Zvláštní, že v lednu padá sníh a mrzne! A v Praze máme zase kalamitu...

05.01.2017 - 10:58   |  

KOMENTÁŘ Když jsem ráno odklízel z auta sníh a škrábal led, což mi jen tak mimochodem přijde na začátku ledna jako celkem běžná věc, uvědomil jsem si, jak jsme v té Praze zhýčkaní. Soused se zrovna vztekal, že je mu zima a že se snad raději hodí marod, než aby jel do práce. Rýmička na cestě a na krajích silnice tak dva, tři centimetry sněhu. Velká hrůza...

Je pravda, že pražské silnice jsou po většinu roku místem, kterému je radno se vyhýbat. Uzavírky a nekonečné opravy, které stejně nikam nevedou, protože vysoké procento z nich stojí stejně za starou bačkoru a za pár měsíců tam musí dělníci naklusat znovu. A když už se konečně dobrá věc podaří, můžete si být jisti, že o pár set metrů dál vás čeká jiná rozkopaná komunikace. 

Letošní zima přicházela pomalu. Nebyl to žádný rychlý vpád a drancování, ale spíš pomalé vyloďování, obhlídka okolí a pak tvrdý útok. Nemám příliš ve zvyku chválit naše silničáře. Většinou "zaspí", nemají peníze nebo je postihne epidemie cholery či jiná nepravděpodobná anabáze. Nyní jsem však na jejich straně, alespoň co se týká hlavního města a okolí. 
 

Momentálně si dávejte pozor u Šestajovic na kruhovém objezdu. Vyprošťuje se tam auto. Sníženou viditelnost hlásí D1, D5 i D11. Hlavní tahy jsou sice průjezdné, ale sem tam je na krajnici odstavené auto nebo je zapadlé v příkopu. Nehody se zatím obešly bez vážnějších zranění.

Zimní spánek se nekoná
Tentokrát se probudili včas a od začátku dělají, co mohou. Bohužel jich není tolik, aby pokryli všechny silnice. Logicky se tak zaměřují zejména na hlavní tahy. Ne všude je to dokonalé, leckdy to má k ideálu dokonce hodně daleko. Na druhou stranu, co si budeme povídat, my řidiči jim to také příliš neusnadňujeme.

Ale to teď nechme u ledu. I když, tam v současných podmínkách raději ne. Mám pocit, že největší kalamita je v Praze. Nejen můj klející soused mi do hlavy vnuknul myšlenku, že jsme nějací rozmazlení. Myslím nás, Pražáky, ke kterým se sám hrdě hlásím. Když se podívám napříč republikou, tak jsou místa, kde během posledních pár dní napadly i dva metry sněhu. To bychom se v Praze nejspíš zavřeli a nevylezli ven.

V metropoli máme sotva pár centimetrů a jako jedni z mála míst se můžeme radovat, že silnice jsou vesměs v relativně dobrém stavu. Přesto pořád reptáme a mrmláme, sledujeme na kamerách pluhy a kontrolujeme, jestli projedou tolikrát za hodinu, kolikrát nám tvrdí vrchnost. Ráno jsem stál v zácpě, protože nějaký chytrák odstavil auto v Lochkovském tunelu. Zdržení téměř hodina. 

Kalamita jak na Sibiři
Na Facebooku už se pak rozjely komentáře, že za to může sníh a led a že to silničáři zase nezvládají. Problém byl jinde. To auto v tunelu fakt žádného silničáře, který by chtěl tímto způsobem páchat sabotáž, nebylo. V Praze jsme zvyklí na nekonečné každodenní dopravní zácpy, o tom žádná. Ale když nám spadne pár vloček, propadáme panice.

Už Jaromír Nohavica zpíval o tom, že je "v Praze kalamita jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři." Tak nějak to je. Hlavní město je bez problémů sjízdné v podstatě čtyřiadvacet hodin denně. Snad až na pár výjimek ráno, kdy je třeba dbát ještě větší opatrnosti. Ale strach z toho, že někde zapadneme a zmrzneme, se nás vážně netýká.