(nedělní oddychová úsměvná četba)
Možná si řeknete, že na toto téma je nevhodné psát, že je to nevhodné téma, a děláme, že si snad ani denně neprdneme. Ale sami víme, že bychom sami sobě lhali. Tuto činnost děláme každý den, až se sami sebe někdy lekneme. A jak nám to jde. A když ne, je to velký problém, který může končit i smrtí.
Kde se to v nás bere?
Prd je směs spolknutého vzduchu, který se dostal do trávicího traktu. Bublinovými nápoji, piva nevyjímaje, ale i běžným dýcháním. Druhou částí je plyn produkovaný ve střevech při zpracování jídla. Za tvorbu plynů můžou bakterie, které rozkládají cukry a vlákniny, jež tělo nedokáže tak lehce strávit. Bakterie vyprodukují 0,4 až1,5 litrů plynu každý den, a to musí nějak z těla ven.
Občas to jde ven horem a sami jistě víme, jaké to je, když zrovna mluvíme. Bez varování, bez příprav a šup, jak krásně změníme hned konverzaci. Trapas je na světě. Co se týče přirozené cesty, je to složitější.
Prdy nám dokážou připravit zajímavé zážitky. V obchodu mezi regály, kde nás překvapí vůně vzduchu signalizující, že tu někdo na ty ceny zboží vesele prděl, a někdy si myslíme, že se z toho až… A jak je to někdy slyšet od spolu nakupujících, kteří netuší, že jedeme s nákupním košíkem za nimi.
Kdo neprdí, má skutečně vážný problém. V nemocnicích koluje fráze, že prd pacienta je orchestrem chirurga. Je totiž znakem, že vaše střeva pracují, jak mají, a zažívací trakt se začíná podobat švýcarským hodinkám. Neprodukovat plyny znamená koketovat se smrtí. Na zaražené prdy zemřelo několik čínských císařů, kterým v prdění bránila dvorní etika. Plyn se ale šíří relativně pomalu, difuze průměrně trvá 10 sekund od osudového momentu, než ucítíte nějaký divný závan vůně u nosu. Alespoň víte, kolik máte času na únik z výtahu, z tramvaje či z obchodu.
Každý z nás prdí průměrně 20 krát za den. Minimálně 10 krát denně stále řešíme, kde prdět, modlíme se, aby to nikdo neslyšel… Ale jak to je, když jsme se svým miláčkem, nebo na prvním rande, kde se seznamujeme, nevíme o druhém nic a jsme s ním například celý den? Nebo ležíme v posteli a drahá polovička řekne „půjdeme někam, nebo na to prdíme a v tom…“ jasná odpověď. Je to trapas? Máme se stydět? Jak to teda je v partnerském nebo v manželském vztahu s prdíky.
Moudro za všechny prachy
Jeden kdysi moudrý muž řekl toto. Milujete se? Máte se rádi? Na odpověď ano se nadále optal: „A prdíte před sebou?“ Jakmile se někdo pobouřil nad otázkou a ihned reagoval, že nikdy, tak odpověděl: „tak to se nemilujete.“
Prdět před partnerem, kamarádem ano či ne? Co si bude o nás myslet? Co by si myslel. Je to jeho věc. My to neděláme naschvál a někdy tomu nejde poručit, kdy a kde se tělu uleví. Takže jen zbývá se modlit, aby to byl tichouš, maximálně šeptouš, a urychleně změnit místo, kde se to stalo. O bubloušovy, trhelovi a utrhprdelovi nemluvě. Ale v bytě, v autě, v kanceláři to bohužel moc nejde. Ono to, co z toho vzejde, se nás drží, a táhne se za námi někdy hodně dlouho a daleko. V paneláku někdy i sousedovic hlasitý výtvor je slyšet přes zeď až do ložnice. Když se zrovna věnujeme druhému tělem i duší, je to zaručeně stopka, a my se válíme smíchy.
A to už nemluvě o spánku, kdy jsme uvolněni, spíme, zdají se nám krásné sny a na vše, co jsme ten den zažili, co nás naštvalo ale i potěšilo, vysloveně prdíme.
Člověk se mění. Když se dítě uprdne, máme takovou radost, jak mu to jde, v produktivním věku se hlídáme a na stáří, to se vracíme k dětské radosti.
Jak se zachováte, když si někdo vedle vás prdne? Partner? V práci kolega? Cítíte se pobouřeni, nebo se nad tím pousmějete a trapnou situaci obrátíte v žert? Když to nečekaně přijde doma, tak to partner či partnerka vezmou jako součást vašeho já? Pokud je to tak, a i v této situaci jsou oba partneři v pohodě, gratulujeme. Tuto vzájemnou symbiózu by vám dost lidí závidělo.
Řešily se případy, kdy žena nestrpěla muže v koupelně, když se sprchovala, nebo nahá se před ním oblékala do šatů… nebo je považováno za nevýslovně nevychovanou vlastnost vtrhnout do koupelny, i byť jen se na něco optat, když druhý trůní na toaletě, nebo ve stoje se oddává úlevě těla. Dokonce jsou tyto situace uváděny příkladem, že dva lidé, kteří mají v tomto zábrany, stojí u rozvodového soudu.
Poslední prd přijde po smrti
Kdo si myslel, že to poslední, co tomuto světu zanecháte, jsou slova rozloučení, velice se mýlí. I po smrti z těla unikají plyny, a to rovné tři hodiny. Takže, i když už budete v podsvětí a začnete se rozhlížet po nových možnostech na druhém světě, vaše tělo si na rozloučenou s vámi ještě klidně párkrát odprdne.
Závěr
Takže s chutí do toho a vesele po celý den, ať nás to v těle netrápí a jde to ven. Kolem nás to pčíká, brchlá, kašle i smrká, tak i tohle národ přežije. A jak se člověku uleví.
Držme se hesla dne:
Kdo neprdí s námi, prdí proti nám.
Hezkou neděli, klidný den, příjemný odpočinek a prdění zdar.
