Povídka Dagmar Šimkové: Nepolidšťujte zvířátka

Opravdu dokážeme zvířecím kamarádům dobře pozorumět?
 

Již od útlého dětství mě zajímalo vše, co se hýbe a není na setrvačník, nebo na klíček, tedy zvířátka. Prý již můj první úsměv nepatřil nikomu jinému z rodiny, než našemu pejskovi. A tento úsměv mě provází celým životem.

V současnosti se mám opravdu na koho smát, protože těch zachráněných i vědomě pořízených zvířátek mám doma požehnaně. Jen tak pro pořádek a Vaší zvědavost: Pejsky, fretičky, kočku, lišku, plazy, kachny, ryby, brouky atd…A tak mám každý den co pozorovat a jak se říká, o zábavu postaráno. A o té zábavě bych se ráda zmínila trochu podrobněji.

Heslo zní: Nepolidšťovat

 Letité zkušenosti mě naučily, že zvířátka nelze polidšťovat. Takže než si pořídím jakéhokoliv zvířecího kamaráda, nejprve si položím otázku, na co ho chci. Pak pečlivě prozkoumám etologii toho určitého druhu. Poté pořídím vhodné prostředí pro svého nového kamaráda a pak teprve si slavnostně své nové zvířátko přinesu. Bohužel, v praxi to bývá naopak, o čemž svědčí má domácnost. Lidé najdou na procházce mládě kachny divoké. A místo toho, aby ho ihned předali do záchranné stanice pro zvířata, tedy do rukou odborníků, mají ho měsíc doma v paneláku, koupají ho ve vaně, šamponují, spí s ním v posteli a pak, když ho totálně polidští - přinesou kachnu-člověka v krabici a starejte se!

Domácnost po mém

Kdyby měla naše domácnost vypadat po mém, běhal by tu jeden pejsek  -venkovní hlídací, jeden vnitřní pejsek kanapový na mazlení, v atelieru by pobíhal jeden vykastrovaný freťák, v pokoji by byl jeden chameleón a jeden had a jedna žába a akorát brouk by byl nejeden. Ale díky nezodpovědným lidem mám všechna zvířátka pětkrát, akorát nalezenou lišku a kočku jednou. No ono pět ochočených lišek bych asi opravdu nezvládla!

Příslušník jednoho druhu

A tak za ty roky soužití s hromadou druhů zvířat jsem se musela přizpůsobit jejich povahám, protože chcete-li si porozumět s určitým druhem zvířete, jste v jeho očích příslušník toho jeho druhu a podle toho s ním musíte zacházet! Začnete-li ho polidšťovat, dopadne to katastrofálně! A to platí i o pejscích, kteří jsou nejblíže k člověku a nejvíc se umí té podivné povaze lidské přizpůsobit. A proto všem vřele doporučuji pejska a ne klokana nebo lišku, které si lidé pořizují jenom proto, že to nikdo nemá!

Na výchovu psa noviny?

Ona totiž hromada lidí neporozumí ani těm pejskům! Onehdá se mi známý chlubil, že si pořídil dvaapůl měsíčního labradora a na mou otázku, jak si spolu rozumí odvětil :,,No používám k výchově noviny!,, Tak jsem se ho otázala, jestli toho pejska učí číst a jestli se mu to podaří, ať dá vědět, protože bude první na světě….Jaksi to nepochopil…Takže, základem vzájemného kontaktu člověk-zvíře je vžít se do toho určitého druhu, prostudovat již zmíněnou etologii a vědět, že pokud zvířátko něco provede špatně, můžete za to vždycky a jenom vy! Od toho jste homo sapiens, abyste si vy četli, jak se to dělá a nemlátili těmi písmeny na papíře to své zvířátko! Co by se tak stalo, kdyby vás ztrestalo zvíře za vaše chyby?!

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru