Mám udat vlastního syna? Sára (45) prožívá muka a říká: Za to, co jsem udělala, mě lidi odsoudí

Kdyby jen mohla vrátit čas...
  |   povídka

Když se jí narodil vytoužený syn, štěstí netrvalo dlouho. Její partner od nich odešel, protože si našel jinou ženu. Pro Sáru se v tu chvíli zhroutil svět. Naštěstí ale neměla poraženeckou povahu a na litování bylo málo času. Když už si myslela, že má to nejhorší za sebou, přišla další rána.

Vždycky byla bojovnice, v životě málokdy dostala něco zadarmo. Jejím přáním bylo dát dítěti nejlepší možnou péči, lásku a vzdělání. Povedlo se jí to jen napůl. „Nikdy jsem nechtěla dopustit, aby od nás chlap odešel. Viděla jsem u mé maminky, co to s ní udělalo. Ale bohužel jsem tomu nemohla nijak zabránit, stalo se to,“ vysvětluje Sára.

Přestal řešit minulost

Pár měsíců si myslela, že už nikdy nebude nic jako dřív a že selhala. Vinu hledala především sama v sobě. „Snažila jsem se přijít na to, co jsem udělala špatně. Asi jsem nebyla dobrá manželka, nudil se se mnou v posteli, nebo jsem špatně vařila? Nevím, nikdy mi to neřekl. Po krátkém čase jsem se ale rozhodla, že na minulost kašlu a půjdu dál.“

Bylo to správné rozhodnutí. Syna vychovávala sama podle nejlepšího svědomí a vědomí. „Jasně, že někdy zlobil. Ale vždycky jsme se dokázali domluvit. Dokonce i v pubertě. Zpočátku se opravdu choval celkem dospěle. Nejspíš i proto, že musel částečně nahrazovat svého otce v péči o domácnost.“

Pomohu mu, nebo ještě více ublížím?

Pak se ale dospívající mladý muž chytil party, která ho začala stahovat dolů. Z bezproblémového člověka se stal průšvihář. „Začalo to pomalu. Zhoršil se ve škole, začal se se mnou hádat, přestal chodit domů. Byla jsem na všechno krátká. Jednou mi ho přivedli domů policisté. Prohledala jsem mu pokoj a zjistila jsem, že se musel zapojit do něčeho nelegálního.“

Sára začala řešit velké dilema. „Mám udat vlastního syna? Pomohu mu, nebo mu více ublížím? Chtěla jsem s ním hlavně mluvit, ale vůbec mě neposlouchal. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro krajní řešení. Exmanžel žil v Argentině, domluvila jsem se s ním a poslala ho za ním. Musel začít makat, aby se uživil. Nic nedostával, na vše si musel vydělat, dokonce i na jídlo.“

Pro Sáru to znamenalo odloučení od syna. „Vím, že mě za to spousta lidí odsoudí a řeknou, že jsem krkavčí matka. Jak jsem ho mohla poslat pryč, jak jsem se ho mohla vzdát možná i na roky? Já ale opravdu nemohla jinak, prostě jsem ho nezvládala. Mrzí mě to, ale věřím, že bude mít dobrý život a jednou se vrátí.“

KAM DÁL: Chtěl jsem se zabít, jako voják jsem věděl, jak na to, říká Petr. Popisuje každodenní boje člověka závislého na automatech.


Zdraví

Hobby