Zapomenutá Kanálka. Bohatá zahrada jako z pohádky byla dílem italského hraběte

Oblíbená pražská čtvrť na Vinohradech má svoje přirozené rekreační centrum v Riegrových sadech. Turisté a Pražané využívají velkorysé zelené plochy pro odpočinek, ale mnoho z nich vůbec nezná bohatou historii místa, které svoji minulost připomíná už jen drobnými detaily. Pompéznější, luxusnější a větší byla totiž v těchto místech zahrada zvaná Kanálka.

09.05.2019 - 12:00  
Zobrazit fotogalerii (2)

Už jen máloco připomíná bohatý příběh Canalovy zahrady. Místo plné zajímavostí a atrakcí je dnes hmatatelné pouze díky polorozpadné vstupní bráně, která je součástí Riegrových sadů, dobovému pítku pro ptáčky a rekonstrukcí značně pozměněnou Mlíkárnou, jež dříve sloužila jako vyhlídka na Prahu a dnes si zde návštěvníci zasednou spíše k pivu, a pískovcový Ptačí obelisk.

Když k tomu připojíme název ulice U Kanálky, končí tím výčet všeho, co si lze s původní Canalovou zahradou spojit. Ostatní patří historii.

Přestože jsou Riegrovy sady jedním z nejoblíbenějších míst v Praze, tak původní Kanálce se mohou vyrovnat jenom těžko. Co všechno bylo k vidění v rozlehlém pozemku plného nevšedních zajímavostí?

Zahrada italského zednáře

Svah za dnes již neexistující Koňskou bránou, která stála na místě dnešního Národního muzea, patřil jedné z nejstarších vinic v okolí Prahy. Tu již za vlády Karla IV. vlastnil pražský lékárník italského původu Angello z Florencie. Vinice  patřila jeho rodu až do 16. století a následně byla v majetku svatojakubského kláštera.

Na konci 18. století si však celé rozsáhlé území koupil velmistr svobodných zednářů hrabě Josef Emanuel Malabaila de Canal a k tomu přikupoval i sousední vinice jako Sixtovka, Andělka, Cikánka, Kuchyňka a mnoho dalších.

Celé území se rozprostíralo od dnešního náměstí Jiřího z Poděbrad až po Italskou ulici, kde ji z jedné strany ohraničovala dnešní ulice Polská. Rozloha však nebyla hlavním lákadlem zahrady Kanálka. Důvody, kvůli kterým se zahrada stala velmi oblíbeným cílem vycházek, jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné.

Malá ZOO

Celou zahradu nechal hrabě Canal obestavět zdí, ale při otevření v jubilejním roce 1800 byl vstup pro návštěvníky zcela zdarma. Až později se z důvodů četných případů demolice zavedl prodej vstupenek.

Pražané park velmi rychle pojmenovali právě po svém majiteli. Kanálka za zdí lákala na anglický park, rozkvetlé terasy, dlouhé aleje, exotické rostliny a malé stavby i sochy ve stylu čínské kultury.

Zvláštnosti však návštěvníci poznávali nejenom v oboru botaniky. Obdivovat zde mohli voliéry s cizokrajnými ptáky, ale také domek s opicí. Kromě jiného se Pražané mohli ztratit v bludišti či meditovat u jezírka s umělým ostrovem.

Hrabě Canal totiž nebyl jen znuděný milionář, ale hlavně zapálený vědec. Stačí se pozastavit nad faktem, že zde bylo vysázeno kolem osmi set odrůd jabloní. Společenské prostory měly často na programu přednášky známých českých botaniků a celá zahrada tak byla krásnou laboratoří v praxi.

Ať už šlo o tropické rostliny ve sklenících či na svoji dobu stále dost neobvyklé brambory. Vědecký přístup a experimentální nadšení dokazuje také fakt, že byl v zahradě postaven pokusný cukrovar.

Smrtí vše končí

Kanálka však žila i v nočních hodinách a stala se oblíbenou destinací celebrit tehdejšího kulturního života. Svou návštěvou tak Kanálku poctil Wolfgang Amadeus Mozart či Washington Irving. Hrabě Josef Malabaila de Canal byl za svoje zásluhy jmenován čestným občanem Prahy, ale jeho smrt v roce 1826 byla začátkem konce.

Dcera svoje dědictví prodala a nikdo už nezopakoval tak silné nadšení pro věc. Nakonec se pozemek zahrady rozparceloval a jen část z rozsáhlého prostoru dnes slouží jako Riegrovy sady.

Unikátní a oblíbené místo tak připomíná jen několik málo zmíněných detailů. Kdo tedy někdy půjde ulicí U Kanálky, ať si vzpomene na muže, jenž si splnil sen a Praze dal opravdu vzácné místo plné fantastické podívané.