S mým manželem Romanem jsme se tehdy dostali do fáze, kdy už jsme na sobě ani nic dobrého neviděli. Věčně jsme se hádali, vyčítali si první poslední. Začala mi chybět vřelá náruč, někdo, kdo mě pochopí. Chtěla jsem si povídat o tom, jaký jsem měla den a co jsem zažila. V práci jsem potkala Martina.
Ze začátku se zdál ideální
Byl to mladší muž, který k nám nastoupil na pozici obchodního zástupce. Zaučovala jsem ho naše interní systémy a už tehdy jsem si všimla, že to mezi námi opravdu jiskří. Následné pozvání na kávu mě tak příliš nepřekvapilo. Takhle to šlo několik dalších týdnů.
Scházeli jsme se u místa, kterému se u nás ve firmě říkalo „coffee point“. Těšila jsem se na to celé dny. Bavilo mě si s Martinem povídat, sdílet s ním své denní zážitky. Rychle jsme si začali vyměňovat zprávy. Intenzita narůstala a já jsem najednou zjistila, že když se vzbudím, hned běžím k telefonu, abych se podívala, zda nezapomněl napsat, a těším se na něj. Moje babička by to nazvala poblouznění, ale já jsem tehdy poprvé získala pocit, že mám vůli od Romana odejít.
Na večírku jsme spolu dováděli na parketu
Když se konal novoroční večírek celé firmy, psali jsme si takhle s Martinem už asi tři týdny. Nikoho asi nepřekvapí, že jsme se tam tehdy hodně opili. Tancovali jsme uprostřed parketu, dotýkali se sebe navzájem. Kolegové si nemohli nevšimnout. „Hele, víš, co děláš?“ zeptala se mě někdy po půlnoci kamarádka Petra. „Jasně, že jo,“ řekla jsem jí se smíchem.
Nevím, kolik bylo hodin, ale pamatuju si, že mi Martin zašeptal do ucha, jestli s ním nechci jít na pokoj. Nadšeně jsem souhlasila. Sotva se za námi zaklaply dveře, začali jsme se vášnivě líbat. Bylo to vlastně poprvé, co mezi námi došlo k fyzickému kontaktu. V tu chvíli mi došlo, že muž, jehož rty se dotýkají mých, nejsou Romana, a zarazila jsem se. Najednou ten románek neměl smysl. Líbal jinak, nelíbilo se mi to.
Nerespektoval moje ne
„Martine, promiň, nechme toho,“ řekla jsem a odtáhla se. „Co blázníš? Užijeme si skvělou noc,“ ignoroval mé námitky a pokračoval ve svlékání mých kalhot. „Martine, vážně, přestaň,“ zvýšila jsem hlas. „Děláš si srandu? Tak ty mi tu nadbíháš a teď mě budeš odmítat?“ chytnul mě pod krkem a pokračoval. „Já ti říkám, že když někoho celej večer svádíš, tak se pak nesmíš divit. Tak sklapni a drž,“ řekl mi a já věděla, že je zle.
Strašně jsem se bála. Začala jsem křičet, ale nikdo mě neslyšel. Sebrala jsem poslední síly a kopla Martina do rozkroku. Sesunul se k zemi a řval na mě snad všechny sprosté nadávky, které jsem znala. Rychle jsem odemkla pokoj a utíkala bušit na dveře pokoje kolegyně. Když otevřela, najednou jsem se lekla a nic z toho, co se stalo, jsem nepřiznala. „Co tu bušíš, jsi opilá nebo co?“ řekla otráveně. „Jo, asi jo. Můžu spát u tebe? Máš volnou postel,“ hlesla jsem. „Jo, no, proč ne, asi. Pojď,“ pozvala mě dál a mně se ulevilo. Ráno jsem se probudila s pocitem, že bych na vše nejraději zapomněla.
Martin dělá u nás ve firmě dál a já to nikdy nikomu neřekla. Nemám odvahu a myslím, že už by mi stejně nikdo nevěřil. Ale doteď se bojím cizích mužů a už nikdy jsem k nikomu nepřilnula. S Romanem jsme se sice nakonec rozvedli, Martin důvodem ale nebyl. Asi na tenhle zážitek nikdy nezapomenu.
V příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační.
KAM DÁL: Redaktorka testuje: Pandy v berlínské ZOO vás uchvátí! Na co při plánování výletu nezapomenout a kolik to bude stát?
