V životě nastanou situace, které jsou řešitelné jen velmi těžko. Podle psychologů je ale v takové chvíli nezbytné otevřeně si o problému s partnerem pohovořit. Už při takových hovorech bychom ale měli být ostražití i vůči chování své lásky. Pokud se totiž bude snažit nad celým problémem mávnout rukou, vysvětlit, že to rodiče myslí dobře a vy jste jen přecitlivělí nebo dokonce zaujatí, je nutné zpozornět a zauvažovat o tom, jestli má partner pravdu nebo je zkrátka skutečně spíše na straně rodiny a vy se jeho zastání jen těžko dočkáte. V takovém případě by se nový člen mohl brzy dočkat nepříjemného překvapení.
Rozhovor s partnerem
Prvním krokem, který bychom měli podle odborníků učinit, je právě rozhovor s partnerem. Možná jde jen o malé nedorozumění, nepochopení postojů nebo zkrátka odlišné vnímání některých momentů. Ve většině případů se obě strany snaží o klidné soužití, jen každý svým způsobem, který je třeba sladit a pokud možno pochopit. Je ale opravdu nutné, aby se i partner, o jehož rodinu se jedná, snažil vžít do role příchozího a promluvit si nejen s ním, ale i se svojí rodinou. Vy jste nyní pár, vy tvoříte nebo budete tvořit novou rodinu a na vás obou musí záležet stejným dílem.
Vina bývá na obou stranách
Na druhou stranu ale, pokud se partner k tomuto problému postaví čelem, je i na nás, abychom se snažili přijít problému na kloub a ideálně jej také odstranit. “Snažme se nejprve hledat otázky, které nás spojují, a ne ty, na jejichž vnímání se neshodneme,” radí psycholog s tím, že pokud se posuneme o kousek dál na jedné úrovni, můžeme hledat souhru nebo alespoň toleranci i v další oblasti. Pravdou ale je, že se jedná o ideální stav, v němž se o porozumění snaží obě strany.
Jak to, maminko, děláte?
Víte například, že tchyně ráda vaří, stará se o domácnost a zahradu? Přestože nejste právě takový typ, určitě neuškodí nechat si vysvětlit recept na ty nejlepší řízky na světě, které umí jen ona. A co je to na zahradě za ty nádherné žluté kytky, které nikdo jiný nemá? A proč se jí v kuchyni nerosí okna? Jsou to drobnosti, ale udělají často zázraky. Nebojte se, že vás takový dotaz v jejích očích poníží - naopak prokážete zájem a ten se zkrátka cení. Stejné je to i ve vztahu tchána a zetě, i když ten bývá poněkud méně problematický. I tady ale neuškodí poptat se rybáře na největší úlovek sezony, modeláře na poslední navštívenou výstavu nebo milovníka klasické literatury na nejzajímavější přečtený titul za minulý měsíc. Možná že se kromě napravení vztahů se zdánlivě nesourodou rodinou navíc dozvíme mnohé zajímavosti, které nás třeba v budoucnu mohou i spojovat.
Hledejte vrstevníky
Dobrou spojkou s novou rodinou bývají podle odborníků také partnerovi sourozenci. Jste si věkem blíže než s jeho rodiči a i oni mohou mít na životní styl svých předků podobné názory jako vy. Pokud se to podaří, nebudete v tom tak sami, nepřijdete si osamocení ve stále ještě cizím prostředí a i menší přešlapy bude možné lépe zvládat. Oporu zkrátka potřebujete. První a nejdůležitější z nich musí být samozřejmě přímo partner, ale hodí se i další “berličky”.
Těžké rozhodování
Co dělat, když se partnerova rodina rozhodne, že jste to zkrátky vy a jen vy, kdo přichází a musí se tedy bezpodmínečně podvolit jejich stylu života a názorům? Takovou situaci pak lze řešit jen velmi těžko a záleží na síle vztahu s vaším partnerem, stejně jako na skutečnosti, zda žijete sami ve vlastním bytě nebo domě a partnerovu rodinu budete (nebo také ne) navštěvovat jen občas, nebo zda je pravděpodobné, že budete bydlet v jednom domě. Pokud jde o nepříliš častý kontakt, je pravděpodobně schůdné některé neshody zkrátka “překousnout”. Vždyť je v takovém případě možné, že ani partner nemusí tak docela rozumět vaší rodině. A pokud se snaží on, neměl by být velký problém překonat se jednou za čas a i s jeho rodinou si vyjít vstříc. Jestliže je tu ale vidina dennodenního soužití, je opravdu na velmi zralém uvážení, jak se zachovat.
Ustupovat s rozumem
Ustupovat může člověk jen do určité míry. Stane se, že dotyčný ve snaze zachovat zdání klidné rodiny ustupuje tak dlouho, až narazí do pomyslné zdi. Pokud se snaží i dál a onou zdí projde, stává se z něj někdo docela jiný, někdo, koho sám nezná - a žít v cizí rodině cizí život, to patrně nikdo z nás dlouho nevydrží. V takové chvíli je zkrátka čas na zásadní rozhodnutí. Stojí váš partner za vámi, je ochotný pro vztah udělat zásadní krok, nebo ne? Jestli ano, stojí to za další pokus, když se ale znovu postaví za rodiče a další členy “své” rodiny, radí i psychologové strategický ústup raději v době, kdy jsme ještě schopni racionálního uvažování a zůstává v nás alespoň poslední kousek sebe sama.
Věřme ale, že k podobným momentům a krizovým situacím dojde opravdu jen výjimečně. Většina sporů má své smírné řešení, jen je třeba je hledat na obou stranách a hlavně společně.
