A. Ovsenáková: Po komunistech se mi nestýská, miluji svobodu cestování

Soutěžila v AZ kvízu, ráda cestuje a závodně hraje ping pong. Slova "volný čas" jí moc neříkají. Mgr. Alena Ovsenáková je akční žena v důchodu a my ji vyzpovídali.

17.10.2015 - 08:30   |  
Paní Ovsenáková začala hrát stolní tenis již před 55 lety, závodně se mu věnuje polovinu té doby
Paní Mgr. Alena Ovsenáková žije od svého narození v Nelahozevsi. Vystudovala matfyz a zvolila si povolání učitelky. Matematiku a výtvarnou výchovu učila 25 let.
Přes dvě desítky let hraje závodně stolní tenis za TJ Dynamo Nelahozeves, kde také vede družstvo žáků. Má velkou zálibu v cestování a turistice. Aktivně si užívá důchodu.

Vedete nelahozeveský oddíl stolního tenisu. Jak dlouho se tomu věnujete a kdy jste se stolním tenisem začala?
Stolní tenis jsem se naučila hrát v 8 letech a vždycky jsem ho hrála na chatě, mým trenérem byl tatínek. Bavilo mě to, tak jsem zatoužila ho hrát ještě víc. Před necelými čtyřiceti lety jsem si začala plnit svůj sen, v roce 1976 jsem založila oddíl v Nelahozevsi. Zakládala jsem to s mým tátou a ještě s panem Šnýdrem z TJ Dynamo.

 

Jaké byly vaše začátky a jaká je současnost vaší činnosti v oddílu?
Nejprve jsme se několik let věnovali mládeži, až pak v 80. letech přišli do oddílu i dospělí hráči, kteří pak hráli okresní soutěž. Já sama jsem začala hrát stolní tenis závodně až ke konci 80. let, hráli jsme i krajský přebor žen, teď nastupuji za C družstvo ve 2. třídě okresního přeboru.
Nyní vedu družstvo žáků a celý oddíl stolního tenisu. Jinak máme ještě 4 družstva mužů, každé má svého vedoucího. Dvakrát do týdne trénuji žactvo, s čímž mi pomáhají ostatní členové oddílu. To je činnost, kterou v oddíle provozuji déle než hraní zápasů v okresní soutěži za muže.

Stoupá nebo klesá zájem nelahozeveských dětí o tuto hru? Zkuste to porovnat období, kdy jste začínala,  devadesátá léta a dnešní dobu.
Co do masovosti, tak v těch 70. letech dětí chodilo víc. To chodilo do tělocvičny kolem dvaceti dětí, protože sem chodili ještě fotbalisté. V dnešní době jich máme osm, ale zase kvalita je lepší. Když to shrnu: Kvantita horší, ale kvalita lepší. Určitě v dnešní době hraje pingpong víc dospělých, spousta z nich začala právě v 90. letech. Tehdy byl počet stolních tenistů něco mezi 70. léty a dneškem.

 

Jak se udržujete v kondici, abyste zvládala hru s lidmi, kteří jsou třeba o generaci nebo dvě mladší? Děláte i jiný sport?
Musím určitě více trénovat, než mladší hráči. Trénuji intenzivně dvakrát týdně. Kromě toho se snažím hodně chodit a věnuji se turistice a v zimě běžkuji. Dále jezdím na kole a plavu.

 

Kolik hodin týdně celkově se sportu a pohybu věnujete?
Deset až patnáct hodin týdně.

 

Říká se: "Sportem ku zdraví", ale i "Sportem ku trvalé invaliditě". Jak se na to díváte vy?
Myslím si, že pokud se nedělá sport vrcholově, kdy to člověka spíš ničí, tak to směřuje spíš k tomu zdraví.

Paní Ovsenáková se svým tatínkem zakládala družstvo stolního tenisu. Ping pong hraje i její syn (na fotce)
Zobrazit fotogalerii (5)

Doporučila byste se hýbat tedy i lidem, kteří do padesáti se sebou nic pořádně nedělali?

Samozřejmě. Vždycky se dá dělat zdravotní cvičení nebo pěší procházky či jízda na kole atd.

 

Vím, že ráda cestujete a chodíte na vandry. Jaká místa ve středních Čechách jste si oblíbila a doporučila byste je navštívit ostatním?
Ve středních Čechách toho je hodně. Třeba Kokořínsko, hlavně okolí Mšena, potom Mladoboleslavsko nebo Český ráj, Máchův kraj, které taky částečně zasahují do Středočeského kraje. Dále zmíním Brdy, i když jsem se tam moc nedostala, a určitě Posázaví.

 

Jak vzpomínáte na dobu před revolucí, kdy se na vandry jezdilo ve velkém? Nestýská se vám občas?
Musím říct, že se mi po té době nestýská, protože na ty vandry jezdíme pořád, a to jak s kamarády, tak s vnoučaty. Já vím, že dřív jezdilo těch lidí víc, ale nemůžu říct, že by se mi po té době stýskalo, protože můžu do zahraničí kdykoliv a kamkoliv a nemusím čekat na nějaké povolení. Líbí se mi svoboda cestování.

 

Jste také členkou ornitologického klubu? Co to obnáší?
Ano, jedná se o Českou společnost ornitologickou. Dělám to asi šest let. Jezdíme sledovat ptactvo na různé členské exkurze i do zahraničí, které se konají tak čtyřikrát ročně.  Děláme monitoring vrabců, sčítání kání a vodního ptactva v okolních pískovnách. Je to spojené s tou turistikou.

 

Máte ještě vůbec na něco čas při takovém množství aktivit, přestože jste v důchodu?
Ve volném čase dělám nejnutnější práce na zahradě. Ta mě baví tak napůl, beru to jako nutnost, ale i jako zábavu. Málem bych však zapomněla na kulturu. Ráda chodím do kina, do divadla a na koncerty a ráda čtu historické knížky od Vondrušky, takže toho volného času moc nezbývá.

 

Když to shrneme. Myslíte si, že je lepší i po šedesátce dělat něco pro sebe.
Samozřejmě. Pořád na sobě pracovat, nebo se vzdělávat. Já třeba chodím na němčinu do Klubu seniorů a na angličtinu.

 

Jste v nelahozeveském Klubu seniorů aktivní?
Snažím se, ale není teď moc čas. Připravuji svého desetiletého vnuka na gymnázium a kryje se mi to s akcemi Klubu seniorů.

 

Klíčová slova: