Pilot F2 Callum Ilott: Kamarád je mrtvý, parťák z týmu bojuje o život. Najednou je tu prázdno, nevíme, co s tím

Patří mezi velké talenty motoristického sportu. Ne náhodou si Calluma Ilotta vybrala stáj Ferrari do svého juniorského programu. Pokud vše půjde podle plánu, brzy zakotví ve Formuli 1. Ovšem i jeho těžce ranila nedávná smrt Anthoine Huberta, se kterým jezdil bojovat ve Formuli 2. A možná ještě více ho deprimuje těžké zranění parťáka z týmu Juana Manuela Correy. Britský závodník se z tragédie, která se stala na okruhu ve Spa, stále ještě úplně nedostal.

11.09.2019 - 07:00  
Do formule se poprvé dostal v roce 2015 v rámci Toyota Racing Series. Tentýž rok jezdil i FIA F3 European Championship
Zobrazit fotogalerii (6)

Když Antonín Charouz roku 2018 přivedl české barvy do šampionátu FIA Formule 2, tak musel vsadit na zkušené jezdce. Jeho kooperující partner Scuderie Ferrari si v kokpitech přál Itala Antonia Fuoca a Švýcara Louise Delétraze. Nová stáj se tehdy ve "druhé lize" silničního automobilového sportu světa dobře uvedla. Hlavně slavný "double" triumf z legendárního okruhu v Monaku, to bylo něco, co tuzemský fanoušek ještě nezažil.

Překvapení i malý šok

Do druhé sezony ve Formuli 2 vstoupil Charouzův tým ve spolupráci se společností Sauber Motorsport, která ve F1 působí jako Alfa Romeo Racing. Svou politiku ohledně jezdců radikálně a riskantně změnil. Jednalo se sice pořád ještě o juniory Ferrari, respektive Sauberu, oba piloti ale byli v této třídě nováčky. Vedle dvacetiletého britského člena Akademie Ferrari, Calluma Ilotta, to byl o rok mladší Američan Juan Manuel Correa.

Zatímco Britovo angažmá bylo logickým krokem jeho slibné kariéry a Callum byl vysloveným favoritem manažera stáje Boba Vavříka, při obsazení druhého kokpitu šlo do jisté míry o překvapení. V Ekvádoru narozený Američan Correa se právě tou dobou stal juniorem Saubera a s monoposty typu Formule 3 měl zkušenosti pouhého půldruhého roku.

Největší úspěch dosavadní kariéry Calluma Ilotta přišel v sezoně 2018, když skončil celkově třetí v GP3 Series s týmem ART Grand Prix.

Hororový víkend ve Spa

Všichni věděli, že nastoupit s takovými "zelenáči" nebude nic snadného. Nikdo z týmu Sauber Junior by Charouz si ale nedovedl představit, jak svízelná a smutná sezona 2019 na ně čeká. Opravdu špičkové výsledky se stáji dlouho vyhýbaly, jen Correa směl dvakrát na stupínek vítězů jako druhý nedělních sprintů. A pak přišel hororový víkend ve Spa, po kterém momentálně Juan Manuel v londýnské specializované klinice pořád ještě bojuje o holé přežití.

K dalšímu závodu do italské Monzy cestoval český tým silně traumatizován a jen s jediným vozem pro Calluma Ilotta. Mladý Angličan sice v předcházejích třech letech patřil mezi pravidelné vítěze tříd F3 a GP3, v bývalém královském parku se ale nacházel pod obrovským tlakem - jak z psychického, tak i ze sportovního hlediska. V kvalifikaci ovšem podal senzační výkon, vítězství v kvalifikaci byla alespoň krátkou šťastnou chvilkou. 

Zase zmar a jenom zmar

Sobotní závod Callum dojel na čtvrtém místě. V neděli pak na něj čekala další hořká pilulka. Ve sprintu držel ještě v posledním kole na druhé pozici. Jenže přibrzdil více, než měl, a vůz vyletěl do záchytné zóny. Pryč bylo nadšení z páteční pole-position a dílčí spokojenost se čtvrtým místem ze sobotního závodu.

Najednou na něj zase všechno dolehlo. Smrt Anthoina Huberta, zdrcující zprávy o horšícím se stavu kamaráda Juana Manuela a vlastní selhání v rozhodující okamžik. Se slzami před odjezdem z Monzy naprosto upřímě řekl: "Jeli jsme všichni těsně pohromadě. Musel jsem prostě brzdit co nejpozději, abych si udržel šanci. Mé gumy ale byly v koncích, zůstaly stát a vůz se už nedal řídit..." Jen pár hodin předtím nám poskytl tento rozhovor.

Máš za sebou čtyři sezony v monopostech, jezdil jsi za renomovanné týmy jako Carlin, Van Amersfoort, Prema a ART. Pro letošek jsi se rozhodl nastoupit za relativně nový tým z Česka. Jaká byla tvá motivace?
Samozřejmě jsem sledoval jejich výsledky minulý rok. A ty byly na nováčky opravdu výborné. Bylo to před rokem právě tady v Monze, kdy jsme se spolu začali blíže bavit. No, a po testu v Abu Dhabí bylo z mé strany všechno jasné. Líbilo se mi, jak pracují, a oni byli očividně spokojeni s mým výkonem. Takže byla ruka v rukávě.

Tým Antonína Charouze je sestaven z chlapců ze všech možných evropských zemí. Jak klape vaše spolupráce a komunikace?
Ne, to vůbec nebyla obtíž. Mám tu kolem sebe hned několik techniků, se kterými jsem již dříve pracoval u jiných týmů. Z toho pohledu nevidím problém.

A spolupráce s týmovým kolegou Juanem Manuelem Correou?
Z profesionelního hlediska naprosto optimální. A z lidského? Když se mě zeptáš, zda Juana vidím spíše jako kolegu, nebo jako přítele, tak ti jasně odpovím, že jako přítele – velkého kamaráda...

Tvá kariéra je v jistém smyslu unikátní. Když jsi v 16 letech přestoupil z motokár do monopostů, tak jsi byl členem juniorského kádru Red Bullu, Dr. Marko tě pak ale „pustil“ a tvé služby si okamžitě zajistila Akademie Ferrari. Jaké tam jsou rozdíly?
U Red Bullu je to jednoduché. Zaplatí ti někde kokpit a dál se o tebe vlastně nestarají. Pan Marko tak nějak z povzdálí pozoruje tvé výsledky a podle toho pak reaguje. Někdy i dost překvapivě. U Ferrari na to jdou mnohem důkladněji. Najdou ti tým a zůstávají s tebou přes několik stále přítomných prostředníků ve spojení. Starají se i o náš mediální a fyzický výcvik.

Autor tohoto článku navštívil více než 150 Velkých cen. Závodní kariéru začínal v německém seriálu Formule Ford na Salzburgring. Tehdy vyhrál jistý Michael Schumacher, který který debutoval ve stejné sezoně. Roman ale vždy vzhlížel ke Grahamovi Hillovi, kterému se jako jedinému člověku v historii motorsportu podařilo vyhrát "velký tripple": Grand Prix Monaka, 24h Le Mans a Indianapolis 500. Romanovi se to podařilo jako novináři. Své příspěvky publikoval po celém světě, nyní je posilou našeho týmu.

Už jako člen Akademie Ferrari jsi ve Spielbergu vyhrál závod F3. Hlavní cenu tam předával muž, který tě ve svém kádru již nechtěl – Dr. Marko. Pamatuješ?
Jak by ne! To by velmi speciální moment. Asi pro nás pro oba...

Co byla zatím tvá největší pozitiva sezony 2019?
Na každý pád možnost testu Alfy Romeo v květnu v Barceloně. To auto bylo tak rychlé a silné. Byl jsem trochu nervozní, rychle jsem se v něm ale zabydlel a myslím, že byl tým s mou prací spokojen. No, a pak bych chtěl vyzvednout kvalifikaci v Monaku a samozřejmě mou pole-position tady v Monze.

Teď trochu nepříjemná otázka. Co změnil víkend ve Spa-Francorchamps na tvém přístupu k tomuto sportu? Pokud nechceš odpovídat, nemusíš...
Ne, ne, odpovím ti. Je to vlastně zajímavá otázka. Myslím, že všichni, co tu dnes jsme, máme podivné pocity. Když jsem sem ve čtvrtek přijel, tak jsem vlastně nevěděl, co tu chci dělat. S něčím takovým, co se stalo v Belgii, jsem se ještě nikdy nemusel vypořádat. Teprve teď asi opravdu zjišťujeme, co se nám všem může stát. Najednou ti hlavou létají myšlenky, které jsi dříve neměl. Ostatní jezdci to mají podobně a nevíme, jak s tím zacházet. Mým hlavním dojmem je prázdnota. Zvláště u nás v týmu. Juan Manuel tu prostě chybí. Zanechal ohromné deprimující vakuum.

Co bys letos udělal jinak, kdybys k tomu měl příležitost?
Tenhle monopost Dallara-F2 je velmi obtížné auto. Přiznám, že mi to dost trvalo, než jsem mu v mnohém ohledu přišel na kloub. Stále ještě objevuji tu a tam maličkosti, které mohu udělat lépe. Myslím tedy, že budu v další sezoně F2 mnohem lepším jezdcem.

Čímž bychom byli u otázky ohledně tvé bezprostřední budoucnosti...
Jsem členem Akademie Ferrari, a proto není v mých rukou, kam mne příští rok umístí. Na každý pád chci pokračovat ve Formuli 2, abych mohl uplatnit to, co jsem se letos naučil.