Rozhovor s Jirkou bez domova nebral konce

Je jich kolem nás více a více...
 

Rozhovor plný otázek a odpovědí pokračoval. Na jedné straně já jako zvídavý chlap, na druhé straně Jirka, kluk bez domova.

předchozí část rozhovoru najdete zde: 1.část  2.část

Takže co se dělo dál?

No měl jsem v tašce hadry, co jsem pobral, v kapse pár prachů co mi zbyly, naši mi nedali ani korunu, nasedl jsem do vlaku, a odjel z Brna. Nechtěl jsem zde oxidovat ani minutu. Moc mě to připomínalo, co bylo. Odjel jsem do Ostravy, a tam jsem začal žít tak jak teď. Prachy jsem pomalu utratil za jídlo, a spal na lavičce v parku, schovanej v noci pod křovím u zdi, aby na mě policajti neviděli, a bál jsem se pohnout.

 

Bylo to těžký si zvyknout na tenhle život? To musel být pro tebe šok.

Ani nemluv. Hlady jsem už šilhal, styděl jsem se před lidmi, nenápadně jsem dojídal ze zahradních restaurací zbytky jídla po lidech, než je někdo odnesl, ale pak mě vždy hned vyhodili, a při tom stačilo ty zbytky shrnout na papír a říct na, žer. Ale to raději hodili do popelnice a trvalo mi moc dlouho, než jsem se překonal a začal si jídlo vyhrabávat z popelnice.

 

Nezkusil si poprosit kolemjdoucí o nějakou korunu?

Ale to jo, v centru Ostravy, na nádraží, ale jsem mladej, a každej si myslí, že žebrám na drogy. A když už něco vyžebrám, objeví se starší bezdomáči, vše ti seberou, a zmlátí tě. Nakonec jsem se dostal na černo vlakem až sem, a tady zatím zůstávám. Nevím ale jak dál.

 

Jirko, máš středoškolské vzdělání, co práce s bydlením, ubytovny…

Taky na prd. Když jsem přijel, setkal jsem se s partou bedomáčů v mým věku. Věděli, že tu nikoho nemám, neznám to tu, a vzali mě mezi sebe. Byl jsem rád, že tu mám někoho, kdo mi pomůže na začátek, ale musel jsem s nimi hned první den začít chlastat víno, jinak bych se nechytal, a večer, když už jsem byl vožralej jak kráva, usnul jsem v parku, tak ti hajzlové mi sebrali všechno. Hadry, tašku, veškerý doklady, zbytek korun co jsem si vyžebral, a ráno zmizeli.

 

Jak jsi to řešil?

Na policajty jsem nešel, to nemělo cenu, nevěděl bych ani co říct. Tak jsem chodil po městě, občas něco vyžebral, u stánků byla výhoda, že ty blbci turisti po sobě neuklízej a nechají to, co nesežrali na tácku, a tak se dá i občas najíst i napít z toho co nesnědli a nevypili.

 

Takže žádná změna?

Ale jo, jednou jsem potkal holku, taky byla bezdomáč. Neměla kam jít, přijela sem ze severu, začali jsme spolu chodit. Jenže ona kouřila trávu, a vše co jsme sehnali a vyžebrali, dávala za trávu. Nutila mě, abych ji kouřil taky, že mi to pomůže. Jenže když jsem ji viděl v akci, jaké měla oči, jak byla úplně vedle jak ta jedle, a k dispozici každýmu kdo si o to řekne, aniž by věděla co dělá. Koukni se kolem, a stačí. Do týhle sorty magorů mě nikdo nedostane. Jak tam jednou vlezeš, už jsi jejich. Žebráš celej den prachy pro ně, a dostaneš za to jen to svinstvo. To fakt ne.

(pokračování zde)

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru