Křížovnické náměstí je ostudou Prahy a důkazem, jak lze krásu pošlapat. Přitom patří k těm vůbec nejvzácnějším

Málokteré náměstí v hlavním městě koncentruje na jednom místě tolik významných historických památek. Nekonečné davy turistů, frekventovaná doprava a nevzhledné obchody proměňují Křížovnické náměstí v jednu z největších ostud Prahy. Jen několik kroků od Karlova mostu zde socha Karla IV. sleduje, jak lze krásu doslova pošlapat. 

03.12.2019 - 15:00  
Je jen náhoda, když není Křížovnické náměstí plné turistů
Zobrazit fotogalerii (3)

Na staroměstském břehu Vltavy jen několik metrů od Karlova mostu se rozkládá prostor, který má svým historickým a architektonickým významem potenciál být jedním z nejhezčích míst v Evropě. Turistická atraktivita Karlova mostu a celé Královské cesty má na svědomí smutný efekt, kdy se naopak z Křížovnického náměstí utíká velmi rychle pryč. 

Ať už je to kvůli nesnesitelnému davu návštěvníků z celého světa, obchodům, kde na čepici najdete komunistické symboly, či vás z tohoto místa vyžene frekventovaná automobilová doprava, vždy pocítíte smutek, když si uvědomíte, jak krásné náměstí by to mohlo být. Jaké negativní aspekty zakrývají významné památky Prahy? 

Turismus vítězí 

Když se po roce 1989 otevřely hranice, byl to konečně symbol svobody. Člověk mohl bez problémů cestovat, kam se mu zamanulo, a šedivý socialismus vystřídal divoký kapitalismus. Radikální systémová změna měla za vinu zběsilá devadesátá léta. Soukromé vlastnictví se stalo alfou a omegou úspěchu a atraktivní adresy skupovali pochybní obchodníci ještě s pochybnější nabídkou služeb. 

Historické jádro Prahy je světový unikát, a tak je zcela přirozeně lákadlem pro návštěvníky z celého světa. Tento fakt má své velké ale. Hlavní město se přizpůsobilo obchodnímu potenciálu a místa, která mají svoji nedocenitelnou hodnotu, se pod tlakem rychlého výdělku proměnila v ostudnou ukázku těch nejbizarnějších barev. Podivné obchody se suvenýry, kde vládnou matrjošky, ruské čepice se sovětskými symboly, předražené restaurace, které jsou pouze pastí pro turisty, a zcela vylidněné centrum bez ducha. 

To vše a mnohem víc se koncentruje hlavně na Královské cestě. Od Prašné brány až na Pražský hrad jsme tak svědky něčeho, co s autentickou atmosférou Prahy nemá vůbec nic společného. Po třiceti let, kdy je hlavní město oblíbenou turistickou destinací, je tak spíše nutné z podobných míst utíkat pryč. Automaticky je tak nutné zdůraznit lítost nad tím, že významné architektonické a historické památky jsou ve stínu zeleně zářící reklamy na thajské masáže. 

Jak by psal Gustav Meyrink či Jan Neruda, o Praze dnes snad ani nechtějme vědět. Ulice se tak plní pochybnými obchody, ale nádherné a významné stavby zůstávají. Ještě tak není vše definitivně ztraceno. Změna by tak mohla začít právě na Křížovnickém náměstí.

Ulička hanby

Jméno náměstí získalo díky klášteru rytířského řádu křížovníků. Ten stále leží na severní straně náměstí a v jeho nitru najdeme mostní zdivo zaniklého Juditina mostu. Dále zde můžeme obdivovat kostel svatého Františka z Assisi, který je jedním z vůbec nejhezčích kostelů v Praze. Navštívit je zde možné také dobré Muzeum Karlova mostu, kde je také vchod na přístaviště Pražských Benátek. 

Východní stranu náměstí monumentálně uzavírá průčelí kostelu Nejsvětějšího Salvátora, který leží v areálu pražského Klementina, a nepřehlédnutelná je také Staroměstská mostecká věž, která vás vítá při vchodu na Karlův most. Socha Karla VI. od roku 1851 hlídá celý prostor, který se doslova změnil k nepoznání. 

O tom nejlépe vypovídá ulička, která je opravdu jen pro otrlé. Když se chcete na Křížovnické náměstí dostat ze Smetanova nábřeží, máte dvě varianty. Ušpinit se v úzké uličce, kde kolem vás jezdí jedno auto za druhým včetně tramvají, či zvolíte průchod místem, které ve vás vzbudí upřímné nechutenství. Koncentrace toho nejhoršího, co Praha turistům nabízí, totiž najdete na jednom místě. 

Výčet významných a zajímavých historických prvků tak dostává každý den opravdu zabrat. Většina turistů, natož pak místních občanů, vůbec nemá šanci si pořádně prohlédnout, co se kolem nich vlastně doopravdy odehrává.