Seznámení, singles a věk

14.07.2015 - 07:49  

Věk a seznamování ruku v ruce má hodně společného. Jinak se seznamuje ve 20 letech, jinak ve 30 letech, po 40 už rozum do toho mluví hodně často, a po 50 letech je to hra o vysokou cenu, A vždy platí něco za něco.

Seznamování v dnešní době je pech. No jak se to vezme, a z jakého úhlu pohledu. Seznamovat se v krásném věku od 20 let do 30 let je krásná činnost. Lidé v tomto věku nemají skoro žádné závazky, jsou samy sebou, a mají spousty přátel, kteří jsou také singles, a v okolí je vždy kam zajít na to pivko, večer na disko, a ve svém volnu si užívat jak se patří. Doma je většinou zaručen takzvaný mama servis, a tak se život užívá na plno. Před lidmi se otevírají nekonečné možnosti volby práce, možnosti bydlení, cestování, poznávání života, a míst kde se seznámit krátce, či na delší čas, je mnoho. i když vlastně v malých městech je to vždy o restauracích, pivku, fotbalu a disku. Ve velkých městech je to obdobné. Kromě plesů, a sportu, který se smrskává na fitko, cyklistiku a in line, také toho moc není.

Ve věku kolem 30 +, se stavíme na vlastní nohy, řešíme kde a jak bydlet sami, což znamená ve většině případů využít hypoték, půjček na vybavení a zadlužit se na desetiletí, řešit příjem peněz na poplatky, čili mít práci, a abychom o ni nepřišli, z toho pak zas plyne řešení pracovních vztahů, stres, protože jistě víme z okolí, člověk aby si ji udržel, je schopen fakt hodně kolem kopat a druhý… bohužel to platí i v kamarádství, a občas i v přátelství. Tím moc času na seznamování nemáme. Občas si sednout na kávu, hodit řeč, která se stáčí na téma, co bude, jak bude, co děláme, jak se máme, a plnou hlavu starostí co bude dál.

Věk 40 +, tam je přelom. Máme svoje mé, práci, zajetý život od do, v okolí známé, přátelé a kamarády, i když je to jen někdy soused, ve velkých městech ani to ne, a seznamovat se je pokus s nejistým koncem, protože na otázku co hledáme a co chceme, nemáme sami pro sebe ani ráznou odpověď, kromě vztahu na jednu noc či víkend. Chráníme si volnost, která nám ještě zbyla, soukromí, ale i majetek co máme, jelikož historek jak kdo dopadl s důvěřivostí, slýcháváme denně dost.

 

A po padesátce? To už je věk, kdy si říkáme, asi to tak má být, nebo přece jen ještě volíme pokus zastavit ujíždějící vlak, a využijeme nabídek seznamek. Bohužel, jediný zdroj seznamek je buď z tisku, anebo z toho proklínaného i vychvalovaného internetu. Byly doby, kdy se dělaly seznamovací večery, vědělo se o nich, měly reklamy vyvěšené na zastávkách, v MHD, odpolední tance při živé hudbě, akce na výlety, a dnes?

Kdo nemá internet, tak neví nic, co se kde v seznamování šustne. Když už se otevřou stránky se seznamovací tématikou, a inzercí, za chvíli si člověk připadá jak v nějakém divném světě. Mladí šijí do starších, vše je na jedno, jak se říká prďo. Všichni hledají někoho a něco, ale vlastně kdo ví co vlastně? Výhoda anonymity je tak velká, že do poslední chvíle neví nikdo, s kým si píše, co je pravda, lež či sci-fi. A čas na osobní setkání kdekoliv a v kolik hodin je pro dost lidí jen sen, protože sami mají čas pro seznamování jen na židli u PC. Ale přece jen mezi nimi jsou lidi, co ví, co chtějí, chtějí se seznámit, a jsou schopni pro to udělat hodně. Je jich jako vzácného šafránu, ale jsou, a moc jim za to díky.

Ale občas, občas se narazí na název RYCHLOSEZNAMKA NA ŽIVO. Zase se musí podotknout, že tento styl seznamování najít je skoro zázrak, neb se dělají ve velkých městech a moc se o nich, skoro vůbec neví. Tak jsem se rozhodl tuto rychloseznamku okusit jak se říká na vlastní kožu.