Waldemar Matuška jako fenomén i přes čtyřku z hudebky. Byl jeho otcem vězeňský dozorce, nebo cikánský primáš?

První manželkou byla Jiřina Šťástková, druhou manželkou byla Hana přezdívaná Dulina, třetí byla herečka Jitka Zelenohorská, poslední životní partnerkou se stala Olga Blechová
 

Byl svůj, byl nezapomenutelný a byl to zkrátka pan zpěvák. Takto vzpomínají na Waldemara Matušku jeho nejbližší - jeho rodina, spolupracovníci a kamarádi.  Na jednu stranu byl neuvěřitelně energickým a otevřeným člověkem, který každému dokázal ihned zvednout náladu, na druhou stranu některé otázky rád nechával zahalené v temnotě. Třeba i tu o svém otci, kterým podle některých zdrojů měl být cikánský primáš z cimbálové kapely, jak píše například i web České televize.

O Waldemaru Matuškovi koluje stále mnoho nevyjasněných otázek, které se možná již nikdy v životě nedozvíme. Jeho maminka, vídeňská zpěvačka operetních divadel Marie Malinová, ho prý málem porodila na divadelním jevišti v Košicích, kde byla na turné.

Těžko říct, jestli je to jen nafouknutá bublina nebo pravda. Každopádně na svět přišel v tomto slovenském městě v roce 1932. V dětství ho pak vychovával pražský vězeňský dozorce František Malina, který je také oficiálně uveden jako Waldemarův otec. 

Hudebka za čtyři, touha po moři

Nejednoho fanouška překvapí možná i informace, že z hudební výchovy měl Waldemar na základní škole velmi často i čtyřku. Do zpěvu se zamiloval až později a během několika málo let se naučil skvěle hrát hned na několik hudebních nástrojů - na kytaru, banjo, mandolínu i basu. 

Nejznámější písničky Waldemara Matušky: Tereza, Eldorádo, Jó, třešně zrály, Ach, ta láska nebeská, Do věží, To se nikdo nedoví, Růže z Texasu nebo Slavíci z Madridu.

A kam že ho srdce v mládí táhlo? Na moře... Moc se totiž chtěl stát mořeplavcem, jak uvádí web České televize. Po dlouhých úvahách se však vyučil úplně něčím jiným - sklářem. A pro jeho fanoušky je určitě dobře, že se jím nakonec nestal, jeho písničky totiž patří v Česku k nejoblíbenějším dodnes.

Fenomén tehdejší doby

Waldemar Matuška byl ve své době u svých fanoušků téměř Bohem. Dokázal si dokonce dohodnout na stejnou hodinu i dvě představení. Navíc byl vůbec prvním Zlatým slavíkem - v roce 1962 - kdy se stal definitivně idolem své doby. Mnoho fanynek mělo nad postelí jeho plakát a z gramofonů se hrály ve dne v noci jeho písničky.

Na konci šedesátých let dostal na veřejnosti Matuška zákaz vystupování - prý kvůli pobuřování. Zřejmě i kvůli písničce "Má malá zem", která se stala v roce 1968 protestsongem.

Začínal v Redutě, pokračoval v Semaforu

Psal se rok 1957 a v pražském divadélku Reduta proběhlo první Matuškovo vystoupení na kytaru a banjo. „To byla moje první opravdová škola,“ vzpomínal v knize To všecko vodnes čas později sám Waldemar. V témže divadélku se také potkal s dvojicí Suchý - Šlitr, se kterou následně založil Mambo kvintet a s autobusem objížděli po akcích celou republiku. A když v roce 1959 Suchý se Šlitrem rozjeli Divadlo Semafor, přetáhli tam i Waldemara Matušku.

„Šestého února 1960 ráno jsem stál v Praze na Václavském náměstí, se dvěma košilemi a kytarou. Sedmého mě v Semaforu učili první roli a písničky,“ řekl k tehdejší době sám zpěvák v již zmíněné knize. A jakéže písničky se tehdy hrály? Každý jistě vzpomene na "songy" jako Árie Měsíce, Ach, ta láska nebeská, Kočka na okně, Píseň o koni, To všechno odnes čas a další. Ty se ostatně hrají v mnoha rádiích i nejrůznějších sešlostech dodnes.

Byl jedním z nich

Lidé Waldemara milovali možná i proto, že v něm viděli člověka, jako byli oni sami. Hvězdné manýry mu byly zkrátka cizí. Kdo mu padnul do oka, s tím si dal i panáka, zazpíval si… Žil skromný život a i to ho vynášelo raketově vzhůru. 

Byl také milovníkem prvorepublikových filmů s Vlastou Burianem. Mistra komiků uměl dokonce velmi dobře imitovat. Zářil nejen jako zpěvák, ale i jako herec - např. v muzikále Noc na Karlštejně nebo v písničkových filmech Kdyby tisíc klarinetů a Limonádový Joe. Vrcholem jeho herecké kariéry ale byli bezesporu Všichni dobří rodáci. Ukázal, že zkrátka hrát umí, nejen zpívat.

Období normalizace a následná emigrace  

Od roku 1970 vystupoval Waldemar Matuška s orchestrem Václava Hybše. Jezdil po různých estrádách se soudruhy schváleným repertoárem. S tím se však nikdy nechtěl spokojit, proto v 1986 emigroval do USA. Bylo mu už přes padesát a prakticky začínal znova - na Floridě, kde už se svou rodinou nadobro zůstal. 

Do hvězdného nebe odešel 30. května 2009 a rozloučit se s ním přišlo na pražský Vyšehrad, kromě jeho nejbližších, i více než patnáct tisíc fanoušků.

KAM DÁL: Bez vitamínu D je průběh nemoci covid-19 mnohem horší. Češi ho přitom mají zásadní nedostatek.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru