Leo Steiner: Babiš je psychopat a hrozně nešťastný člověk, zůstal úplně sám

Možná není tak vidět, jeho činy však už byly oceněny mnoha cenami za odvahu a boj proti korupci. Leo Steiner před lety coby spolupracovník policie rozložil dotační úřad Rop Severozápad, když se nechal najmout mafiány. Dnes se z pozice vysokého státního úředníka nebojí kritizovat vládu Andreje Babiše. Premiéra přirovnává k predátorovi či buldozeru, který se nebojí jít přes mrtvoly. 

02.07.2019 - 07:00  
Nejen prací a politikou živ je člověk, občas je potřeba vyčistit si hlavu
Zobrazit fotogalerii (3)

Jako pravidelný účastník demonstrací i v roli dobrovolného pracovníka a řečníka vnímáte, že je to o Babišovi, že právě on je to největší zlo?
Vůbec ne. Před sedmi lety to byla Vaňhová, teď zase Benešová. Jen o Babišovi to opravdu není. Někteří lidé zkrátka nedělají dobro. A víte, co vám řeknu? Nejsou šťastní, dost často jde o psychopaty. Když to veřejnost nevidí, neslyší, jaké nesmysly říkají, je fajn se ozvat a dát jim šanci pochopit. Musí vidět, že je tu i druhá stránka, populismus a tak.

Myslíte si, že demonstrace tedy přispívají k tomu, aby se alespoň část lidí podařilo převést „na správnou stranu“?
Hm, to bych neřekl, takový efekt nemají. Spíš nás to nabijí energií, užijeme si to jako oslavu demokracie. Vidím tam ale ještě jednu důležitou věc. Opravdu to není o Babišovi, ten je definitivně mimo, v kauze Čapí hnízdo je nabito ostrými a nemá šanci ty svoje průšvihy překonat. Teď spíš řešme, kam jsme za třicet let došli. Není to ideální a já situaci vnímám jako druhou šanci. Hodně se ptám, co bude potom? Není to o Babišovi, ale jak říkal pan Svěrák – něco tady smrdí, ztratili jsme čuch a někteří to možná cítí.

Co se tedy bude podle vás dít?
Bude to o tvrdé práci, asi i přesvědčování. Někteří argumentaci nechtějí přijímat, ale to vidíme v celé Evropě. Souboj dobra a zla je zhruba padesát na padesát. Dnes je na zemi hozená rukavice a je jen na nás, jestli budeme schopni a ochotni ji zvednout. Toho, co bude pak, se bojím daleko více než nějakého Babiše.

Leo Steiner
- ředitel sekce řízení Národních programů
- vystudoval univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta
- působil také ve funkci náměstka Státního fondu životního prostředí
- kandidoval v několika volbách, ani jednou neuspěl
- upozornil na machinace s evropskými dotacemi v Ústeckém a Karlovarském kraji

Jenže nebyl zde ten zápach, o kterém jste mluvil, celých třicet let? Jeden z argumentů Babišových příznivců je, že sice krade, ale kradli přeci všichni a on starým strukturám alespoň šlape na krky...
Ano, bylo to pozvolné. Oposmlouva a podobné záseky. Vždycky to nějak vyprchalo. Ale když o tom přemýšlím, my jsme ke svobodě přišli strašně lacino. Pár lidí bouchalo obuškem, vyhrožovali, někdo dostal ránu. Toť vše. Člověk, když má něco zdarma, tak si toho neváží. Nechce to, plýtvá tím, nemá to pro něj hodnotu.

Řekněte mi upřímně, máme za Babiše náhradu? Proč nemáme stínovou vládu, která by jasně deklarovala, co je špatně a jak by to mělo vypadat?
Ptáte se velmi správně a v podstatě si i odpovídáte. Je to chyba, velká. Jedním dechem však musím dodat ze zkušenosti z regionů, že něco spojit je velmi složité. Ve vrcholné politice momentálně není uvědomění, politici se nedokáží nadchnout pro společnou věc. Sice tvrdí, že je vážně ohrožena demokracie, ale není to od nich upřímné. Pořád jim jde hlavně o osobní ego. Takzvaný demokratický blok by měl ukázat, že zvládne táhnout za jeden provaz a pracovat pro zemi. Ale za mě je skepse. Argument, že Babiše stvořily velké strany minulosti, je správný. A místo poučení stále pokračují stranické a osobní půtky, které vše ještě prohlubují. Stínovou vládu sestavíte za večer v hospodě s kamarády. Zásadní je otázka, co budeme dělat zítra, pozítří, za týden? S tím nepřišel nikdo. Já už jsem deset let ve státní správě, zažil jsem pár ministrů životního prostředí. Chybí odvaha. Ale lehce se mluví, když člověk není ve vrcholné politice.

Je právě ono spojení několika stran řešení, tohle by mohlo fungovat?
Jestli fungovat, to netuším. My jsme v severních Čechách také něco zkoušeli, nakonec jsme se dostali nad osm procent, což je na rudý sever celkem dobré. Ale pak vše zase padlo na osobních ambicích a sporech. Dnes jsou nějaké nejasné pokusy o společnou řeč, ale jde spíš o výkřiky do tmy. Místo toho, aby se spojovalo u společných velkých témat, jako je důchodová reforma, rozpočet, vzdělání a další. To nevidím a mrzí mě to. Volební program je krásná věc, ale stejně ho nikdo nečte. U nás chybí koncentrace na výsledky, na vize. U nás fungují volební údržbáři. Vizionář je nadávka. V první řadě musí politici sundat stranické dresy a bavit se dohromady. Důležitý je obsah a je jedno, jestli je modrý, růžový nebo oranžový.

Vidíte osobnost, která by vámi popisované spojení dokázala? Kdo by bouchnul do stolu...
Popravdě řečeno, moc ne. Ale zase si myslím, že je to pro nás typické. Hledáme tvář, Mesiáše. Může to být Klaus, Zeman, pro někoho Babiš. Jasně, asi je potřeba mít marketingovou tvář, ale jinak musí jít o tým. Právě to se mi líbí na Milionu chvilek pro demokracii, jsou týmoví. Ale abych neutíkal z otázky, tak mezi politiky fakt nikoho takového nevidím. A znovu se ptám, zda je vůbec třeba mít osobnost, jednu. Může to fungovat na určitou skupinu, ale v době sociálních sítí a kdy můžete fungovat i z kavárny, to podle mě už není třeba.

„Výroky pana Klause staršího o tom, že demonstranti jsou zaplaceni a tak dále, to je pro něj typické. Je hrozně ješitný, nedoceněný. Třeba Letiště Václava Havla mu musí ležet v hlavě, každý den s tím usíná. Že Havel má letiště a on nic. Pro něj je to motor, který ho stále pohání dopředu. Až z toho blbne. Faktem je, že v minulosti jsem mu krátce tleskal, vydrželo mi to asi rok nebo dva. Ale pak na něm bylo až příliš patrné, čím se každý den opíjí. Jeho touha po uznání je veliká a udělá pro to cokoli. Už ho neberu, ani jeho syna. Navzájem se pobijí s Okamurou, získají pár procent od jednodušších lidí. Je vlastně jedno, jestli to hodí Klausům, Okamurovi nebo někomu podobnému. Vždycky tu tohle bylo a bude.“

Budou podle vás předčasné volby? Vidíte je jako poslední šanci Babiše, jak se ještě udržet u moci? Protože za rok už může mít o polovinu nižší podporu než dnes...
Co udělal, když nastupoval? Vyluxoval část voličů, pak zase z jiné strany. Určitá skupina lidí mu bude stále věrná ať dnes, nebo za rok. Nemá kam spěchat. Spíš si bude muset rozhodnout, co chce. Jestli bude chtít být dále premiér, bude muset firmy prodat, nebo něco vymyslet. Ale zase jsme u ega, které mu to nedovolí. V každém případě ANO je Babiš a Babiš je out, takže za mě je asi out i ANO. Nevěřím, že by to po něm vzal někdo jiný a byl úspěšný.

Má Milion chvilek sílu svrhnout ho z premiérského postu, donutit ho k rezignaci?
Ani náhodou. On je nervózní, ujíždějí mu nervy, má ostudu v zahraničí. Ale on je predátor, jeho podnikání je pro něj příznačné. Co je ale zajímavé, před pár dny jsme byli s rodinou v zoo. O Babišovi se někdy říká, že je hyena. Ale ne, je to špatné přirovnání. Hyena je rodinný typ, drží velmi pevné svazky. On ne, je mu jedno, koho obětuje, syna, manželku, kohokoli. Sice ho rozčílilo, co se dělo kolem jeho kluka, Krymu apod. Ale důvodem nebyl syn, šlo jen a pouze o něj samotného. On jde opravdu přes mrtvoly, je jako buldozer. Hyeny by si ukously nohu, aby zachránily své mládě. Babiš musí být hrozně nešťastný. Sám. Je to psychopat.

Měl by se Milion chvilek transformovat v politické uskupení, nebo je dnešní stav jejich maximum?
Jsem rád, že do toho zatím nešli. I proto jsem na některých demonstracích běhal v oranžové vestě jako dobrovolník. V živé paměti mám ještě evropské volby, ale zase jsme doplatili na velký počet subjektů. Zkrátka síly se roztříštily, žádné spojení kvůli větším cílům. Vždycky platilo a platí, že v jednotě je síla. Dycky spolu, i na Staromáku, Václaváku nebo na Letné. A určitě ještě dejme šanci těm tradičním stranám. Jak zaznělo na demonstracích, prostě teď je to opravdu na stranách, aby se ukázaly.

Mimochodem, nevnímáte sám sebe taky tak trochu ve střetu zájmů? Státní úředník, který kritizuje Babiše...
Tak bych to neviděl. Nezměnil jsem názory, mám je roky v podstatě stejné. Takže věděli, do čeho jdou. Samozřejmě, že mi čas od času umyjí hlavu, ale ta má kritika je přeci i kvůli dalším státním úředníkům. Vždyť Babiš si dovoluje nehorázné věci. Když přišly audity z Bruselu, tak sám odpovídal předtím, než úředníci cokoli četli. Co se do toho se...? Jak může říkat, jaká bude odpověď? Na to tu přeci máme předepsané postupy a dokonce zákony, jako je služební zákon, který má za cíl oddělit moc politickou a státní! A těch věcí je víc, předjímá rozhodnutí, tím v podstatě lidi ovlivňuje, vyvíjí na ně tlak. Pokud jde o mě, kolikrát mi nadávali, že jsem neloajální. Já jsem přesvědčený o opaku. Je to o transparentním a rovném systému, buď mu věříte, nebo ne.

Přijde mi, že to berete hodně sportovně. Neřešíte, že můžete přijít o zajímavou, jistě i finančně, práci?
Nebylo by to poprvé. V roce 2010 jsem skončil na pozici náměstka, měl jsem tenkrát slušné prachy i postavení. Najednou jsem byl měsíc a půl na úřadu práce, což nebylo snadné. A začal jsem dokonce rozesílat životopisy, chvíli jsme zvažoval opět učit matematiku na gymnaziu. Nakonec jsem fungoval coby projekťák na magistrátu v Praze. Byl jsem z toho zoufalý, píchačky, práce od – do, na druhou stranu ty dva, tři roky mi hrozně moc daly. Kupodivu i rodině. Když náhle máte násobně nižší příjmy, splácíte hypotéku apod., tak zjistíte, že jsme žili rozmazlený život. Teda teď už se k tomu zase vracíme, opět jsme často v restauracích a tak. Živit čtyři děti není sranda, ale když máte skvělou manželku se stejným pohledem na svět, je to mnohem jednodušší. Už jsme si říkali, že až mě zase vyhodí a budu brát pětadvacet tisíc měsíčně, bude to šance pro nás všechny.

Popravdě musím říct, že jsem něco podobného snad ještě od nikoho neslyšel...
Musíte mít manželku jako oporu. Bez ní bych to nedal. Ale ono je to takové mé sobectví. Proto to dělám, abych se ráno mohl na sebe zpříma podívat do zrcadla, v tom vidím to sobectví. Ale ono i v životě platí, že člověk má stále „málo“. Ať bere padesát, sto tisíc, je to v tu chvíli málo. Ono je pak cenné jít po schodech dolů, sáhnout si na dno, poznat jiné věci. Není to o tom rozdávat před kampaní koblihy, hodinu řídit autobus nebo dvě hodiny nalévat polévku na náměstí. Chce to tak chvíli žít, osahat si život, na který jako úředník někde „nahoře“ dost dobře nevidím.