Levandule lékařská: Voňavá bylinka, která dokáže zázraky

Určitě všichni znáte její příjemnou vůni, na druhou stranu levandule je i léčivou bylinkou. Tušíte vůbec, s čím vším vám může pomoci a jaké má blahodárné účinky na váš organismus?

30.06.2017 - 06:00   |  
Levandule nejen krásně voní
Zobrazit fotogalerii (3)

Levandule lékařská je nádherná modře kvetoucí trvalka, který si svojí vůní získá srdce zanícených zahradníků, ale také amatérských pěstitelů. Příjemné aroma vydávají prakticky všechny její části, nejvíce však suverénně voní jasně modré nebo někdy také nafialovělé kvítky, které jsou na rostlině uspořádané v úzkých vzpřímených klasech.

Vyrůstají na vrcholku lodyhy vstřícně obrostlé podlouhlými čárkovitě kopinatými listy šedozelené barvy. Tato polodřevitá rostlina je schopna dorůst až do výšky 120 cm, ovšem existuje i poměrně velká řada daleko menších, třeba jen 20 cm vysokých odrůd, které je klidně možné jen tak si pěstovat i v truhlíku za oknem. 

Levandule náleží k menšímu rodu s 25 druhy stálezelených keřů a polokeřů, které se vyskytují v teplých a suchých oblastech s kamenitou půdou. Jejich původním domovem je hlavně Středomoří včetně nejbližších oblastí Afriky a Asie.

Vzhledem k mimořádné oblibě se však teritorium této byliny postupně rozšiřovalo. Dnes je pěstována především v jihovýchodní Francii, nicméně velmi se jí daří také na našich zahrádkách, kde často najde také velmi příznivé podmínky pro svůj růst. 

Pěstování je snadné

Této rostlině se nejlépe hoví na výsluní, a to v jakékoliv sušší, nejlépe pak hlinito-písčité půdě. Menší odrůdy se pěstují na skalkách, větší pak ve volných přírodních partiích, především stepního charakteru. 

Levandulový olej - do cca 0,5 litru olivového oleje za stálého míchání dáme čerstvý nasekaný levandulový květ nebo drogu z lékárny, a to dokud nedostaneme tekutou směs, tu dáme do nádoby a za občasného promíchání ji necháme stát na tmavém místě 6-8 týdnů, směs pak přecedíme a scezené byliny ještě mírně zahřejeme a olej z nich vytlačíme.

Své místo však levandule dokáže najít i v podmínkách na první pohled složitějších, třeba na obrubnících nebo přímo v bylinkových záhonech, a lze ji též využít jako živý plot. Pokud pak chceme dát přednost okennímu květináči, musíme pro ni vybrat skutečně hodně široký, aby se rostlina mohla vyvíjet tím správným a co nejvíce přirozeným způsobem. 

U rostlin v nádobách vystačíme s docela malou zálivkou, zavlažování levandulového záhonku můžeme i klidně svěřit pouze přírodě. Tato rostlina přežije zimu úplně v pohodě a pokud už omrzne, obrazí většinou znovu. Ve vyšších polohách můžeme pro jistotu jejich kořeny obložit chvojím, rostliny pěstované v nádobách pak přesuneme do studeného skleníku nebo do zimní zahrady. 

Pokud chcete rostlinu redukovat, pak je to možné řezem, který je vlastně prakticky nutností. Prořezávat můžeme během celého vegetačního období, nejvhodnější dobou pro tvarování je však březen a duben, kdy zkracujeme celý keřík o rovnou jednu třetinu. 

Spousta skrytých účinků

Jméno levandule je odvozena od slova “umývat”, což tak trochu naznačuje, že se rostlina ve středověku používala především do koupelí či pro kosmetické účely. Z její velmi široké škály uplatnění dnes v první řadě slouží jako uklidňující prostředek při obtížích nervového původu. 

Čaj z levandule pak pomáhá při obtížích nervového původu, nespavosti, návalech krve nebo bolesti hlavy. Poradí si ale i s většími nepříjemnostmi, jako je nezastavitelná třesavka, migréna nebo také hysterické stavy.

Hojně se také levandule využívá v boji proti astmatu, žaludečním kolikám nebo také nadměrné plynatosti. Bylina je též dobrá na játra a žlučník. Inhalace silice urychluje také léčení katatrů, chřipky, bronchitidy nebo angíny.

Další uplatnění má navíc při vnějším použití, kde je vůbec nejlepší levandulový olej. Ten se natírá na postižená místa a pomáhá tak při revmatismu, po úrazech, při vykloubeninách nebo natržených svalech nebo také při zánětech nervů.