Sebevraždy mladistvých v Česku. Tragickou bilanci se nedaří dlouhodobě snížit

Duševní nemoci, které jedince dovedou až do úplných krajností, nepostihují jen dospělé jedince. Každým rokem si na svůj život sáhne až 40 dětí. Děsivé číslo má ještě jeden zásadní problém. Jde totiž o dlouhodobý trend, který se nedaří řešit. Co mladé vede k sebevraždě a jak se tragické události lze vyvarovat? 

15.11.2019 - 16:00  
Někdy jsou příznaky duševní poruchy u dětí těžko rozeznatelné
Zobrazit fotogalerii (3)

Je čas situaci řešit. To vyplývá ze současného plánu Národního ústavu duševního zdraví a ministerstva školství i zdravotnictví. Na druhém stupni základní školy by se tak měl podrobněji probírat vztah jedince k vlastnímu tělu, mezilidské vztahy a rozšířená nauka o duševním zdraví. Neznalost je totiž často důvodem, který dovede děti v nepříjemném rozpoložení či v počátku nějaké duševní nemoci k fatálnímu řešení. Stav se několik let nelepší. 

Dětí, které si sáhnou na život, je pravidelně kolem 40 za rok. Způsob vzdělávání je tak prvním krůčkem k osvětě, která může předejít podobně tragickým koncům u dětí a mladistvých. Jaké jsou příčiny tohoto existenciálního problému?  

Těžké rozpoznat

V první řadě je nutné předestřít, že vážné duševní nemoci, jako je např. schizofrenie či bipolární porucha, se u člověka rozvinou až v dospělosti. Je tak velmi složité vysledovat příznaky u dětí a mladistvých. Situaci komplikuje také fakt, že citlivost jedince v nízkém věku je obecně velmi vysoká, a tak je o to více složité rozpoznat, jestli nepříjemné duševní a emocionální stavy souvisejí se složitějším vývojem či počátkem opravdové duševní poruchy. 

Když tedy dítě zasáhne nějaký vážný duševní problém, většinou se jedná o silné úzkosti. To je mezi dětmi nejčastější duševní porucha. Zde je právě schován častý kámen úrazu, protože úzkost se může často navenek projevovat jako obyčejný smutek. 

Problém však nastává, když se úzkost rozvine do deprese. V těchto momentech vzniká největší riziko sebevraždy. Jak samotní psychologové a psychiatři konstatují, je velmi těžké v této fázi problém rozklíčovat i pro profesionála, natož pro členy rodiny či přátele. Problém se v průběhu let nezlepšuje, spíše naopak. Jaké jsou možnosti řešení? 

40 dětí ročně

Za uplynulých pět let si na život sáhlo 150 dětí. Vysoké číslo je jasným signálem neřešeného problému. Jak bylo zmíněno výše, rozpoznat duševní poruchu u dětí a mladistvých je velmi složité, ale najít řešení je zcela nezbytné. Děti totiž často vykonají tragický čin na vlastní osobě právě z neznalosti. Neuvědomují si, že jsou nemocní a jejich okolí o tom přirozeně také neví. 

Diagnóza je jeden z prvním záchytných momentů, které mohou nepříznivou situaci zvrátit k lepšímu. Proto je nutné spustit masivnější osvětu tohoto tématu a začít se musí kde jinde než ve školách. Národní ústav duševního zdraví ve spolupráci s ministerstvem školství a zdraví vytvářejí plán, který by se zaměřil právě na osvětu ve vztahu k vlastnímu duševnímu zdraví. 

Psychosociální výchova by měla dětem v lavicích popisovat, že existuje vnitřní svět, psychika a emoce, se kterými je nutné se vypořádávat. Už jenom uvědomění si toho, že se může dítě poprvé identifikovat s oficiálními informacemi, vyvolává naději, že právě tento krok by mohl obecně pomoci. 

Předmět by měl probíhat po dobu půl roku, a to jednou týdně. Zatím je koncipován pro žáky páté a šesté třídy druhého stupně. Rizikem v efektivnosti může být fakt, že celý koncept dává zcela volné ruce způsobu výuky. Je tak nutné dbát na to, aby se z tohoto půlročního předmětu nestal jen zoufalý výkřik do prázdna, který nenaplní velká očekávání. 

Cílová skupina celého programu není vybrána náhodou. Podle statistik se drtivá většina mladých, kteří spáchají sebevraždu, pohybuje ve věku od 15 do 19 let. Duševní choroby tak vznikají právě při přechodu z prvního na druhý stupeň. Až čas tedy ukáže, jestli má osvěta smysl a hlavně jestli je učiteli dobře realizována.