Marek Eben: Napjaté vztahy bych nevydržel, snášel bych je velmi těžce

Marek Eben s bratry koncertují i v adventním období
Zobrazit fotogalerii (5)
09.12.2019 - 16:00  

Marek Eben je jednou z nejvýraznějších tváří naší kultury. Známe ho z mnoha profesí - jako herce, hudebníka, moderátora… Patří mezi nejvytíženější umělce, a přesto zůstává pozorný vůči svým divákům i obdivovatelům. Ani v nabitém programu neodmítne rozhovor, třeba by nebylo mnoho času. Jeden takový tak můžeme přinést i my.

Pestrost vaší tvorby je obdivuhodná. Plynule přecházíte z moderátorské role k herectví a vystupujete také jako hudebník v kapele se svými bratry a dalšími vynikajícími hudebníky. Máte k některé z těchto oblastí blíže než k ostatním?
Mohu říci, že ne - všechno, co dělám, je mi blízké. Taková pestrost má velkou výhodu v tom, že když se třeba v jedné oblasti právě daří méně, tak si člověk může říct, že když to nepůjde, tak budu zkrátka dělat tu druhou nebo třetí profesi a tak dále.

Vidíte v tom tedy určitou zálohu pro případné horší časy?
Určitě je hlavní výhoda v tom, že se člověk trochu okysličuje. Kdybych se věnoval třeba jen moderování, tak budu za chvíli nervózní z toho, že každé moje vystoupení začíná slovy „Dobrý večer, dámy a pánové“. A tady to tak naštěstí není - v divadle ani na koncertech.

Na hudební scéně vystupujete spolu se svými bratry Davidem a Kryštofem. Je to výhoda, nebo spíš naopak?
Je to zábava. Hrajeme tak třikrát nebo čtyřikrát do měsíce, ale to není tak moc, aby vás přepadala nějaká ponorka. Vždycky se na to těším, protože máme třeba dva koncerty po sobě, pak je čtrnáct dnů pauza, a to se zase těšíte, že ty lidi znovu uvidíte. Pro mě je pohoda v kapele velice důležitá. Nemyslím si, že bych vydržel nějaké napjaté vztahy, to bych velmi těžko snášel.

S bratry jste projeli celou republiku, vystupujete i v menších městech. Jak vnímáte zdejší kulturu?
Je chloubou naší republiky, že v každém malém městě je buď kulturák nebo divadlo a všude běží nějaký kulturní program. My si ani neuvědomujeme, co tady máme. Navíc lidé do těch divadel chodí - to je další věc. Přece jen lístek není úplně levný a když jdou dva lidi a zaplatí za to, aby vás mohli vidět, tak to už se musíte zatraceně snažit, aby šli domů spokojení.

V cizině tedy není taková dostupnost kultury běžná?
Rozhodně ne. Když to porovnám třeba se Spojenými státy, tak tam můžete mít k nejbližšímu kulturnímu stánku třeba dvě stě padesát mil. A že by v malých městech byl nějaký stánek umění, tak to už vůbec ne. Pamatuji si, že když jsem přijel poprvé do Miami a chtěl jsem zjistit, co hrají v divadle, tak mi řekli, že tam divadlo nemají.

Je tedy potřeba zajet do velkého města…
Samozřejmě když přijedete do New Yorku nebo do Washingtonu, tak tam je kultury hodně. Ale to, jak je to u nás, tedy že jsou divadla rozprostřena po celé republice, a navíc i v malých městech se najde divadelní skvost - divadlo, které zůstalo stát a je opravené - to je zázrak.

Hovoříme spolu v době adventu a přesto mám pocit, že nemáte šanci se na chvíli zastavit. Máte možnost si v předvánoční době alespoň trochu odpočinout, zastavit se, posedět s rodinou?
Snažím se, ale žádná velká sláva to není. Pokud teď ještě běží každou sobotu Star dance, tak to je to, co člověka nejvíc absorbuje a z čeho je nejvíc práce. Ale půlku týdne mám vždy vyhrazenu pro rodinu, protože musím všechno dobře připravit. Právě ta příprava mi sice zabere nejvíc času, ale zase ji mohu dělat doma. Takže i ta příprava je také kus rodinného života.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru