Mecenáš motorsportu, jakého svět neviděl. Teddy Yip rozdával ve velkém a nic za to nechtěl

Komerční mecenášství bylo v evropském motorsportu povoleno od roku 1968 a Formule 1 se od té doby vzhledem proměnily v krabičky cigaret, obaly mýdel či plechovky oleje. Světové koncerny vyrábějící od prezervativů až po vaječný likér si chtěly dodat image nezávislosti, mládí, pokroku i technické převahy. Milionové investice měly znamenat vyšší prodeje. Byl tu ovšem i jeden mecenáš, který se této skupině naprosto vymykal - Teddy Yip.

20.11.2019 - 16:00  
Teddy rád pózoval u svých vozů
Zobrazit fotogalerii (8)

Člověk, který podporoval desítky vozů a jezdců v těch nejrůznějších sériích celého světa – a nechtěl prodat nic. Chtěl si prostě užít, být u toho a mít pocit, že patří do kruhu těch nejodvážnějších a nejzajímavějších lidí světa. Své výdaje asi nikdy nepočítal, převedeno na dnešní poměry se ale jistě jednalo o několik set milionů dolarů.

Retrospektivně se dá tvrdit, že by se bez pomoci Teddyho Yipa Alan Jones nikdy nestal mistrem světa, Patrick Tambay by nikdy nevyhrál Grand Prix a Rick Mears by netriumfoval v Indianapolisu. Tohoto v každém ohledu výjimečného člověka se pokusí částečně načrtnout následující povídání. Popsat jeho život úplně, na to by nestačilo ani několik knih.

Jeden z nejvlivnějších podnikatelů Asie

Narodil se coby Yap Tet Fong 5. června 1913 na Sumatře otci pocházejícímu z Číny a matce s kořeny v Indonésii. V tehdejší nizozemské kolonii byl katolicky vychován a Yipovy zámožní rodiče nešetřili na jeho vzdělání, kterého se mu dostalo mimo jiné i v Evropě. Hovořil plynule anglicky, holandsky, čínky a sumatrajsky. Byl šikovným obchodníkem a i díky druhému sňatku s dcerou velkoobchodníka se dostal do nejvyšších hospodářských kruhů území Indočíny.

Autor tohoto článku navštívil více než 150 Velkých cen. Závodní kariéru začínal v německém seriálu Formule Ford na Salzburgring. Tehdy vyhrál jistý Michael Schumacher, který který debutoval ve stejné sezoně. Roman ale vždy vzhlížel ke Grahamovi Hillovi, kterému se jako jedinému člověku v historii motorsportu podařilo vyhrát "velký tripple": Grand Prix Monaka, 24h Le Mans a Indianapolis 500. Romanovi se to podařilo jako novináři. Své příspěvky publikoval po celém světě.

Tento článek se nechce a ani nedokáže zabývat tím, jak po 2. světové válce přišel ke svému ohromnému jmění. Vyjmenovat všechny jeho obchodní zájmy by bez svého sekretáře asi nedokázal ani on sám. Jisté je, že od 50. let kontrolovaly jeho podniky majoritu logistických firem Hong Kongu a Macaa, mimo to do jeho impéria patřila většina heren a bordelů sídlících na území těchto britských a portugalských kolonií. To už dávno nevystupoval jako Yap Tet Fong, ale pod jménem, které se mělo brzy stát i v motorsportu pojmem: Teddy Yip!

Závodní auta – koníček, který si Teddy mohl dovolit

Rychlá kola mu učarovala stejně tak jako ženy (sám se rád chlubil tím, „že jich měl několik tisíc“). Brzy si nechal dovážet ty nejlepší evropské sportovní vozy a když v Macau přišli s nápadem uspořádat v jeho ulicích obdobu Grand Prix de Monaca, patřil hned do skupiny majetných investorů, kteří podniku pomohli na nohy. Počátečně v něm s některými svými sporťáky i sám startoval. 10. Macao Grand Prix dokončil roku 1963 na svém Jaguaru E-Type dokonce jako třetí.

Sám o sobě věděl, že z něj nikdy nebude profesionál, doma ale závodil až do začátku 70. let, než se začal soustředit výhradně na sponzoring. Prvním z desítek známých pilotů, které podpořil, byl roku 1972 Australan Vern Schuppan. Zaplatil mu start v Macau na Marchi-F2. O dva roky později se právě se Schuppanem odvážil i na mezinárodní scénu, když sponzoroval jeho vůz F5000 a od belgické velké ceny i Ensign Formule 1. Bylo to poprvé, co se vůz s nápisem “Theodore Racing” a podivný maličký Asiat objevili v Evropě.

Vozy a jezdci, které Yip podporoval, vždy nesly onen nápis Theodore Racing a k tomu několik čínských znaků, které nehlásaly nic víc než právě “Theodore, tým z Macaa”. Teddy nikdy nepropagoval žádný svůj podnik, propagoval prostě sám sebe. Být mecenášem mu umožnilo vstoupit do světa, na který svým jezdeckým nebo technickým talentem nikdy neměl. A cítil se v něm výborně!

International Trophy roku 1978: Největší úspěch Theodore Racingu

I když nebylo s maličkým týmem Mo Nunna jménem Ensign pro Schuppana co vyhrát (bývalo úspěchem, když se alespoň kvalifikoval), podporoval ho Teddy i později ve Formuli 5000. To už ale otevřel svou peněženku i pro talentované Brity Boba Evanse a Tonyho Brise, které nasazoval Teddyho důvěrník Sid Taylor také v F5000.

Způsob, jakým Yip své peníze v motorsportu doslova “rozhazoval”, pozbýval na první i druhý pohled jakýkoliv systém. Roku 1976 v jeho barvách například startovaly v jediném závodě (Long Beach) tovární vozy March s Petersonem a Stuckem, pak se odhodlal zachránit kariéru (budoucího mistra světa) Alana Jonese. Od roku 1977 ve velkém investoval do mladého Francouze Patricka Tambye. Ten dosáhl s týmem Ensign ve Formuli 1 několik pozoruhodných výsledků. Dojel pátý v Zandvoortu a v Mosportu.

U Ensignu se seznámil s Clayem Regazzonim a když Švýcar vyrukoval s nápadem vyzkoušet si Indianapolis, tak to Teddy “zatáhl”. Číňan se základnou v Hong Kongu tehdy “objevil Ameriku” a Amerika objevila jeho portmonku. Zbytek sezony 1977 totiž sponzoroval vycházející hvězdu Ricka Mearse (pozdějšího vítěze Indy 500) a příští rok byl v USA jeho chráněncem velký Bobby Unser, se kterým se spřátelil také soukromě.

Teddy Yip "konstruktérem"

Rok 1978 byl pro Teddyho zvláště důležitý: rozhodl se, že přestane být jen sponzorem a že se stanem "konstruktérem". U Rona Tauranaca zaplatil za nakreslení a stavbu vozu Theodore-Ford TR-1, který v mistrovství světa bez štěstí krotili nejdříve Eddie Cheever a pak Derek Daly.

Až s příchodem Keke Rosberga se Theodore Racingu dostalo největšího úspěchu jeho historie. Fin v anglickém lijavci totiž zcela neočekávaně vyhrál dobře obsazenou (na startu stáli mimo jiné i Andretti, Peterson a  Lauda) nemistrovskou International Trophy v Silverstone. Tauranacův ošklivý vůz ale za normálních okolností nestál za nic a Teddy Kekemu pro zbytek sezony obstaral starší Wolf-F1. Od Waltera Wolfa koupil hned více šasi. Na dalším s jeho podporou jezdil David Kennedy v bristké F1.

Roku 1979 Teddy vlastní stáj na čas zase zavřel a soustředil se znovu na kooperaci s Ensignem. Zakladatel této značky Mo Nunn byl sice geniálním organizátorem a technikem, jeho tým se ale věčně nacházel na pokraji bankrotu. Tehdy zaplatil Teddy kokpit F1 Derekovi Dalymu, Patrickovi Gaillardovi a Marcovi Surerovi.

Většinou podporoval outsidery

Paralelně k účasti v mistrovství světa vyhrál Yipův chráněnec Kennedy britskou Formuli 1 na jednom ze zmíněných starších Wolfů-F1. Yip při tom stačil ještě podporovat i Dereka Warwicka ve Formuli 2, Verna Schuppana v CanAm a Mika Mosleye v Indy Carech.

Je zajímavé, že Teddy většinou podporoval outsidery a ne vždy se zdály být jeho investice rozumné. V květnu 1980 například koupil skomírající stáj Shadow, jejíž piloti David Kennedy a Geoff Lees mu tuto jeho naivitu oplatili několika ne-kvalifikacemi. V létě Yip tuto tradiční organizaci nadobro pohřbil a své miliony odepsal.

Britskou naději Leese (Geoff se později stal mistrem Evropy F2) toho roku paralelně podporoval v britském šampionátu F1, stejně tak jako jihoafrickou amazonku Desiré Wilsonovou a Američana Kevina Cogana, kterému koncem sezony umožnil na soukromém RAM-WiIlliamsu i debut v mistrovství světa.

Další vlastní konstrukce

Pro rok 1981 se Teddy nechal zlákat k dalšímu pokusu o štěstí ve Formuli 1 s “vlastní konstrukcí”. Jeho Theodore-Ford TY01 namaloval renomovaný Tony Southgate a do Yipovy náruče (či kokpitu) se vrátil Patrick Tambay. Ve druhém závodě sezony v Long Beach se Francouz postaral o velkou senzaci, když týmu dojel jako šestý pro bod. Jednalo se o jediný bod značky Theodore vůbec. Během dalších závodů dokázal Tambay ještě několikrát vyrovnat nevyzrálost vozu svým talentem, než dostal nabídku k přestupu k Ligieru.

Teddy pak neváhal a dal šanci další mladé naději bez peněz, Švýcarovi Marcovi Surerovi a i on dokázal dvakrát dojet mezi prvními deseti.

Také v Americe se Yipovi pořád ještě líbilo a podporoval tam vedle Schuppana a Mosleye i Geoffa Brabhama. Toho roku se poprvé dočkal vítězství jednoho ze svých chlapců, když Mike Mosley v červnu vyhrál na kraťoučkém oválu v Milwaukee.

Po sezoně 1983 měl i Teddy Formule 1 dost

Na pohlednějším novém Theodore-Ford TY02 se roku 1982 v mistrovství světa F1 bez nejmenšího úspěchu vystřídali Derek Daly, Jan Lammers, Geoff Lees a Tommy Byrne. Jejich snažení zpravidla končilo již nepovedenou kvalifikací a stejně tak zle dopadla i Desiré Wilsonová v Yipem sponzorovaném Eagle-Cosworthu v Indianapolisu.

Teddyho to ale jako vždy nebolelo. Hlavně, že se mohl jako “big spender” pohybovat po paddocku a pitlane a nechat se fotit s Lindou Vaughn, svými jezdci nebo při “spravování vozu”. Jednalo se ale jen o fake-obrázky – Teddy svým pilotům mohl jen těžko něco poradit a o technice aut nevěděl moc. Prostě se pak rád viděl na obrázcích v odborných časopisech…

Teddy Yip zemřel v červnu 2003, jeho syn Teddy junior se ovšem v posledních letech snaží vstoupit do otcových stop: Společně s Davidem Kennedym založil tým GP3 Status a později se spojil se stájí Prema ve Formuli 2 a 3. A tak i při Grand Prix Macaa roku 2019 stály na startu monoposty s nápisem „Theodore Racing“… 

Roku 1983 se rozhodl, že naposledy a pořádně zaútočí na formuli 1. Dal se znovu dohromady s Mo Nunnen a postavili na nohy zdravě vypadající tým s dvěma vozy pro Johnnyho Cecotta a Roberta Guerrera. Jejich Ensign/Theodore-Ford N183 byl relativně dobrý vůz a Cecotto s ním dojel shodou okolností zase v Long Beachi pro bod.

Výsledky se ale během sezony horšily a jak Mo Nunn, tak i Teddy Yip se poté z Formule 1 vytratili. V Americe to vypadalo mnohem lépe: Yipem částečně podporovaný Tom Sneva se stal na Marchi-Cosworth týmu George Bignottiho vítězem velkých 500 mil v Indianapolisu. Ve státech Teddy zůstal ještě rok. V IndyCarech nasazoval Bruna Giacomelliho a Jima Crawforda, než mezinárodní scénu opustil a sportovně se soustředil jen na „svůj“  podnik v Macau.

Králem Grand Prix Macaa

Není asi nutno vyzdvihovat, že doma rok co rok sponzoroval velkou část startovního pole monopostů Grand Prix Macaa – tu druhou jisté období podporoval jeho velký protivník z Hong Kongu Bob Harper. Tomu ovšem po několika sezonách došel finanční dech – Teddymu nikdy!

Pod Yipovou hlavičkou Theodore Racing v Macau opravdu startovalo who-is-who světového motorsportu: Roku 1976 vyhrál tuto Grand Prix Schuppan v Teddyho Raltu a Alan Jones dojel na jeho Marchi 4. O dva roky pouzději startoval Jones z pole-position, v závodě ale havaroval. O další rok později vyhrál „Teddyho Grand Prix“ Geoff Lees na jeho Raltu, což si zopakoval i roku 1980. V listopadu 1983 hájili barvy Theodore Racingu v Macau Roberto Guerrero, Martin Brundle a Ayrton Senna – a Brazilec podnik samozřejmě vyhrál.

Posledního vítězství vozu s nálepkou Theodore Racingu si Teddy Yip užil v sezoně 1985, když za něj v Macau vyhrál Mauricio Gugelmin. Pak už tam žádný z jeho chráněců neměl uspět, i když mezi nimi byla esa jako Mike Thackwell, Emanuele Pirro, Ivan Capelli, Johnny Herbert, Eddie Irvine, Rubens Barrichello a Mika Hakkinen.    

Yip ovšem nebyl jen „normálním“ sponzorem. Své jezdce a přátele v jeho říši vždy hostil jako krále. Všichni na své návštěvy této kolonie dodnes vzpomínají se širokým úsměvem na tváři…