Veronika Maschke: Potřebuju nestíhat. Když zastavím, tak umřu!

Naše Verča ráda jezdí na kole.
29.02.2016 - 12:00  

Kolegyně Veronika miluje lidi a baví jí "exoti" na všechny způsoby. V redakci ČtiDoma.cz dělá nejen zpravodajství a korektury, ale píše i rubriku osobnosti. Z každého člověka se snaží vyšťourat na dně schovanou perličku! V médiích chce zůstat, pokud možno, celý život a občas si vydat nějakou tu knížku. Jednou by se chtěla podílet na vzniku pořadů v televizi.

Proč jsi zvolila právě novinařinu?
Nesnáším stereotyp v čemkoli. Mám ráda, když se pořád něco děje, a já nejen, že můžu být součástí dění, ale můžu ho interpretovat dál. Baví mě lidi, miluju exoty v jakékoli podobě, je obohacující být v přítomnosti tvořivých lidí, kteří svou práci doslova zbožňují, zároveň potkat profíky "měnící svět." Vedle toho psát o mostě, který se staví a bourá deset let, o mamince, co na mateřské rozjela byznys, a docela slušně ji živí, hledat lidskou tvář politika, kterého lidi mají za totálního blba… Jednoduše pestrost, jaká jen tak někde není. Zároveň mě baví provokovat, měnit zaběhnuté představy, ukázat jinou tvář věci, jiný pohled – ze sociálních věcí nedělat tabu a v byznysu najít lidskou tvář… Z osobností nedělat bohy a z na první pohled totálně nezajímavého člověka vyšťourat, i když někdy hodně ze dna, nějakou perličku. Každý ji v sobě má, jen se mnohdy těžko hledá.

Jak tento vztah vnikl?

U moře

Samozřejmě, že tohle všechno má počátky v psaní slohovek ve škole. Pak se to překrystalizovalo v nějaké "povídky" a od šestnácti jsem věděla, že chci dělat novinařinu. Ta tvůrčí práce mě baví doposud, jen na ni momentálně není tolik času, ale ono to přijde.
Navíc novinařina je nejlepší sebereflexe, jakou jsem asi zažila a zažívám. Je to každodenní boj sama se sebou. Pořád se učit, vzdělávat, nesedět na zadku jako king, že už všechno vím. Kulové, tady nevíš nikdy dost, tady se učíš denně, vždycky tě někdo může na něčem nachytat. Denně musíš být ve střehu, musíš si všímat maličkostí, které každý nevidí, a skládat střípky. Měla bys být, aspoň myšlenkově, o krok napřed, což je někdy makačka. Být pořád v pohybu. Mám pocit života a efektivity, když nestíhám. Když je všechno na knap, tak teprve pak mám pocit, že žiju. Potřebuju nestíhat. Když zastavím, tak umřu! 

Pro koho jsi v minulosti psala?
Začínala jsem v Moravskoslezském deníku, pak už přišla na řadu internetová média, různé noviny a časopisy..

S jakou - pro tebe - největší osobností jsi dělala rozhovor?

Člověk musí být pořád ve střehu

Téhle otázce říkám podpásovka, protože to fakt jde hrozně těžko. Chce to říct známé jméno, ať všichni vědí, o koho jde, ale ta nejznámější jména nemusí být vůbec osobnosti. Pravdou je, že v tomhle jsem měla štěstí – že i věhlasná jména, jejich profese a lidská osobnost se skloubila a každý rozhovor, jenž jsem dělala, byl originální a moc fajn.

Nevýhoda možná je, že mám v tomhle malinko posunutou hranici, protože malý nedostatek se musí někde vykompenzovat, takže pro mě je osobnost každý, kdo se mnou ten rozhovor přežije! Musím být připravena na 200 – 300 procent, ze začátku dávat lehce srozumitelné a možná i vydedukovatelné otázky. Dávám to tam proto, aby si zvykli na můj hlas, po cca 5-10 minutách nastoupí „skutečné“ otázky, no a pak jakési pohodové vystupování. Rozhovory jsou pak hodně dlouhé a přepis náročnější, ale mně se tenhle postup osvědčil. Ještě se mi nestalo, že by někdo utekl. A myslím, že se to ani nepodepsalo na kvalitě rozhovorů, ale objektivně posoudit to musí někdo jiný.

Největší životní sen?
Dožít se sta let a říct si: „Jo, byla to jízda!“

Máš handicap, překážel ti někdy v práci?
Mně nikdy, naopak. Mě handicap dohnal tam, kde jsem. Bez něho bych možná byla šedá myška v kanclu, ťukající do kompu nesmyslná čísla a tabulky...


Proč ČtiDoma? A jaké vidíš klady/zápory online média?

Život je třeba žít

Protože potřebuju vidět za prací výsledky, pokud možno hned! A online tohle poskytuje. A ČtiDoma proto, že mě baví, když kdokoli dělá věci jinak, byť těžším způsobem, a stojí si za tím. Menší média bývají ctižádostivější. Baví mě to. Baví mě, že je to baví. Nemohla bych chodit do firmy jako do fabriky. Potřebuji určitou svobodu. Sice někde malinko zakotvenou, ale svobodu. Zápor moc nevidím. Snad jen jeden – občas se může dostat ven ne úplně dokonalý text, ale tyhle věci SI MUSÍ umět šéfovat autor a ne házet odpovědnost na jiné. V tomhle jsem malinko staromódní. Právě, že v tisku si sem tam autor chybku dovolit může, protože to jde ven až druhý den, času je víc. Online jde ven hned – kdo je první, vítězí, a proto to mnohdy ani po autorovi nemá nikdo moct šanci číst, proto musí být autor preciznější a vydávat články bez chyb, anebo si to po sobě aspoň pak přečíst a opravit si je!


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru