprostý základ, od kterého se dá odrazit dále. Česká republika má podprůměrné, nedostatečné kapacity sociálních služeb, a to v porovnání s většinou evropských zemí.

Na jaké úrovni je vlastně u nás péče o seniory?
Troufnu si říci, že je kvalitní. Ale samozřejmě vše je o lidech. Většina z nich tuto práci dělá s láskou, je to pro ně poslání. V podstatě dělají „nejhorší práci“. Vezměte si, co vše pro seniory dělají. Od hygieny až po přebalování. Málokdo si to umí plnohodnotně představit. K tomu prostě musíte mít vztah, jinak to nemůžete dělat dobře.

Měly by mít zdravotní sestry vyšší platy? Byl by i tohle jeden z těch vašich prvních kroků, o kterých jsme se bavili?
Ono je to složité. Spousta lidí se mě za tento názor zlobí, ale jsem přesvědčená o tom, že je rozdíl mezi zdravotní sestrou na ARU a sestrou v domově pro seniory. Druhé jmenované nemají tolik odborné práce. Ano, odeberou krev, píchnou injekci, rozdají léky a podobně. Ale na ARU, třeba na dětském, je to o něčem zcela jiném. Hlavně psychicky a odborně. Když máte třeba dítě po autonehodě, je ta práce mnohem náročnější.

„V současné době město žádné pozemky k prodeji nemá. Je plánováno, že se udělá projekt na zahrádkářskou kolonii, kde by mělo dojít k projektovému řízení a měly by být navrženy parcely. Takže tam něco bude. Možná soukromníci nabízejí, každopádně zájem u nás je. I z naší strany. Rádi bychom tedy kvalitní projekty podpořili.“

Asi si tohle úplně nedovolím hodnotit...
Koukám na to z pozice bývalé dětské sestry. Z tohoto pohledu to hodnotím. Po střední škole jsem si dělala nástavbu, abych mohla sloužit na JIPU a ARU. Viděla jsem rozdíly na vlastní oči, vyzkoušela jsem si to na vlastní kůži. Takže vážně vím, o čem mluvím.

Co je horší, pracovat v sociální oblasti, nebo být političkou?
V obou případech pomáhám lidem a mám za to zodpovědnost. Poprvé jsem si to uvědomila vlastně ve chvíli, kdy jsem byla zvolena starostkou. Lehla jsem si večer do postele a pomyslela si „tak, a teď za všechno zodpovídám“. Najednou na vás všechno padne. Do té doby jsem uvažovala spíš v tom kontextu, že to buď vyjde nebo ne, že život půjde dál tak jako tak. Moc jsem to neřešila. Najednou to však byla realita, cokoli se stane, padá na moje bedra. Zodpovědnost byla a samozřejmě stále je. Práci si beru domů, přemýšlím, co jsem podepsala, zda to bylo v pořádku. Rozhodla jsem se pomoci, tak jdu touto cestou.

Nelitujete, že jste do politiky šla?
Vůbec ne. Svědomí mám čisté, vlastně v žádné práci jsem neměla problém. Když jsem v minulosti domlouvala sponzorské dary, vždy oficiálně přes domov. Totéž dělám jako starostka. Ale nevím, jestli třeba za pár let litovat budu. Nicméně, abych mluvila spíš o tom, co mě baví, tak jsou to svatby. Ty si moc užívám. Někteří starostové je naopak rádi nemají, protože jim berou volný čas. Ano, do prosince nebudu mít volnou sobotu, ale vůbec mi to nevadí. Za den jsou třeba i tři svatby.

Chodí vám lidé za práci poděkovat, nebo spíš kritizují?
Poděkování ano, ale strašně málo. Dnes jsou lidé zvyklí vše kritizovat. Ať vymyslíte cokoli, vždycky někdo něco najde, co by dělal jinak. Můžu to uvést na příkladu. Těsně po uvedení do funkce, což bylo loni v říjnu, jsem řešila vánoční strom. Bylo zde pravidlem, že se usazoval na náměstí. Tentokrát nám ho ale nechtěl nikdo darovat, vymyslela jsem tedy jiné řešení. Nebudeme ho kupovat a zbytečně vynakládat obecní finance, ale využijeme krásný strom, který máme v parku. Ozdobíme ho a slávu přesuneme tam. Ale okamžitě se zvedla vlna kritiky, co že si to nová starostka vymýšlí a jak si mohu dovolit neobjednat strom na náměstí. Tomuhle zkrátka nerozumím, ale byla to pro mě dobrá lekce, co asi očekávat do budoucna.

Jaká je dnes atmosféra na radnici? Byly zde v minulosti rozbroje, ne?
Ano, bylo to tu velmi napjaté, padala trestní oznámení. Ale dotyčný člověk, který je podával, už v zastupitelstvu není. Doufejme, že se situace nebude opakovat. I když je fakt, že čas od času chce někdo ukázat, jak moc je chytrý a co dokáže.

Opozice ale má poukazovat na nedostatky, byť souhlasím, že by měla být konstruktivní...
Já vůbec nerozporuji, že by neměli upozorňovat na případné problémy. Naopak, jsem za to vděčná. Je tady hodně lidí, kteří zde už delší dobu žijí a jde jim o město. Pak je to naprosto v pořádku. Ale vykřikovat nesmysly jen proto, aby na sebe upozorňovali, tak to je za mě špatně.